Dub bahenní (Quercus palustris) je statný opadavý listnatý strom původem ze Severní Ameriky, ceněný pro pravidelnou korunu, rychlejší růst a nápadné podzimní zbarvení listů do šarlatově červených až vínových odstínů. V parcích a alejích je oblíbený jako okrasná dřevina, protože působí elegantním, vzpřímeným habitem a dobře vyniká jako solitéra i ve skupinových výsadbách. Nejlépe prospívá na vlhčích, hlubších a spíše kyselých půdách, zatímco špatně snáší vápnité podloží.
Mezi hlavní rozlišovací znaky dubu bahenního patří hluboce laločnaté listy s úzkými, ostře zakončenými laloky a velmi hlubokými výkroji sahajícími téměř k hlavní žilce. Koruna bývá v mládí pravidelně kuželovitá, později širší, přičemž spodní větve často směřují šikmo dolů, střední vodorovně a horní vzhůru. Typické jsou drobnější téměř kulovité žaludy, které sedí jednotlivě nebo po několika kusech na krátkých stopkách a dozrávají ve druhém roce. Nápadné je také výrazné červené podzimní zbarvení listů.
Quercus palustris je opadavý strom dorůstající obvykle výšky 20–30 m, výjimečně i více. Kmen je přímý, borka v mládí hladká, šedá až šedohnědá, ve stáří mělce rozpukaná. Letorosty jsou štíhlé, olivově hnědé až červenohnědé, pupeny drobné, vejcovité. Listy jsou střídavé, 5–15 cm dlouhé, 5–12 cm široké, obrysem široce obvejčité až eliptické, nejčastěji s 5–7 hlubokými laloky; laloky jsou zakončené osinkou. Horní strana listu je tmavozelená a lesklá, spodní světlejší, s chomáčky chlupů v paždí žilek. Květy jsou jednopohlavné, samčí v převislých jehnědách, samičí nenápadné. Plodem je žalud 1–1,5 cm dlouhý, z jedné čtvrtiny až třetiny krytý číškou.
Quercus palustris Münchh. náleží do čeledi Fagaceae. Jedná se o druh ze sekce Lobatae, tedy ze skupiny tzv. červených dubů, což se projevuje přítomností osinkatě zakončených laloků listů a dvouletým vývojem žaludů. Habitus je charakteristicky pyramidální až široce kuželovitý, s často zachovaným terminálním vůdcem a přeslenovitě uspořádanými kosterními větvemi. Listová čepel je hluboce peřenolaločná, siny zasahují hluboko k hlavní žilce, někdy téměř až k ní. Fyziologicky je druh adaptován na periodicky zamokřená stanoviště, avšak vyžaduje dobře provzdušněné, kyselé až slabě kyselé substráty; na alkalických půdách často trpí chlorózou v důsledku snížené dostupnosti železa. V kultuře je ceněn pro pravidelný habitus, dobrou přesaditelnost v mládí a výrazné podzimní vybarvení. V dendrologické praxi je důležité odlišení od příbuzných druhů, zejména Quercus rubra, který má zpravidla širší listové laloky, méně hluboké zářezy a celkově robustnější habitus.
Pin oak (Quercus palustris) is a stately deciduous broadleaf tree native to North America, valued for its symmetrical crown, relatively fast growth, and striking autumn foliage that turns scarlet to deep red. It is widely planted as an ornamental tree in parks, streets, and larger gardens because of its elegant, upright form and its effectiveness both as a specimen and in groups. It performs best in moist, deep, acidic soils and is poorly tolerant of calcareous conditions.
Key diagnostic features of pin oak include deeply lobed leaves with narrow, bristle-tipped lobes and very deep sinuses extending nearly to the midrib. The crown is typically pyramidal when young, later becoming broader, with lower branches often drooping, middle branches held horizontally, and upper branches ascending. The acorns are relatively small and nearly spherical, borne singly or in small groups on short stalks, and mature in the second year. Brilliant red autumn leaf coloration is also characteristic.
Quercus palustris is a deciduous tree usually reaching 20–30 m in height, occasionally more. The trunk is straight; the bark is smooth and gray to gray-brown when young, becoming shallowly fissured with age. Twigs are slender, olive-brown to reddish-brown, and buds are small and ovoid. Leaves are alternate, 5–15 cm long and 5–12 cm wide, broadly obovate to elliptic in outline, usually with 5–7 deep lobes; the lobes end in bristles. The upper leaf surface is dark green and glossy, the underside paler, often with tufts of hairs in the axils of veins. Flowers are unisexual; staminate flowers are borne in drooping catkins, while pistillate flowers are inconspicuous. The fruit is an acorn 1–1.5 cm long, enclosed by the cup for about one quarter to one third of its length.
Quercus palustris Münchh. belongs to the family Fagaceae and is placed in Quercus section Lobatae, the red oak group, characterized by bristle-tipped leaf lobes and biennial acorn maturation. The species typically exhibits a pyramidal to broadly conical crown with a persistent central leader and often pseudo-whorled scaffold branches. Leaf blades are deeply pinnately lobed, with sinuses extending close to the midvein. Ecologically, the species is adapted to periodically wet habitats, but it requires aerated, acidic to slightly acidic substrates; on alkaline soils it frequently develops chlorosis due to reduced iron availability. In cultivation it is valued for its regular architecture, relatively good transplanting tolerance when young, and vivid autumn coloration. In dendrological identification it should be distinguished especially from Quercus rubra, which generally has broader lobes, shallower sinuses, and a more robust overall habit.