Dub oregonský (Quercus garryana) je opadavý listnatý strom pocházející ze západní části Severní Ameriky, zejména z oblasti od Britské Kolumbie přes Washington a Oregon až po Kalifornii. V přirozeném prostředí roste na sušších stanovištích, v otevřených lesích, na travnatých svazích i v údolích. Vyznačuje se rozložitou, často nepravidelnou korunou a výrazně laločnatými listy. Je ceněn jako ekologicky významný druh, protože poskytuje potravu a úkryt mnoha druhům živočichů.
Druh lze rozpoznat podle široce obvejčitých až eliptických listů s hlubokými, zaoblenými laloky, které připomínají listy bílých dubů. Na rozdíl od mnoha jiných severoamerických dubů mají laloky většinou tupé vrcholy bez osinek. Strom mívá mohutný, často nízko větvený kmen a širokou korunu. Borka je ve stáří tmavošedá až šedohnědá, silná a rozbrázděná. Žaludy jsou poměrně velké, jednotlivé nebo po několika kusech, částečně ponořené v mělké číšce.
Quercus garryana je středně velký až velký opadavý strom, obvykle dorůstající výšky 15–25 m, výjimečně i více. Kmen bývá přímý nebo nepravidelný, koruna široce rozložená. Letorosty jsou zpočátku jemně plstnaté, později olysalé. Pupeny jsou vejcovité, hnědavé. Listy jsou střídavé, krátce řapíkaté, 7–20 cm dlouhé, obvejčité až eliptické, peřenolaločnaté, s 5–9 páry zaoblených laloků; na líci jsou tmavozelené, na rubu světlejší, v mládí často chlupaté. Květy jsou jednopohlavné, samčí v převislých jehnědách, samičí nenápadné, jednotlivé nebo v malých skupinách. Plodem je žalud dozrávající během jedné vegetační sezóny; žalud je vejcovitý až podlouhlý, 2–3 cm dlouhý, uložený asi z jedné čtvrtiny až třetiny v číšce.
Quercus garryana Douglas ex Hook. náleží do rodu Quercus, sekce Quercus (skupina bílých dubů). Fylogeneticky i morfologicky je charakteristický absencí osinek na lalocích listů, jednoletým zráním žaludů a relativně sladšími semeny s nižším obsahem tříslovin ve srovnání s druhy sekce Lobatae. Druh vykazuje značnou fenotypovou plasticitu v závislosti na stanovištních podmínkách; na xerických lokalitách může mít zakrnělý až keřovitý vzrůst, zatímco na hlubších a úživnějších půdách vytváří robustní stromové jedince. Listová čepel je zpravidla peřenolaločnatá, s oblými sinusy zasahujícími nestejně hluboko k hlavní žilce. Rub listu bývá v mládí pokryt hvězdovitými trichomy nebo jemnou plstí, později může být téměř lysý. Borka starších jedinců vytváří výrazné podélné brázdy a deskovitě rozpraskané hřebeny. Druh je významnou složkou ekosystémů typu Garry oak woodland a savan, které patří mezi ochranářsky cenná a ohrožená společenstva severozápadu Severní Ameriky.
Quercus garryana, commonly known as Oregon white oak, is a deciduous broadleaf tree native to western North America, ranging from British Columbia through Washington and Oregon to California. In its natural habitat, it occurs on dry sites, in open woodlands, grassy slopes, and valleys. It is characterized by a broad, often irregular crown and distinctly lobed leaves. The species is highly valued ecologically because it provides food and shelter for many kinds of wildlife.
This species can be identified by its broadly obovate to elliptic leaves with deep, rounded lobes resembling those of other white oaks. Unlike many other North American oaks, the lobes usually have blunt tips without bristles. The tree often has a stout trunk, branching low, and a broad crown. The bark becomes dark gray to gray-brown with age, thick and deeply furrowed. Acorns are relatively large, borne singly or in small groups, and are partially enclosed by a shallow cup.
Quercus garryana is a medium-sized to large deciduous tree, usually reaching 15–25 m in height, occasionally more. The trunk may be straight or irregular, and the crown is broadly spreading. Young shoots are initially finely pubescent, later becoming glabrescent. Buds are ovoid and brownish. Leaves are alternate, shortly petiolate, 7–20 cm long, obovate to elliptic, pinnately lobed, with 5–9 pairs of rounded lobes; they are dark green above, paler beneath, and often hairy when young. Flowers are unisexual; staminate flowers are borne in pendulous catkins, while pistillate flowers are inconspicuous, solitary or in small clusters. The fruit is an acorn maturing in one growing season; it is ovoid to elongate, 2–3 cm long, with about one quarter to one third enclosed in the cupule.
Quercus garryana Douglas ex Hook. belongs to Quercus section Quercus, the white oak clade. It is characterized phylogenetically and morphologically by the absence of bristle tips on the leaf lobes, annual acorn maturation, and comparatively sweeter seeds with lower tannin content than species of section Lobatae. The species shows considerable phenotypic plasticity depending on site conditions; on xeric sites it may assume a stunted or even shrubby habit, whereas on deeper, more fertile soils it develops into a robust tree. The leaf blade is typically pinnately lobed, with rounded sinuses extending variably toward the midrib. The abaxial leaf surface is often covered in stellate trichomes or soft pubescence when young, later becoming nearly glabrous. In mature individuals, the bark develops pronounced longitudinal furrows and plate-like ridges. The species is a defining component of Garry oak woodlands and savannas, which are among the most conservation-significant and threatened ecosystems in northwestern North America.