Dub černomořský (Quercus pontica) je vzácný a nápadný druh dubu pocházející z oblasti Kavkazu a severovýchodního Turecka při pobřeží Černého moře. Na rozdíl od většiny dubů mívá často podobu mohutného keře nebo nižšího stromu. Vyniká především velmi velkými, podlouhle obvejčitými listy s výrazně pilovitým okrajem, které připomínají spíše listy kaštanovníku než typického dubu. Na podzim se listy zbarvují do žlutých až hnědavých odstínů. Díky neobvyklému vzhledu je ceněn jako sbírková dřevina v botanických zahradách a specializovaných parcích.
Nápadně velké listy, obvykle 10–25 cm dlouhé, s výrazně pilovitým až hrubě zubatým okrajem, bez typického laločnatění běžného u mnoha dubů. Listy jsou podlouhle obvejčité, s výraznou žilnatinou a krátkými řapíky. Druh často roste jako vícekmenný keř nebo nižší strom. Žaludy jsou poměrně velké, jednotlivé nebo po několika, zčásti ponořené v číšce se širokými, přitisklými šupinami. Od jiných dubů se snadno odlišuje právě kombinací nelaločnatých, silně pilovitých listů a robustního keřovitého vzrůstu.
Opadavý keř nebo menší strom, obvykle 4–10 m vysoký, vzácně vyšší. Kůra je v mládí hladká, později mělce rozpukaná. Letorosty jsou pevné, pupeny vejcovité až podlouhlé. Listy jsou střídavé, krátce řapíkaté, velké, podlouhle obvejčité až eliptické, přibližně 10–25(30) cm dlouhé a 5–12 cm široké, na vrcholu zašpičatělé až tupé, báze klínovitá až zaokrouhlená, okraj výrazně a pravidelně pilovitý; svrchní strana je tmavě zelená, spodní světlejší, s nápadnou žilnatinou. Květy jsou jednopohlavné; samčí v převislých jehnědách, samičí nenápadné. Plodem je žalud, vejcovitý až elipsoidní, dozrávající zpravidla v prvním roce, částečně krytý číškou.
Quercus pontica K.Koch náleží do čeledi Fagaceae. Jde o reliktní druh s areálem soustředěným do humidních horských lesů Kolchidy, Kavkazu a severovýchodní Anatolie. Morfologicky je velmi osobitý zejména velikostí a tvarem asimilačních orgánů: čepele jsou nápadně velké, jednoduché, nelaločnaté, hrubě až ostře pilovité, s početnými rovnoběžně odstálými postranními žilkami vybíhajícími do zubů listového okraje. Tento znak je v rámci rodu Quercus neobvyklý a má vysokou diagnostickou hodnotu. Druh mívá často polykormní charakter a dosahuje spíše habitu mohutného keře než vysokokmenného stromu. Plody jsou poměrně velké žaludy, uložené jednotlivě nebo v malém počtu, s číškou tvořenou přitisklými šupinami. Ekologicky preferuje vlhká, humózní, kyselá až slabě kyselá stanoviště v horských polohách s vysokou vzdušnou vlhkostí. V dendrologické praxi je ceněn jako výrazně odlišný taxon vhodný pro sbírkové výsadby.
Quercus pontica, commonly known as the Pontic oak, is a rare and distinctive oak species native to the Caucasus and northeastern Turkey near the Black Sea. Unlike many oaks, it often grows as a large, vigorous shrub or a small tree. It is especially notable for its very large, oblong-obovate leaves with sharply serrated margins, which resemble chestnut leaves more than those of a typical oak. In autumn, the foliage turns yellow to brownish shades. Because of its unusual appearance, it is valued as a collector’s tree in botanical gardens and specialized arboreta.
Very large leaves, usually 10–25 cm long, with conspicuously serrated to coarsely toothed margins and lacking the typical lobing seen in many oaks. Leaves are oblong-obovate with prominent venation and short petioles. The species often develops as a multi-stemmed shrub or small tree. Acorns are relatively large, borne singly or in small numbers, and partly enclosed by a cupule with broad, appressed scales. It is readily distinguished from other oaks by the combination of unlobed, strongly serrate leaves and a robust shrubby habit.
Deciduous shrub or small tree, usually 4–10 m tall, occasionally taller. Bark smooth when young, becoming shallowly fissured with age. Twigs stout; buds ovoid to elongate. Leaves alternate, short-petiolate, large, oblong-obovate to elliptic, about 10–25(30) cm long and 5–12 cm wide, apex acute to obtuse, base cuneate to rounded, margin distinctly and regularly serrate; upper surface dark green, lower surface paler, with conspicuous venation. Flowers unisexual; male flowers in pendulous catkins, female flowers inconspicuous. Fruit an ovoid to ellipsoid acorn, usually maturing in the first year, partly enclosed by the cupule.
Quercus pontica K.Koch belongs to the family Fagaceae. It is a relict species with a distribution centered in the humid montane forests of Colchis, the Caucasus, and northeastern Anatolia. Morphologically, it is highly distinctive, especially in the size and form of its assimilatory organs: the leaf blades are remarkably large, simple, unlobed, and coarsely to sharply serrate, with numerous parallel lateral veins extending into the marginal teeth. This character combination is unusual within Quercus and is of high diagnostic value. The species frequently exhibits a polycormic growth form and more often attains the habit of a massive shrub than that of a tall single-stemmed tree. The fruits are relatively large acorns, borne solitary or in small numbers, with a cupule composed of appressed scales. Ecologically, it prefers moist, humus-rich, acidic to slightly acidic sites in montane environments with high atmospheric humidity. In dendrological practice, it is regarded as a markedly distinctive taxon suitable for collection plantings.