Dub celokrajný (Quercus imbricaria) je severoamerický druh dubu z okruhu červených dubů. Je to středně velký opadavý strom s pravidelnou, široce vejčitou až zaoblenou korunou. Na první pohled zaujme neobvykle jednoduchými, úzkými, celokrajnými listy bez laloků, které připomínají spíše listy vrby nebo některých tropických dřevin než typický dub. Na podzim se listy zbarvují do žlutohnědých až červenohnědých odstínů. Druh je ceněn jako okrasný i krajinářský strom, vhodný do parků, alejí i větších zahrad, kde vyniká jemnější texturou olistění oproti většině ostatních dubů.
Hlavním rozlišovacím znakem jsou střídavé, jednoduché, podlouhle kopinaté až obkopinaté listy s celokrajným okrajem, bez laloků a bez výrazného zubatění. Listy jsou obvykle 10–18 cm dlouhé, kožovité, na líci tmavozelené a lesklejší, na rubu světlejší. Na rozdíl od většiny dubů nepůsobí list hrubě členěně. Pupeny jsou drobné, vejcovité, hnědavé. Žaludy jsou menší, kulovitě vejcovité až téměř kulaté, z jedné třetiny až poloviny kryté miskovitou číškou s přitisklými šupinami. Borka je v mládí hladší, později tmavne a mělce až středně hluboce brázdí. Druh lze odlišit od dubu vrbolistého především širšími listy a od jiných dubů z příbuzné skupiny právě celokrajnými nelaločnatými listy.
Opadavý strom dorůstající nejčastěji 15–25 m výšky, v optimálních podmínkách i více. Koruna je široce vejčitá až nepravidelně zaoblená. Kmen bývá přímý, borka šedohnědá až tmavošedá, ve stáří rozbrázděná. Letorosty jsou štíhlé, hnědavé až olivově hnědé, lysé nebo téměř lysé. Pupeny střídavé, malé, vejcovité, tupě zakončené. Listy jsou střídavé, jednoduché, 8–20 cm dlouhé a 2–6 cm široké, kopinaté až obkopinaté, na bázi klínovité až zaokrouhlené, na vrcholu zašpičatělé, s celokrajným, někdy jen nepatrně zvlněným okrajem; žilnatina zpeřená. Líc je tmavozelený, rub světlejší, často s jemným ochmýřením v mládí, později téměř lysý. Květy jsou jednopohlavné; samčí květy v převislých jehnědách, samičí jednotlivě nebo v malých skupinách. Plodem je žalud dozrávající druhým rokem, 1–1,5 cm dlouhý, uložený v mělké až polokulovité číšce.
Quercus imbricaria Michx. náleží do rodu Quercus, sekce Lobatae, tedy do skupiny severoamerických červených dubů. Navzdory zařazení do této sekce postrádá typické laločnaté listy a vyznačuje se celokrajnými čepelemi, což z něj činí morfologicky nápadný taxon. Listová čepel je úzce eliptická, kopinatá až obkopinatá, s pinnátní žilnatinou, sekundární žilky směřují k okraji bez tvorby hlubších laloků. Apex bývá krátce až delší dobu zašpičatělý, báze klínovitá až široce klínovitá. Indumentum je redukované; mladé listy mohou být na rubu jemně pýřité, v dospělosti jsou zpravidla olysalé. Samčí květenství tvoří převislé jehnědy, samičí květy jsou nenápadné, vyrůstající jednotlivě nebo po několika. Žaludy dozrávají bienálně, což odpovídá znakům sekce Lobatae. Cupula je s přitisklými, imbrikátně uspořádanými šupinami, které daly základ druhovému jménu imbricaria. Druh přirozeně roste na hlubších, dobře odvodněných půdách, ale toleruje i sušší stanoviště; uplatňuje se v nížinných až pahorkatinných lesních společenstvech a je ceněn i v introdukci pro relativně dobrou toleranci městského prostředí.
Shingle oak (Quercus imbricaria) is a North American oak species belonging to the red oak group. It is a medium-sized deciduous tree with a regular, broadly oval to rounded crown. Its most striking feature is the unusual foliage: simple, narrow, unlobed leaves with entire margins, giving it a distinctly different appearance from most oaks. In autumn, the leaves turn yellow-brown to reddish-brown. The species is valued as an ornamental and landscape tree for parks, avenues, and large gardens, where its finer-textured foliage contrasts well with that of more typical oaks.
The most important diagnostic feature is the presence of alternate, simple, narrowly lanceolate to oblanceolate leaves with entire margins, lacking lobes and conspicuous teeth. Leaves are typically 10–18 cm long, leathery, dark green and somewhat glossy above, paler beneath. Unlike most oaks, the leaves are not deeply shaped or lobed. Buds are small, ovoid, and brownish. Acorns are relatively small, globose-ovoid to nearly spherical, enclosed for one-third to one-half by a cup with appressed scales. Bark is smoother in young trees, becoming darker and shallowly to moderately furrowed with age. The species differs from willow oak by its generally broader leaves and from other related oaks by its distinctly entire, unlobed foliage.
A deciduous tree usually reaching 15–25 m in height, occasionally more under favorable conditions. Crown broadly ovate to irregularly rounded. Trunk generally straight; bark gray-brown to dark gray, becoming furrowed with age. Twigs slender, brown to olive-brown, glabrous or nearly so. Buds alternate, small, ovoid, blunt-tipped. Leaves alternate, simple, 8–20 cm long and 2–6 cm wide, lanceolate to oblanceolate, base cuneate to rounded, apex acute to acuminate, margins entire or only slightly undulate; venation pinnate. Upper surface dark green, lower surface paler, sometimes finely pubescent when young, later nearly glabrous. Flowers unisexual; staminate flowers in pendent catkins, pistillate flowers solitary or in small clusters. Fruit an acorn maturing in the second year, 1–1.5 cm long, seated in a shallow to hemispheric cup.
Quercus imbricaria Michx. is placed in Quercus sect. Lobatae, the North American red oaks. Although a member of this section, it lacks the typically lobed leaves associated with many red oaks and is therefore morphologically distinctive. The leaf blade is narrowly elliptic, lanceolate to oblanceolate, with pinnate venation; secondary veins extend toward the margin without forming pronounced lobes. The apex is acute to acuminate, and the base cuneate to broadly cuneate. Indumentum is sparse; young leaves may be minutely pubescent abaxially but become essentially glabrate at maturity. Staminate inflorescences are pendent catkins, whereas pistillate flowers are inconspicuous and borne solitary or in small groups. Acorns mature biennially, consistent with the characters of sect. Lobatae. The cupule bears appressed, imbricate scales, reflected in the epithet imbricaria. The species is native to eastern and central North America, typically occupying bottomlands, open woods, and well-drained slopes, and is also cultivated for its adaptability and tolerance of urban conditions.