Bříza černá (Betula nigra) je opadavý listnatý strom původem ze Severní Ameriky, ceněný především pro svou nápadně odlupčivou borku v odstínech skořicově hnědé, šedohnědé až téměř černé. V mládí roste poměrně rychle a vytváří vzdušnou, nepravidelně oválnou až rozložitou korunu. Často se pěstuje jako vícekmenný strom, který vynikne zejména v parcích, větších zahradách a v okolí vodních ploch. Listy jsou středně zelené, na podzim se zbarvují do žluta. Druh dobře snáší vlhčí půdy a na rozdíl od mnoha jiných bříz lépe toleruje teplo i periodické zamokření.

Nejvýraznějším rozlišovacím znakem je borka, která se odlupuje v tenkých, svinujících se cárech a má skořicově hnědé až tmavě šedé zbarvení. Na rozdíl od břízy bělokoré nemá nápadně bílý kmen. Listy jsou kosočtverečně vejčité až široce vejčité, s dvojitě pilovitým okrajem a často klínovitou až zaoblenou bází. Mladé větévky bývají jemně plstnaté až lysnoucí. Typickým znakem je také ekologická vazba na vlhká stanoviště, nivy a břehy toků. Plodní jehnědy se po dozrání rozpadají a uvolňují drobná křídlatá semena.

Betula nigra je středně velký až velký opadavý strom, obvykle dorůstající 15–25 m, výjimečně více. Koruna je nepravidelná, vejčitá až široce rozložitá, často s více kmeny. Borka je zpočátku lososově hnědá až skořicová, později tmavne a odlupuje se v tenkých papírovitých až vláknitých vrstvách. Letorosty jsou štíhlé, zpočátku pýřité, později olysalé, pupeny střídavé, vejcovité. Listy jsou střídavé, 4–8 cm dlouhé, vejčité až kosočtverečně vejčité, na vrcholu zašpičatělé, s výrazně dvojitě pilovitým okrajem. Samčí jehnědy jsou převislé, vytvářejí se již před zimou, samičí jsou kratší, vzpřímené až odstálé. Plodem je drobná křídlatá nažka seskupená v rozpadavých šišticovitých plodenstvích.

Betula nigra L. náleží do čeledi Betulaceae. Jde o dřevinu charakteristickou výraznou exfoliací borky, která se odděluje v tenkých, nepravidelných, často zpět svinutých vrstvách. Kmen bývá jednotlivý nebo častěji vícečetný, zejména u kultivovaných jedinců. Mladé větévky mohou být jemně pubescentní, později přecházejí do stavu téměř lysého; pryskyřičnatost je zpravidla nevýrazná. Listové čepele jsou široce vejčité až rhombicko-vejčité, se zašpičatělým vrcholem, bází klínovitou až oblou, a s ostře, převážně dvakrát pilovitým okrajem. Žilnatina je zpeřená, se zřetelnými postranními žilkami vbíhajícími do zubů. Druh je jednodomý; samčí květenství přezimují založená na koncích letorostů, samičí jehnědy se rozvíjejí na jaře. Plodenství se po dozrání dezintegruje, čímž dochází k uvolnění drobných, blanitě křídlatých nažek. Ekologicky jde o taxon vázaný převážně na aluviální stanoviště, říční terasy a periodicky zaplavované půdy, přičemž vyniká vyšší tolerancí k teplotnímu stresu a vlhkým, těžším substrátům než řada jiných druhů rodu Betula.

River Birch

Betula nigra, commonly known as river birch, is a deciduous broadleaf tree native to North America. It is especially valued for its striking exfoliating bark, which peels in thin curling layers and shows shades of cinnamon-brown, reddish-brown, gray-brown, to nearly black. It typically develops a loose, irregular oval to spreading crown and is often grown as a multi-stemmed specimen. The foliage is medium green during the growing season and turns yellow in autumn. River birch is particularly well adapted to moist soils and tolerates heat and periodic flooding better than many other birch species.

The most distinctive feature is its peeling bark, which exfoliates in thin, curling sheets and ranges from cinnamon-brown to dark gray rather than bright white. Leaves are rhombic-ovate to broadly ovate, sharply and often doubly serrate, with a cuneate to rounded base. Young twigs are often softly pubescent before becoming smoother with age. The species is strongly associated with moist habitats such as floodplains, streambanks, and bottomlands. Mature fruiting catkins disintegrate at maturity, releasing numerous small winged seeds.

Betula nigra is a medium-sized to large deciduous tree, usually reaching 15–25 m in height, occasionally more. The crown is irregular, oval to broadly spreading, and often formed by multiple stems. Bark is initially salmon-brown to cinnamon-colored, later darkening and exfoliating in thin papery to fibrous layers. Twigs are slender, at first pubescent, later becoming glabrescent; buds are alternate and ovate. Leaves are alternate, 4–8 cm long, ovate to rhombic-ovate, acute at the apex, and prominently doubly serrate along the margins. Male catkins are pendulous and formed before winter, whereas female catkins are shorter and erect to spreading. The fruit consists of small winged nutlets borne in cylindrical catkin-like infructescences that disintegrate when mature.

Betula nigra L. is a member of the family Betulaceae. It is characterized by conspicuously exfoliating bark that separates into thin, irregular, often recurved layers. The trunk may be solitary but is frequently multistemmed, especially in cultivated specimens. Young branchlets may be finely pubescent, later becoming nearly glabrous; resin production is generally inconspicuous. Leaf blades are broadly ovate to rhombic-ovate, with an acuminate apex, a cuneate to rounded base, and a sharply, usually doubly serrate margin. Venation is pinnate, with prominent lateral veins terminating in the marginal teeth. The species is monoecious; staminate inflorescences are initiated prior to winter and persist dormant, while pistillate catkins expand in spring. At maturity, the infructescence disarticulates, releasing numerous minute samaras or winged nutlets. Ecologically, the species is chiefly associated with alluvial habitats, river terraces, and seasonally inundated soils, and it exhibits comparatively strong tolerance of heat stress and wet, heavy substrates relative to many other members of the genus Betula.