Bříza tmavá (Betula obscura) je vzácně uváděný taxon břízy, ceněný především pro neobvykle tmavě zbarvenou borku, která ji odlišuje od většiny běžných evropských bříz. Vzhledem připomíná okruh břízy bělokoré, ale její kmen nepůsobí nápadně bíle; naopak mívá hnědavé až tmavošedé odstíny. Jde o opadavý strom lehké, vzdušné stavby koruny s jemným olistěním a typickým vzhledem rodu Betula. Uplatňuje se zejména v dendrologických sbírkách a jako zajímavost pro pěstitele domácích i parkových dřevin.

Hlavním rozlišovacím znakem je tmavá, hnědočerná až tmavošedá borka bez výrazně bělavého zbarvení typického pro břízu bělokorou (Betula pendula). Větévky jsou jemné, často převislé nebo obloukovitě odstálé, listy trojúhelníkovité až kosočtverečné, na okraji dvojitě pilovité. Ve srovnání s běžnými břízami působí kmen celkově tmavším dojmem. Od jiných druhů bříz se odlišuje především kombinací habitu podobného bříze bělokoré a nápadně tmavé borky.

Opadavý listnatý strom menšího až středního vzrůstu. Koruna bývá řídká, nepravidelně vejčitá až široce kuželovitá. Letorosty jsou štíhlé, někdy jemně bradavičnaté. Listy jsou střídavé, řapíkaté, čepel je trojúhelníkovitá až kosočtverečně vejčitá, na bázi klínovitá až široce klínovitá, na vrcholu zašpičatělá, s dvojitě pilovitým okrajem. Samčí jehnědy jsou prodloužené, převislé, zakládají se již v předchozí vegetační sezoně; samičí jehnědy jsou zpočátku vzpřímenější, po dozrání se rozpadají. Plodem jsou drobné nažky s blanitými křídly. Borka je tmavá, hnědavá až téměř černavá, což je pro tento taxon nejvýraznější znak.

Betula obscura je v evropské dendrologické literatuře tradičně uváděna jako problematický a taxonomicky ne zcela jednotně pojímaný taxon, často dáván do souvislosti s variabilním okruhem Betula pendula. Morfologicky odpovídá štíhlému opadavému stromu s jemnými prýty, často s bradavičnatými větévkami a s listy typického "pendula" typu, tj. trojúhelníkovitými až rombickými, ostře až dvojitě pilovitými. Diagnosticky bývá akcentována především perzistentně tmavá borka kmene, postrádající nápadnou bělavou exfoliující vrstvu obvyklou u Betula pendula sensu stricto. Květy jsou jednopohlavné, rostlina jednodomá; samčí i samičí květenství mají podobu jehněd. Plodenství se po dozrání dezintegruje a uvolňuje drobné okřídlené nažky. Z hlediska taxonomického pojetí může být tento název chápán jako samostatný druh, infraspecifický taxon nebo jen morfologická odchylka v rámci širšího komplexu břízy bělokoré.

Dark Birch

Betula obscura, commonly referred to as dark birch, is a rarely recognized birch taxon valued mainly for its unusually dark bark, which distinguishes it from most common European birches. In overall appearance it resembles the silver birch group, but its trunk lacks the conspicuous white coloration typically associated with that species. Instead, the bark is brownish to dark grey. It is a deciduous tree with a light, airy crown, fine foliage, and the graceful general habit characteristic of the genus Betula. It is mainly of interest in arboreta, dendrological collections, and specialty plantings.

The principal diagnostic feature is the dark bark, ranging from dark brown to almost blackish or dark grey, rather than the bright white bark typical of silver birch (Betula pendula). Twigs are slender, often pendulous or arching, and the leaves are triangular to rhombic with doubly serrate margins. Compared with common birches, the trunk gives an overall darker impression. It is distinguished from related birch taxa primarily by the combination of a Betula pendula-like habit and a conspicuously dark trunk.

A deciduous broadleaved tree of small to medium size. The crown is usually open, irregularly ovate to broadly conical. Young shoots are slender and may be slightly verrucose. Leaves are alternate and petiolate; the blade is triangular to rhombic-ovate, with a cuneate to broadly cuneate base, an acute to acuminate apex, and a doubly serrate margin. Male catkins are elongated and pendulous, formed during the previous growing season; female catkins are initially more erect and disintegrate at maturity. The fruits are small winged nutlets. The bark is dark, brownish to nearly blackish, and represents the most striking character of this taxon.

Betula obscura has traditionally been treated in European dendrological literature as a problematic and taxonomically inconsistently interpreted taxon, often associated with the variable Betula pendula complex. Morphologically, it conforms to a slender deciduous tree with fine branchlets, often verrucose twigs, and leaves of the typical pendula type, namely triangular to rhombic, sharply to doubly serrate. The chief diagnostic character generally emphasized is the persistently dark stem bark, lacking the conspicuous whitish exfoliating outer layers characteristic of Betula pendula sensu stricto. Flowers are unisexual and the plant is monoecious; both staminate and pistillate inflorescences are catkins. At fruit maturity, the infructescences disintegrate, releasing small winged nutlets. From a taxonomic standpoint, this name may be interpreted as a distinct species, an infraspecific taxon, or merely a morphological variant within the broader silver birch aggregate.