Albízie růžová (Albizia julibrissin) je nápadný, opadavý strom menšího až středního vzrůstu, ceněný pro svou lehkou, široce rozložitou korunu a velmi dekorativní, hedvábně působící růžové květy. Pochází z jihozápadní a východní Asie a v teplejších oblastech je často vysazována jako okrasná dřevina. Listy jsou dvakrát zpeřené, jemné, kapradinovitě působící a večer se sklápějí. Květenství tvoří četné chomáčky květů s dlouhými růžovými až bělavě růžovými tyčinkami, které dávají stromu typický nadýchaný vzhled. Plodem je plochý lusk přetrvávající někdy na větvích i po opadu listů.
Mezi hlavní rozlišovací znaky patří široce deštníkovitá, vzdušná koruna, dvakrát sudozpeřené listy složené z mnoha drobných lístků a nápadná, jemně vláknitá květenství růžové barvy. Typické je také nyktinastické sklápění listů za soumraku nebo při nepříznivých podmínkách. Od podobně jemnolistých dřevin se odlišuje především kulovitými až chocholatými květenstvími tvořenými výrazně prodlouženými tyčinkami a tvorbou tenkých, plochých lusků.
Opadavý strom nebo velký keř, obvykle 5–12 m vysoký, s nízko nasazenou, široce rozložitou korunou. Borka je šedohnědá až zelenošedá, u mladých jedinců poměrně hladká. Listy jsou střídavé, dvakrát sudozpeřené, 20–45 cm dlouhé; na primární ose bývá obvykle 6–12 párů jařem, každé jařmo nese 20–30 párů drobných, podlouhlých až srpovitých lístků. Lístky jsou celokrajné, na vrcholu tupé až zaokrouhlené, na líci zelené, na rubu světlejší. Květy jsou uspořádány v hlávkovitých květenstvích, kalich a koruna jsou drobné, nevýrazné, hlavní okrasný efekt vytvářejí četné, dlouhé, nitkovité tyčinky, bílé při bázi a růžové až sytě růžové v horní části. Kvete v létě. Plodem je suchý, plochý, přímý až mírně zahnutý lusk, 10–20 cm dlouhý, obsahující několik semen.
Albizia julibrissin Durazz. je zástupcem čeledi Fabaceae, podčeledi Caesalpinioideae. Jde o opadavou dřevinu s výrazně horizontálně členěnou architekturou koruny a bipinnátní asimilační plochou citlivou na světelné a vodní podmínky. Listy vykazují nyktinastické pohyby, podmíněné změnami turgoru v pulvinech. Květenství jsou terminální nebo úžlabní hlávky až okolíkovitě stažené svazečky; jednotlivé květy jsou oboupohlavné, pentamerní, avšak korunní i kališní lístky zůstávají morfologicky nevýrazné. Dominantním znakem květu jsou exsertní, nápadně prodloužené tyčinky srůstající při bázi do krátké trubky, které zajišťují charakteristický „hedvábný“ vzhled květenství. Gyneceum je svrchní, plodem je mnohosemenný, dehiscentní lusk. Druh preferuje propustné půdy a stanoviště s vysokou insolací; v podmínkách mírného pásma může být limitován zimními mrazy, zejména v juvenilních fázích. V některých teplých oblastech mimo původní areál vykazuje zplaňovací až invazní potenciál.
Albizia julibrissin, commonly known as the pink silk tree, is a striking deciduous tree of small to medium size, valued for its broad, spreading crown and highly ornamental silky pink flowers. Native to southwestern and eastern Asia, it is widely cultivated in warm regions as an ornamental tree. Its leaves are bipinnate, delicate, and fern-like in appearance, folding at night. The inflorescences consist of numerous fluffy clusters of flowers with long pink to whitish-pink stamens, giving the tree its characteristic soft, feathery look. The fruit is a flat pod that may remain on the branches after leaf fall.
Key diagnostic features include a broad umbrella-shaped, airy crown, bipinnate leaves composed of many small leaflets, and conspicuous silky pink flower heads. The leaves characteristically fold in the evening or under stress. It can be distinguished from other fine-leaved ornamental trees by its tufted flower clusters dominated by long exserted stamens and by its thin, flattened legumes.
A deciduous tree or large shrub, usually 5–12 m tall, with a low-branched, widely spreading crown. Bark is gray-brown to greenish gray and relatively smooth in younger specimens. Leaves are alternate, bipinnate, 20–45 cm long; the main rachis usually bears 6–12 pairs of pinnae, each pinna with 20–30 pairs of small oblong to falcate leaflets. Leaflets are entire, blunt to rounded at the apex, green above and paler beneath. Flowers are borne in head-like inflorescences; the calyx and corolla are small and inconspicuous, while the main ornamental effect is produced by numerous long, thread-like stamens, white at the base and pink to deep pink distally. Flowering occurs in summer. The fruit is a dry, flat, straight to slightly curved pod, 10–20 cm long, containing several seeds.
Albizia julibrissin Durazz. belongs to the family Fabaceae, subfamily Caesalpinioideae. It is a deciduous woody species characterized by a markedly horizontally stratified crown architecture and a bipinnate assimilatory surface responsive to light and water status. The leaves exhibit nyctinastic movements mediated by turgor changes in the pulvini. Inflorescences are terminal or axillary heads or umbel-like condensed clusters; individual flowers are bisexual and pentamerous, although the petals and sepals remain morphologically inconspicuous. The dominant floral feature is the set of conspicuously elongated, exserted stamens, basally connate into a short tube, producing the characteristic silky appearance of the inflorescence. The ovary is superior, and the fruit is a many-seeded, dehiscent legume. The species prefers well-drained soils and sites with high insolation; in temperate regions it may be limited by winter frost, particularly during juvenile stages. In some warm areas outside its native range, it may naturalize and show invasive tendencies.