Buk východní (Fagus orientalis) je mohutný opadavý strom z čeledi bukovitých, přirozeně rozšířený v jihovýchodní Evropě, na Kavkaze a v oblasti Malé Asie. Vytváří široce klenutou korunu a v příznivých podmínkách dorůstá značných rozměrů. Je ceněn pro svůj elegantní habitus, hladkou šedou borku a lesklé zelené listy, které se na podzim zbarvují do žlutohnědých až měděných odstínů. Ve své domovině je významnou dřevinou horských a podhorských lesů.
Buk východní se od buku lesního (Fagus sylvatica) odlišuje především delšími a výrazněji zašpičatělými pupeny, většími listy s vyšším počtem postranních žilek a často hruběji, nápadněji zubatým až brvitým okrajem. Listy bývají obvykle delší, eliptičtější a na rubu podél žilek více chlupaté. Číšky plodů mohou nést delší a hustší přívěsky. Celkově jde o robustnější druh teplejších a vlhčích oblastí východního areálu rodu.
Opadavý strom dorůstající přibližně 30–45 m, výjimečně i více, s přímým kmenem a širokou vejčitou až kupolovitou korunou. Borka je v mládí i ve stáří převážně hladká, šedá. Letorosty jsou hnědavé, pupeny střídavé, nápadně úzce vřetenovité, dlouhé. Listy jsou střídavé, jednoduché, řapíkaté, čepel vejčitá až eliptická, přibližně 6–15 cm dlouhá, na bázi klínovitá až zaokrouhlená, na vrcholu zašpičatělá. Okraj je celokrajný až oddáleně zvlněný, často s brvitými chlupy, počet párů postranních žilek bývá zpravidla 9–14. Květy jsou jednopohlavné, rostlina jednodomá; samčí květenství kulovitá na převislých stopkách, samičí květy po dvou v číšce. Plodem jsou trojboké nažky, uložené po dvou v ostnité až štětinaté číšce.
Fagus orientalis Lipsky je západoasijský až kavkazský zástupce rodu Fagus, systematicky náležející do čeledi Fagaceae. Druh je morfologicky blízce příbuzný komplexu Fagus sylvatica s. l., od něhož bývá odlišován zejména větší listovou čepelí, vyšším počtem sekundárních žilek, delšími pupeny a znaky plodních číšek. Listy mají obvykle 9–14(–15) párů postranních žilek, které vybíhají k okraji čepele a jsou zakončeny v jemně zubatém až brvitém lemu. Indument na rubu listu bývá vyvinutější než u typického F. sylvatica. Květenství jsou anemogamní, samčí květy v mnohokvětých hlávkách, samičí květy obvykle po dvou, uzavřené v později dřevnatějící involukrální číšce. Plodem je trigonální oříšek. Druh tvoří rozsáhlé porosty v humidních horských oblastech Kolchidy, Kavkazu, severního Turecka a přilehlých regionů, kde se podílí na klimaxových listnatých lesích na hlubších, živinami zásobených půdách. V kultuře je cenný jako dendrologický taxon, avšak determinace může být komplikována přechodnými populacemi a hybridizační vazbou v okruhu evropsko-západoasijských buků.
Oriental beech (Fagus orientalis) is a large deciduous tree of the beech family, native to southeastern Europe, the Caucasus, and parts of Asia Minor. It develops a broad, domed crown and can reach impressive dimensions in favorable habitats. The species is valued for its stately appearance, smooth gray bark, and glossy green leaves that turn yellow-brown to coppery in autumn. In its native range it is an important component of montane and submontane forests.
Oriental beech differs from European beech (Fagus sylvatica) mainly by its longer and more sharply pointed buds, generally larger leaves with a higher number of lateral veins, and often more evident serrulate or ciliate leaf margins. The leaves are typically longer, more elliptic, and more hairy along the veins beneath. The fruiting cupules may bear longer and denser appendages. Overall, it is a more robust species characteristic of warmer and humid eastern parts of the genus range.
Deciduous tree reaching about 30–45 m, occasionally more, with a straight trunk and a broad ovoid to domed crown. Bark smooth and gray, usually remaining so with age. Young shoots brownish; buds alternate, conspicuously narrow, spindle-shaped, and elongated. Leaves alternate, simple, petiolate; blade ovate to elliptic, about 6–15 cm long, base cuneate to rounded, apex acute to acuminate. Margin entire to slightly undulate, often ciliate, with usually 9–14 pairs of lateral veins. Flowers unisexual, plant monoecious; male inflorescences globose on pendulous stalks, female flowers usually paired within an involucre. Fruit composed of triangular nuts, usually two enclosed in a bristly to spiny cupule.
Fagus orientalis Lipsky is a western Asiatic and Caucasian representative of the genus Fagus, assigned to the family Fagaceae. It is morphologically close to the Fagus sylvatica sensu lato complex, from which it is commonly separated by its larger leaf blades, greater number of secondary veins, longer buds, and cupule characters. The leaves usually possess 9–14(–15) pairs of lateral veins extending toward the margin, terminating in a finely toothed to ciliate edge. Indumentum on the abaxial surface is generally more developed than in typical F. sylvatica. The inflorescences are wind-pollinated; staminate flowers are borne in many-flowered heads, while pistillate flowers are typically paired and enclosed in an involucre that later becomes woody. The fruit is a trigonous nut. The species forms extensive stands in humid montane regions of Colchis, the Caucasus, northern Turkey, and adjacent territories, where it contributes to climax deciduous forests on deep, relatively fertile soils. In cultivation it is a valuable dendrological taxon, although identification may be complicated by transitional populations and hybrid relationships within the European-West Asiatic beech complex.