Břestovec jižní (Celtis australis) je statný opadavý listnatý strom pocházející z oblasti Středomoří, kde je ceněn pro svou odolnost vůči suchu, dlouhověkost a širokou, elegantně rozloženou korunu. Dorůstá obvykle 15–25 metrů, v příznivých podmínkách i více. Má poměrně rovný kmen, šedou až šedo-hnědou borku, která zůstává dlouho hladká. Listy jsou střídavé, vejčitě kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, s pilovitým okrajem, na líci tmavozelené a drsnější, na rubu světlejší. Na podzim se zbarvují do žluta. Plodem je drobná kulovitá peckovice, která při dozrání přechází do tmavě purpurové až černé barvy a bývá potravou ptáků. Strom se často vysazuje jako okrasná i městská dřevina, protože dobře snáší teplo, sucho i znečištěné ovzduší.

Druh lze rozpoznat podle kombinace několika nápadných znaků: hladká šedá borka i u starších jedinců, střídavé drsné listy s nápadně nesouměrnou bází, dlouze zašpičatělým vrcholem a pilovitým okrajem především v horní části čepele, dále podle drobných kulovitých peckovic na delších stopkách. Typické je také trojžilné žilkování od báze listu. Ve srovnání s jilmy má břestovec jižní jednodušší, méně výrazně dvojitě pilovité listy a tvoří peckovice, nikoli křídlaté nažky. Od břestovce západního se liší zejména užšími, delšími listy a celkově teplomilnějším charakterem.

Opadavý strom s široce vejcovitou až rozložitou korunou, vysoký nejčastěji 15–25 m. Kmen přímý, borka šedá, dlouho hladká, později jemně rozpraskaná. Letorosty štíhlé, světle až šedohnědé. Pupeny malé, vejcovité. Listy střídavé, řapíkaté, čepel vejčitě kopinatá až kopinatá, 5–15 cm dlouhá, na bázi často šikmo nesouměrná, na vrcholu dlouze zašpičatělá, na okraji pilovitá, zejména v horní části; líc tmavozelený a drsný, rub světlejší, na žilkách krátce chlupatý. Žilnatina výrazně trojžilná od báze. Květy drobné, nenápadné, zelenavé, jednotlivé nebo v malých svazečcích, oboupohlavné nebo funkčně jednopohlavné, rozkvétající na jaře současně s rašením listů. Plod kulovitá peckovice o průměru přibližně 1 cm, zpočátku zelená, později žlutohnědá až tmavě purpurová či černá.

Celtis australis L. je zástupce čeledi Cannabaceae. Jde o xerotermní opadavou dřevinu přirozeně rozšířenou ve Středomoří, v jihozápadní Asii a místy i v přilehlých oblastech jihovýchodní Evropy. Taxon vytváří hlubší kořenový systém a vyznačuje se dobrou tolerancí k letnímu přísušku, vysokým teplotám i vápnitým substrátům. Listy jsou jednoduché, střídavé, asymetrické, zpravidla se třemi hlavními žilkami odstupujícími od báze čepele; adaxiální strana bývá nápadně drsná v důsledku přítomnosti pevných cystolitických struktur a krátkých tuhých chlupů. Květy jsou jednopohlavné i oboupohlavné, větrosnubné až částečně hmyzosnubné, vyrůstající v paždí listů na letorostech aktuálního roku. Gyneceum je svrchní, plodem je jednosemenná peckovice. Druh je ceněn v sadovnictví a městské zeleni pro vysokou ekologickou plasticitu, schopnost snášet řez i urbanizované stanoviště. Dřevo je tvrdé, houževnaté a v minulosti bylo využíváno mimo jiné k výrobě násad, holí a drobných nástrojů.

European nettle tree

Celtis australis, commonly known as the European nettle tree, is a large deciduous broadleaved tree native to the Mediterranean region. It is valued for its drought tolerance, longevity, and broad, gracefully spreading crown. It usually reaches 15–25 metres in height, sometimes more in favourable conditions. The trunk is generally straight, with grey to grey-brown bark that remains smooth for a long time. The leaves are alternate, ovate-lanceolate, pointed at the tip, and serrated, dark green and rough above, paler beneath. In autumn they turn yellow. The fruit is a small spherical drupe that ripens to dark purple or black and is readily eaten by birds. This species is widely planted as an ornamental and urban tree because it tolerates heat, drought, and polluted air well.

This species can be identified by a combination of features: smooth grey bark even on relatively old trees; alternate rough leaves with a distinctly asymmetrical base, long acuminate tip, and serrated margin mainly in the upper part of the blade; and small globose drupes borne on relatively long stalks. The leaves typically show three strong veins arising from the base. Unlike elms, Celtis australis bears drupes rather than winged samaras, and its leaves are usually less doubly serrate. Compared with Celtis occidentalis, it generally has narrower, longer leaves and a more distinctly warmth-demanding ecological character.

Deciduous tree with a broad ovate to spreading crown, most commonly 15–25 m tall. Trunk straight; bark grey, remaining smooth for many years, later becoming slightly fissured. Branchlets slender, pale brown to grey-brown. Buds small, ovoid. Leaves alternate, petiolate; blade ovate-lanceolate to lanceolate, 5–15 cm long, often obliquely asymmetric at the base, long-acuminate at the apex, serrate especially in the upper part; upper surface dark green and rough, lower surface paler, shortly pubescent on the veins. Venation distinctly 3-nerved from the base. Flowers small, inconspicuous, greenish, solitary or in small clusters, bisexual or functionally unisexual, appearing in spring with the leaves. Fruit a globose drupe about 1 cm in diameter, initially green, later yellow-brown to dark purple or black.

Celtis australis L. belongs to the family Cannabaceae. It is a xerothermic deciduous woody species native to the Mediterranean basin, southwestern Asia, and adjacent parts of southeastern Europe. The species develops a relatively deep root system and is notable for its tolerance of summer drought, high temperatures, and calcareous substrates. Leaves are simple, alternate, asymmetrical, and typically 3-nerved from the base; the adaxial surface is characteristically scabrid due to the presence of stiff hairs and cystolithic structures. Flowers may be staminate, pistillate, or bisexual, borne in the leaf axils on current-season shoots, and are primarily anemophilous, though some degree of insect visitation may occur. The ovary is superior, and the fruit is a one-seeded drupe. The species is valued in arboriculture and urban planting for its ecological plasticity, pruning tolerance, and ability to perform well under stressful city conditions. The wood is hard and tough and has historically been used for handles, walking sticks, and small implements.