Bříza pýřitá (Betula pubescens) je opadavý listnatý strom typický pro vlhčí stanoviště, rašeliniště, podmáčené louky a okraje vodních toků. Vyniká světlou, bělavou až šedobílou borkou a jemně působící korunou. Na rozdíl od břízy bělokoré roste častěji na chladnějších a vlhčích půdách. Je ceněna jako pionýrská dřevina, která rychle osidluje narušená stanoviště a přispívá k jejich postupné stabilizaci.
Hlavním rozlišovacím znakem jsou mladé letorosty hustěji pýřité, nikoli lysé a výrazně bradavičnaté. Listy jsou spíše vejčité až okrouhle vejčité, na bázi zaokrouhlené nebo mírně srdčité, s kratším zašpičatěním než u břízy bělokoré. Borka bývá matnější, méně zářivě bílá, často bělavě šedá, bez výrazného odlupování ve velkých cárech. Větve obvykle nepřevisají tolik jako u břízy bělokoré. Druh se také vyznačuje častým výskytem na mokrých a kyselých půdách.
Betula pubescens je strom dorůstající obvykle 10–20 m, výjimečně více. Koruna je nepravidelně vejčitá až široce kuželovitá. Kmen bývá štíhlý, s bělavou, šedobílou až narůžovělou borkou, která je u starších jedinců při bázi tmavší a rozbrázděná. Letorosty jsou jemně pýřité. Pupeny jsou střídavé, vejcovité, přitisklé. Listy jsou řapíkaté, vejčité až téměř okrouhlé, 2–6 cm dlouhé, na okraji dvojitě pilovité. Květy jsou jednopohlavné, uspořádané v jehnědách; druh je jednodomý. Samčí jehnědy přezimují, samičí se rozvíjejí na jaře. Plodem je drobná křídlatá nažka šířená větrem.
Betula pubescens Ehrh. patří do čeledi Betulaceae. Jedná se o variabilní, převážně diploidní až polyploidní taxon širšího eurosibiřského rozšíření, ekologicky vázaný zejména na vlhké, kyselé až oligotrofní substráty. Od příbuzné Betula pendula se odlišuje zejména přítomností pýřitých mladých větví, absencí pryskyřičných bradaviček na letorostech, širší listovou čepelí se zaokrouhlenou bází a menší tendencí k převisání větví. Borka je bělavá až šedavá, u báze kmene u starších stromů tmavne a druhotně rozpukává. Listy jsou krátce řapíkaté, široce vejčité až kosočtverečně vejčité, s nepravidelně až dvojitě pilovitým okrajem. Květenstvím jsou jednopohlavné jehnědy; po opylení větrem dozrávají samičí jehnědy v rozpadavá plodenství s drobnými křídlatými nažkami. Druh má významnou sukcesní roli v raných stadiích vývoje vegetace na podmáčených a disturbovaných stanovištích.
Betula pubescens, commonly known as downy birch, is a deciduous broadleaved tree characteristic of moist habitats such as bogs, wet meadows, marshy woodland, and stream margins. It is recognized by its pale whitish to grey-white bark and its light, delicate crown. In comparison with silver birch, it is more often associated with cooler, wetter soils. It is an important pioneer tree, rapidly colonizing disturbed ground and helping to stabilize developing vegetation.
The main diagnostic feature is the presence of softly hairy young shoots, rather than glabrous, prominently warted twigs. Leaves are more ovate to rounded-ovate, with a rounded or slightly cordate base and a shorter tip than in silver birch. The bark is usually duller and less intensely white, often whitish-grey, and does not peel as conspicuously in large strips. Branches are typically less pendulous than in silver birch. The species is also characteristically associated with wet, acidic soils.
Betula pubescens is a deciduous tree usually reaching 10–20 m in height, occasionally more. The crown is irregularly ovate to broadly conical. The trunk is often slender, with whitish, grey-white, or slightly pinkish bark, becoming darker and fissured near the base in older trees. Young shoots are finely pubescent. Buds are alternate, ovoid, and appressed. Leaves are petiolate, ovate to nearly round, 2–6 cm long, with a doubly serrate margin. Flowers are unisexual and borne in catkins; the species is monoecious. Male catkins overwinter, while female catkins expand in spring. The fruit is a small winged nutlet dispersed by wind.
Betula pubescens Ehrh. belongs to the family Betulaceae. It is a variable taxon, predominantly diploid to polyploid, with a broad Eurosiberian distribution and a marked ecological preference for moist, acidic to oligotrophic substrates. It differs from the closely related Betula pendula chiefly by its pubescent young shoots, the absence of resinous warts on branchlets, broader leaf blades with a rounded base, and a generally weaker tendency toward pendulous branching. The bark is whitish to greyish, darkening and fissuring secondarily near the stem base in mature individuals. Leaves are shortly petiolate, broadly ovate to rhombic-ovate, with an irregularly to doubly serrate margin. The inflorescences are unisexual catkins; after wind pollination, the female catkins mature into disintegrating infructescences bearing numerous small winged nutlets. The species plays an important successional role in early vegetation development on waterlogged and disturbed sites.