Dub libanonský (Quercus libani) je opadavý listnatý strom pocházející z oblastí východního Středomoří a západní Asie, zejména z Libanonu, Turecka, Sýrie, Íránu a Iráku. V přírodě roste převážně v horských lesích a na kamenitých svazích. Vyznačuje se široce rozložitou korunou, pevnými větvemi a dekorativními listy s pravidelně zubatým až mělce laločnatým okrajem. Jde o druh dobře přizpůsobený letnímu suchu a stanovištím s propustnou půdou. Je ceněn jako botanicky zajímavý dub s přirozeným výskytem v teplejších a sušších oblastech.

Druh se pozná podle poměrně menších až středně velkých listů, které jsou podlouhle eliptické až obvejčité, s nápadnými postranními žilkami vybíhajícími do zubů na okraji čepele. Okraj listu bývá hrubě pilovitý až mělce laločnatý, nikoli hluboce vykrajovaný jako u některých jiných dubů. Žaludy jsou poměrně protáhlé a zčásti kryté číškou se střechovitě uspořádanými šupinami. Typické je také prostředí výskytu v horských oblastech jihozápadní Asie a celkový vzhled stromu odpovídající dubům ze skupiny cerrových dubů.

Quercus libani je opadavý strom středního vzrůstu, obvykle dorůstající přibližně 10–20 m výšky, v příznivých podmínkách i více. Kmen bývá přímý, borka v mládí hladší, později podélně rozpukaná a tmavošedá. Letorosty jsou zpočátku jemně plstnaté až olysalé. Pupeny jsou vejcovité, hnědavé, kryté více šupinami. Listy jsou střídavé, krátce řapíkaté, čepel je podlouhlá až obvejčitá, 4–10 cm dlouhá, se 7–10 páry postranních žilek; okraj je zubatý nebo mělce laločnatý. Líc listu je tmavozelený, rub světlejší, někdy s jemným ochlupením na žilkách. Samčí květy vyrůstají v převislých jehnědách, samičí jsou nenápadné, jednotlivé nebo v malých skupinách. Plodem je žalud dozrávající druhým rokem, vejcovitý až podlouhlý, částečně ponořený v číšce.

Quercus libani Olivier náleží do rodu Quercus, zpravidla je řazen do sekce Cerris, tedy do skupiny starosvětských dubů s dvouletým vývojem žaludů. Jedná se o opadavý fanerofyt adaptovaný na sezónně suché, často skeletnaté půdy v kolinním až montánním stupni. Listová čepel je relativně tuhá, s výraznou zpeřenou žilnatinou; sekundární žilky pravidelně odstupují od hlavní žilky a zakončují v okrajových zubech nebo krátkých lalocích. Indumentum je proměnlivé, zejména na mladých letorostech a na abaxiální straně listu podél žilek. Plodenství tvoří žaludy dozrávající ve druhém roce, což je významný diagnostický znak v rámci rodu. Číška je miskovitá až polokulovitá, složená z početných, střechovitě uspořádaných šupin. Druh má fytogeografický význam jako součást xerotermních a horských dubových společenstev východního Mediteránu a přilehlé západní Asie.

Lebanon oak

Quercus libani, commonly known as the Lebanon oak, is a deciduous broadleaved tree native to the eastern Mediterranean and western Asia, especially Lebanon, Turkey, Syria, Iran, and Iraq. In the wild it occurs mainly in mountain woodlands and on rocky slopes. It is characterized by a broad crown, sturdy branches, and ornamental leaves with a regularly toothed to shallowly lobed margin. This species is well adapted to summer drought and to sites with well-drained soils. It is valued as a botanically distinctive oak naturally occurring in warmer and drier regions.

This species can be recognized by its relatively small to medium-sized leaves, which are oblong-elliptic to obovate, with conspicuous lateral veins extending into the marginal teeth. The leaf margin is coarsely serrate to shallowly lobed rather than deeply divided. The acorns are relatively elongated and partly enclosed by a cupule with imbricate scales. Its occurrence in montane regions of southwestern Asia and its overall affinity to the Cerris group of oaks are also useful diagnostic clues.

Quercus libani is a medium-sized deciduous tree, usually reaching about 10–20 m in height, occasionally more under favorable conditions. The trunk is typically straight; the bark is smoother when young, later becoming dark gray and longitudinally fissured. Young shoots are at first finely pubescent, later becoming glabrescent. Buds are ovoid, brownish, and covered by several scales. Leaves are alternate and shortly petiolate; the blade is oblong to obovate, 4–10 cm long, with 7–10 pairs of lateral veins; the margin is toothed or shallowly lobed. The upper leaf surface is dark green, the lower paler, sometimes with slight pubescence along the veins. Male flowers are borne in pendulous catkins, while female flowers are inconspicuous, solitary or in small clusters. The fruit is an acorn maturing in the second year, ovoid to elongated, partly enclosed by the cupule.

Quercus libani Olivier belongs to the genus Quercus and is generally placed in section Cerris, the Old World oak group characterized, among other features, by biennial acorn maturation. It is a deciduous phanerophyte adapted to seasonally dry habitats, often on skeletal, calcareous or otherwise well-drained substrates, from colline to montane elevations. The lamina is relatively coriaceous, with a marked pinnate venation pattern; secondary veins depart regularly from the midrib and terminate in marginal teeth or short lobes. The indumentum is variable, particularly on juvenile shoots and on the abaxial surface along the venation. Fruiting structures consist of acorns maturing in the second season, an important diagnostic feature within the genus. The cupule is cup-shaped to hemispherical and composed of numerous imbricate scales. Phytogeographically, the species is significant as a component of xerothermic and montane oak communities of the eastern Mediterranean and adjacent western Asia.