Dub cesmínolistý (Quercus ilicifolia) je nízký, hustě větvený opadavý keř nebo menší strom z čeledi bukovitých. Přirozeně roste ve východní části Severní Ameriky, často na suchých, písčitých nebo kamenitých stanovištích. Vyniká tuhými, nepravidelně laločnatými až ostnitě zubatými listy, které svým vzhledem připomínají listy cesmíny, odtud i jeho české i latinské jméno. Na podzim se listy zbarvují do žlutohnědých až červenohnědých odstínů. Druh je důležitý pro přírodní společenstva, protože jeho žaludy jsou potravou pro řadu živočichů.

Hlavním rozlišovacím znakem jsou malé až středně velké listy s nepravidelnými, pichlavě zakončenými laloky nebo zuby, nápadně podobné cesmíně. Rub listu bývá světlejší a často jemně plstnatý. Rostlina mívá spíše keřovitý vzrůst, jen vzácně vytváří vyšší strom. Žaludy jsou poměrně malé, kulovitě vejcovité, zčásti ponořené v číšce, a dozrávají během dvou vegetačních období. Typický je také výskyt na chudých, suchých a kyselých půdách.

Quercus ilicifolia je opadavý keř nebo nízký strom obvykle dorůstající výšky 1–5 m, výjimečně více. Borka je šedá až tmavošedá, u starších jedinců mělce rozpukaná. Letorosty jsou zpočátku pýřité, později olysávají. Listy jsou střídavé, krátce řapíkaté, obvejčité až eliptické, přibližně 4–12 cm dlouhé, s 3–7 nestejně vyvinutými laloky nebo hrubými ostnitými zuby. Líc listu je tmavozelený, rub světlejší, často s plstnatými chlupy. Květy jsou jednopohlavné, samčí v převislých jehnědách, samičí nenápadné, jednotlivé nebo v malých skupinách. Plodem je žalud, dozrávající druhým rokem; číška pokrývá přibližně třetinu až polovinu plodu.

Dub cesmínolistý (Quercus ilicifolia Wangenh.) náleží do čeledi Fagaceae a řadí se mezi severoamerické zástupce rodu Quercus, tradičně spojované s okruhem červených dubů, což se projevuje mimo jiné dvouletým vývojem žaludů a přítomností osténkatě zakončených laloků listů. Jedná se o dřevinu xerotermních až subxerických stanovišť, adaptovanou na oligotrofní, kyselé, často písčité nebo kamenité substráty. Habitem bývá vícekmenný, hustě větvený keř, méně často stromovitý jedinec. Listová čepel je tvarově variabilní, obvejčitá až široce eliptická, s nepravidelnou segmentací okraje; laloky i zuby jsou zakončeny osinkou. Na abaxiální straně listu přetrvává více či méně vyvinuté odění, zatímco adaxiální strana je tmavší a relativně lesklejší. Samičí květy po opylení vytvářejí žaludy uzrávající ve druhém roce; cupula je šupinatá, obemykající bazální část nažky. Druh má ekologický význam v sukcesních a křovinných společenstvech, zejména na narušených a požárem ovlivněných lokalitách, kde může tvořit rozsáhlé porosty.

Bear Oak

Quercus ilicifolia, commonly known as bear oak, is a low, densely branched deciduous shrub or small tree in the beech family. It is native to eastern North America, where it typically grows on dry, sandy, rocky, and nutrient-poor sites. Its stiff, irregularly lobed to spiny-toothed leaves resemble those of holly, which is reflected in the species name. In autumn, the foliage turns yellow-brown to reddish-brown. The species is ecologically important because its acorns provide food for many animals.

The most distinctive feature is the small to medium-sized leaf with irregular, bristle-tipped lobes or teeth, strongly resembling holly. The lower leaf surface is paler and often softly pubescent. The plant usually has a shrubby, many-stemmed growth form rather than becoming a tall tree. Its acorns are relatively small, globose-ovoid, partly enclosed by the cup, and mature over two growing seasons. It is also characteristic of dry, acidic, sandy, or rocky soils.

Quercus ilicifolia is a deciduous shrub or small tree, usually 1–5 m tall, occasionally taller. The bark is gray to dark gray and becomes shallowly fissured with age. Twigs are initially pubescent, later becoming glabrescent. Leaves are alternate, short-petiolate, obovate to elliptic, about 4–12 cm long, with 3–7 unevenly developed lobes or coarse bristle-tipped teeth. The upper surface is dark green, while the lower surface is paler and often tomentose. Flowers are unisexual; staminate flowers are borne in pendent catkins, and pistillate flowers are inconspicuous, solitary or in small clusters. The fruit is an acorn maturing in the second year; the cup covers about one-third to one-half of the nut.

Quercus ilicifolia Wangenh., a member of the family Fagaceae, is a North American oak generally associated with the red oak group, as indicated by its biennial acorn maturation and bristle-tipped leaf lobes. It is a woody taxon of xeric to subxeric habitats, adapted to oligotrophic, acidic, often sandy or rocky substrates. The species commonly develops a multistemmed, densely branched shrubby habit, less frequently assuming a small arborescent form. Leaf blades are morphologically variable, obovate to broadly elliptic, with irregular marginal lobation; lobes and teeth terminate in setiform bristles. The abaxial surface retains a variable indumentum, whereas the adaxial surface is darker and relatively more lustrous. Following pollination, pistillate flowers develop into acorns that mature in the second season; the scaly cupule encloses the basal portion of the nut. Ecologically, the species is significant in successional scrub and barrens vegetation, especially on disturbed or fire-influenced sites, where it may form extensive stands.