Dub letní (Quercus robur) je mohutný, dlouhověký listnatý strom, který patří k nejvýznamnějším domácím dřevinám Evropy. Vyznačuje se širokou, nepravidelnou korunou, silným kmenem a typickými laločnatými listy. Často roste v nížinách a lužních lesích, ale je vysazován i v parcích, alejích a krajině jako významná krajinotvorná dřevina. Je ceněn pro svou odolnost, ekologický význam i kvalitní tvrdé dřevo.

Dub letní lze dobře poznat podle listů s krátkým řapíkem a nápadně ouškatou bází čepele. Žaludy vyrůstají jednotlivě nebo v malých skupinách na dlouhých stopkách, což je jeden z hlavních rozlišovacích znaků oproti dubu zimnímu. Koruna bývá široká a rozložitá, kmen často mohutný a ve vyšším věku hluboce rozbrázděný. Pupeny jsou střídavé, vejčité až tupě kuželovité a nahloučené na koncích letorostů.

Quercus robur je opadavý strom dorůstající obvykle 20–40 m výšky, výjimečně i více. Kmen je přímý až nepravidelný, borka v mládí hladší, později tmavošedá až šedočerná, hluboce rozpukaná. Listy jsou střídavé, obvejčité až podlouhle obvejčité, 7–14 cm dlouhé, peřenolaločné, s 4–7 páry zaokrouhlených laloků; báze čepele je charakteristicky ouškatá, řapík velmi krátký. Květy jsou jednopohlavné, rostlina jednodomá; samčí květy v převislých jehnědách, samičí nenápadné, jednotlivé nebo v malých skupinách. Plodem je vejcovitý žalud zčásti ponořený v číšce, dozrávající v prvním roce; žaludy nesou dlouhé stopky.

Quercus robur L. je zástupce čeledi Fagaceae. Jedná se o jednodomý, větrosnubný taxon s výraznou ekologickou amplitudou, preferující hlubší, živinami bohaté a dostatečně vlhké půdy, často v aluviálních a nivních stanovištích. Listy jsou krátce řapíkaté, s aurikulovanou bází a oblými laloky, což představuje důležitý determinační znak. Generativní orgány se zakládají na jaře; samčí květenství tvoří převislé jehnědy, samičí květy jsou redukované. Plodem je nažka typu žalud, usazená v číšce, nesená na prodloužené stopce. Druh je charakteristický vysokou dlouhověkostí, značnou schopností tvorby mohutného kořenového systému a významnou rolí v sukcesních i klimaxových lesních společenstvech mírného pásma.

English oak

Quercus robur, commonly known as English oak, is a large, long-lived deciduous tree and one of the most important native tree species in Europe. It is characterized by a broad, irregular crown, a stout trunk, and distinctly lobed leaves. It commonly occurs in lowlands, floodplain forests, and open landscapes, and is also widely planted in parks and avenues. The species is valued for its durability, ecological importance, and high-quality hardwood.

English oak can be identified by its leaves with very short petioles and a characteristic auriculate leaf base. The acorns are borne singly or in small groups on long peduncles, which is a key feature distinguishing it from sessile oak. The crown is typically broad and spreading, the trunk robust, and the bark becomes deeply fissured with age. Buds are alternate, ovoid to bluntly conical, and clustered near the tips of the shoots.

Quercus robur is a deciduous tree usually reaching 20–40 m in height, occasionally more. The trunk is straight to irregular; the bark is smoother when young, later becoming dark grey to nearly black and deeply fissured. Leaves are alternate, obovate to oblong-obovate, 7–14 cm long, pinnately lobed, with 4–7 pairs of rounded lobes; the leaf base is characteristically auriculate and the petiole is very short. Flowers are unisexual and the species is monoecious; male flowers occur in pendulous catkins, while female flowers are inconspicuous, solitary or in small clusters. The fruit is an ovoid acorn, partly enclosed by a cupule, ripening in the first year and borne on a long peduncle.

Quercus robur L., a member of the family Fagaceae, is a monoecious, anemophilous taxon with broad ecological amplitude, typically preferring deep, nutrient-rich, and sufficiently moist soils, often in alluvial and floodplain habitats. The leaves are short-petiolate, with an auriculate base and rounded lobes, providing important diagnostic characters. Reproductive structures develop in spring; the staminate inflorescences are pendulous catkins, whereas the pistillate flowers are reduced and inconspicuous. The fruit is a nut of the acorn type, seated in a cupule and borne on an elongated peduncle. The species is notable for its great longevity, strong root system development, and major ecological role in both successional and climax forest communities of the temperate zone.