Dub hvězdovitý (Quercus stellata) je menší až středně velký opadavý strom severoamerického původu, ceněný pro svou odolnost vůči suchu a schopnost růst i na chudých, písčitých nebo kamenitých půdách. Vytváří nepravidelnou, často široce rozloženou korunu a působí robustním dojmem. Listy jsou nápadně laločnaté, tuhé a na první pohled dobře rozpoznatelné. Na podzim se zbarvují do žlutých až hnědavých tónů. Druh je významnou součástí suchých lesů, lesostepních stanovišť a otevřených porostů ve východní a centrální části Spojených států.
Typickým rozlišovacím znakem jsou listy s křížovitě až hvězdovitě uspořádanými laloky, nejčastěji s pěti výraznými, zaoblenými laloky, z nichž střední pár bývá nápadně rozšířený. Listy jsou silné, kožovité, na líci tmavě zelené, na rubu hustě plstnaté až šedavě pýřité. Borka je světle až středně šedá, silná, hluboce brázditá a deskovitě rozpukaná. Žaludy jsou poměrně malé až středně velké, z jedné třetiny až poloviny kryté miskou. Druh se často vyskytuje na suchých stanovištích a od jiných dubů se odlišuje právě kombinací hvězdovitě laločnatých listů a hustě plstnatého rubu.
Quercus stellata je opadavý strom, obvykle 10–20 m vysoký, vzácně i vyšší, s krátkým kmenem a širokou, nepravidelnou korunou. Letorosty jsou zpočátku chlupaté, později olysávají. Pupeny jsou vejcovité, menší, hnědavé. Listy jsou střídavé, obvejčité až široce obvejčité, přibližně 8–20 cm dlouhé, obvykle s 5, méně často 7 zaoblenými laloky; střední laloky jsou často nejširší, což listu dodává charakteristický tvar. Horní strana čepele je leskle zelená až tmavě zelená, spodní strana bělavá až šedavá, hustě plstnatá. Květy jsou jednopohlavné, samčí v převislých jehnědách, samičí drobné, nenápadné. Plodem je žalud dozrávající v prvním roce, vejcovitý až elipsoidní, zpravidla 1–2 cm dlouhý, částečně ponořený v misce s přitisklými šupinami.
Quercus stellata Wangenh. náleží do rodu Quercus, sekce Quercus (skupina bílých dubů). Jde o xerotolerantní druh adaptovaný na dobře odvodněná, často písčitá, štěrkovitá nebo mělká skeletovitá stanoviště s nízkou úrodností. Diagnosticky významná je výrazná heterofylie listů v rámci koruny, avšak nejtypičtější jsou čepele obvejčité s pěti oblými laloky, jejichž uspořádání může připomínat kříž či hvězdu. Abaxiální strana listu je hustě kryta hvězdovitými trichomy, což je důležitý určovací znak. Borka starších jedinců je nápadně tlustá, korkovitá a hluboce rozbrázděná, což souvisí i s odolností vůči periodickému působení ohně. Žaludy dozrávají v jedné vegetační sezoně, což odpovídá znakům sekce Quercus; miska zaujímá přibližně jednu třetinu až polovinu plodu. Druh je ekologicky významný v suchých doubravách a post oak savannas, kde často tvoří společně s dalšími duby a borovicemi charakteristické otevřené porosty.
Quercus stellata, commonly known as post oak, is a small to medium-sized deciduous tree native to North America. It is valued for its high drought tolerance and ability to grow on poor, sandy, rocky, or otherwise dry soils. The tree typically develops a broad, irregular crown and has a sturdy, rugged appearance. Its leaves are distinctive, strongly lobed, and easy to recognize. In autumn, the foliage turns yellow to brown. This species is an important component of dry woodlands, savannas, and open forest habitats in the eastern and central United States.
The most distinctive feature is the leaf shape: usually with five prominent, rounded lobes arranged in a cross-like or star-like pattern, with the middle pair often especially broad. The leaves are thick and leathery, dark green above, and densely hairy to grayish-tomentose beneath. The bark is light to medium gray, thick, deeply furrowed, and broken into blocky plates. Acorns are small to medium-sized and enclosed by the cup for about one-third to one-half of their length. The combination of star-like lobed leaves and the densely pubescent lower leaf surface is especially useful for identification.
Quercus stellata is a deciduous tree usually 10–20 m tall, occasionally taller, with a short trunk and a broad, irregular crown. Young twigs are initially pubescent and later become less hairy. Buds are ovoid, small, and brownish. Leaves are alternate, obovate to broadly obovate, about 8–20 cm long, usually with 5, less often 7 rounded lobes; the middle lobes are often the broadest, giving the leaf its characteristic form. The upper leaf surface is glossy green to dark green, while the lower surface is whitish to grayish and densely tomentose. Flowers are unisexual; male flowers occur in drooping catkins, while female flowers are small and inconspicuous. The fruit is an acorn maturing in the first year, ovoid to ellipsoid, usually 1–2 cm long, partly enclosed in a cup with appressed scales.
Quercus stellata Wangenh. belongs to Quercus section Quercus, the white oak group. It is a xerotolerant species adapted to well-drained, often sandy, gravelly, or shallow skeletal soils of low fertility. A diagnostically important trait is the variability of leaf shape within the crown, although the most typical blades are obovate with five rounded lobes in a cross-like or star-like arrangement. The abaxial leaf surface is densely covered with stellate trichomes, an important identification character. The bark of older individuals is notably thick, corky, and deeply furrowed, a feature also associated with tolerance to periodic fire. Acorns mature in a single growing season, consistent with the characteristics of section Quercus; the cup covers approximately one-third to one-half of the nut. Ecologically, the species is significant in dry oak woodlands and post oak savannas, where it often forms characteristic open stands together with other oaks and pines.