Bříza žlutá (Betula alleghaniensis) je statný opadavý strom pocházející ze severovýchodní části Severní Ameriky. Je ceněna pro svůj elegantní vzrůst, nápadnou žlutavě bronzovou až měděnou borku odlupující se v tenkých svitcích a jemně působící korunu. V dospělosti vytváří vysoký kmen a pravidelnou, volnější korunu. Listy jsou vejčité až podlouhle vejčité, s výrazně pilovitým okrajem, na podzim se vybarvují do žlutých odstínů. Druh je významný jak v lesních porostech, tak jako okrasná dřevina v parcích a větších zahradách.
Typickým rozlišovacím znakem břízy žluté je lesklá žlutavě šedá, bronzová až měděná borka, která se odlupuje v úzkých, jemně stáčených proužcích. Na rozdíl od břízy papírové nemá nápadně bílou borku. Mladé větévky i poraněná pletiva často slabě voní po libavce. Listy jsou střídavé, poměrně dlouze zašpičatělé, jemně až dvojitě pilovité, se 7–14 páry postranních žilek. Plodem jsou drobné okřídlené nažky uspořádané v rozpadajících se šišticovitých jehnědách.
Betula alleghaniensis je jednodomý opadavý strom dorůstající obvykle 18–30 m, výjimečně i více. Kmen bývá přímý, borka u mladších jedinců lesklá, žlutohnědá až bronzová, později výrazně se odlupující v tenkých papírovitých vrstvách. Letorosty jsou jemně pýřité až olysalé, pupeny střídavé, vejcovité, špičaté. Listy jsou řapíkaté, vejčité až eliptické, přibližně 6–12 cm dlouhé, na bázi klínovité až zaokrouhlené, na vrcholu dlouze zašpičatělé, s ostře pilovitým až dvojitě pilovitým okrajem. Samčí jehnědy jsou převislé, vytvářejí se již před zimou, samičí jsou vzpřímenější a po dozrání plodenství se rozpadají. Plodem je drobná křídlatá nažka.
Betula alleghaniensis Britton náleží do čeledi Betulaceae. Jde o dlouhověký, mezofilní až hygromezofilní druh s těžištěm výskytu ve smíšených a listnatých lesích východní části Severní Ameriky, často na hlubších, chladnějších a dobře odvodněných půdách. Borka je charakteristicky tenká, horizontálně členěná lenticelami a exfoliuje ve svazečcích úzkých, kadeřavě se stáčejících pásků. Listy jsou jednoduché, střídavé, s peřenou žilnatinou a výrazným dvojitým serrátním okrajem; počet párů postranních žilek bývá diagnosticky významný. Květy jsou jednopohlavné, rostlina jednodomá; samčí jehnědy přezimují, samičí se rozvíjejí na jaře. Plodenstvím je rozpadavá válcovitá až úzce vejcovitá šišticovitá jehněda složená z trojlaločných podpůrných šupin, mezi nimiž se vyvíjejí drobné samary. Druh je důležitý jak z hlediska lesnického, tak dendrologického; dřevo je tvrdé, těžší a kvalitní, bříza žlutá zároveň patří k ekologicky významným dřevinám horských a podhorských lesů.
Yellow birch (Betula alleghaniensis) is a large deciduous tree native to northeastern North America. It is valued for its graceful habit, distinctive yellowish-bronze to coppery bark peeling in thin curling strips, and its light, elegant crown. When mature, it develops a tall trunk and a fairly regular, open canopy. The leaves are ovate to oblong-ovate with a clearly serrated margin, turning yellow in autumn. This species is important both as a forest tree and as an ornamental in parks and large gardens.
The most distinctive feature of yellow birch is its shiny yellowish-gray, bronze to coppery bark that peels in narrow, thin, curly strips. Unlike paper birch, it does not have striking white bark. Young twigs and injured tissues often have a slight wintergreen-like scent. The leaves are alternate, long-acuminate, finely to doubly serrate, and typically have 7–14 pairs of lateral veins. The fruit consists of small winged nutlets borne in cone-like catkins that disintegrate at maturity.
Betula alleghaniensis is a monoecious deciduous tree, usually reaching 18–30 m in height, occasionally more. The trunk is typically straight; the bark on younger trees is lustrous yellow-brown to bronze and later becomes conspicuously exfoliating in thin papery layers. Shoots are finely pubescent to glabrescent; buds are alternate, ovoid, and pointed. Leaves are petiolate, ovate to elliptic, about 6–12 cm long, with a cuneate to rounded base, a long-acuminate apex, and a sharply serrate to doubly serrate margin. Male catkins are pendulous and formed before winter, while female catkins are more erect and disintegrate after fruit maturity. The fruit is a small winged nutlet.
Betula alleghaniensis Britton belongs to the family Betulaceae. It is a long-lived, mesophytic to hygromesophytic species centered in mixed and deciduous forests of eastern North America, often occurring on deep, cool, well-drained soils. The bark is characteristically thin, marked by horizontal lenticels, and exfoliates in clusters of narrow, curling strips. Leaves are simple, alternate, pinnately veined, and distinctly doubly serrate; the number of lateral vein pairs is often of diagnostic value. The flowers are unisexual and the species is monoecious; staminate catkins overwinter, while pistillate catkins expand in spring. The infructescence is a deciduous cylindrical to narrowly ovoid cone-like catkin composed of trilobed bracts subtending small samaras. The species is important both silviculturally and dendrologically; its wood is hard, relatively heavy, and of high quality, and yellow birch is also an ecologically significant component of montane and submontane forests.