Dub růžovitý (Quercus × rosacea) je přirozený i kulturně zaznamenávaný hybridní dub vznikající křížením dubu zimního (Quercus petraea) a dubu letního (Quercus robur). Vyznačuje se značnou proměnlivostí, protože často kombinuje znaky obou rodičovských druhů v různém poměru. Obvykle jde o statný opadavý strom se širokou korunou, hluboce brázditou borkou ve vyšším věku a střídavými, laločnatými listy. Ekologicky se vyskytuje zejména tam, kde se areály rodičovských druhů překrývají, a bývá nalézán v lesích, parcích i rozptýleně v krajině. Pro určování je důležité hodnotit více znaků současně, protože jednotlivé znaky mohou být přechodné.
Nejvýraznějším rozlišovacím znakem dubu růžovitého je přechodná kombinace znaků dubu zimního a dubu letního. Listy bývají mělce až středně laločnaté, často s řapíkem delším než u dubu letního, ale kratším než u dubu zimního; báze čepele může být ouškatá jen slabě nebo nepravidelně. Žaludy jsou neseny na stopkách střední délky, případně téměř přisedlé nebo naopak zřetelně stopkaté, opět podle převahy znaků jednoho z rodičů. Důležitá je i délka řapíku listu, tvar báze listu, hloubka laloků a délka stopky žaludu. Hybridní původ se projevuje velkou morfologickou variabilitou a výskyt bývá častý v porostech, kde rostou oba rodičovské druhy společně.
Opadavý strom středního až velkého vzrůstu. Kmen přímý, koruna široce vejčitá až rozložitá. Borka ve stáří tmavošedá, podélně rozbrázděná. Letorosty lysé nebo slabě chlupaté. Pupeny vejcovité, hnědavé, seskupené na koncích větévek. Listy střídavé, obvejčité až podlouhle obvejčité, peřenolaločné, s 4–8 páry laloků, na bázi klínovité až slabě ouškaté; řapík obvykle středně dlouhý. Listová čepel je svrchu tmavozelená, naspodu světlejší, lysá nebo roztroušeně chlupatá. Květy jednopohlavné, rostlina jednodomá; samčí květy v převislých jehnědách, samičí nenápadné. Plodem je žalud, jednotlivý nebo po několika, v číšce, na stopce různé délky nebo téměř přisedlý. Kvete na jaře, plody dozrávají na podzim prvního roku.
Quercus × rosacea Bechst. představuje hybridogenní taxon v okruhu bílých dubů, tradičně interpretovaný jako kříženec Quercus petraea (Matt.) Liebl. a Quercus robur L. Morfologicky jde o vysoce variabilní jednotku se souborem intermediárních znaků, jejichž stabilita může být narušena zpětným křížením s rodičovskými taxony. Diagnosticky mají význam především znaky listové morfologie a znaky plodů: délka listového řapíku, konfigurace báze čepele, hloubka a pravidelnost laloků, přítomnost či redukce bazálních oušek a délka stopky žaludu. Z anatomického i taxonomického hlediska je určování obtížné bez posouzení širšího spektra znaků na více orgánech a bez znalosti stanovištního kontextu. Taxon se objevuje zejména v kontaktních zónách obou rodičovských druhů, často v populacích s probíhající introgressí. V dendrologické praxi je proto vhodné chápat jej jako součást hybridního komplexu, nikoli jako snadno vymezitelnou morfologicky uniformní jednotku.
Quercus × rosacea, commonly referred to as rose oak, is a natural and occasionally cultivated hybrid oak arising from crosses between sessile oak (Quercus petraea) and pedunculate oak (Quercus robur). It is notably variable in appearance because it combines traits of both parent species in different proportions. It is usually a large deciduous tree with a broad crown, deeply fissured bark in older individuals, and alternate lobed leaves. Ecologically, it occurs mainly where the ranges of the two parent species overlap, and it may be found in woodlands, parks, and scattered in the landscape. Identification requires assessment of several characters at once, since individual traits are often intermediate and variable.
The main diagnostic feature of Quercus × rosacea is its intermediate combination of characters between sessile oak and pedunculate oak. Leaves are usually shallowly to moderately lobed, often with a petiole longer than in Quercus robur but shorter than in Quercus petraea; the leaf base may be only weakly auriculate or irregularly developed. Acorns are borne on stalks of intermediate length, or may be nearly sessile or distinctly stalked depending on which parental traits predominate. Important features include petiole length, shape of the leaf base, depth of lobing, and the length of the acorn peduncle. Its hybrid origin is reflected in marked morphological variability, and it is most often encountered where both parent species grow together.
Deciduous tree of medium to large size. Trunk straight; crown broadly ovate to spreading. Bark dark grey and longitudinally fissured with age. Young shoots glabrous or slightly pubescent. Buds ovoid, brownish, clustered at the ends of twigs. Leaves alternate, obovate to oblong-obovate, pinnately lobed, with 4–8 pairs of lobes, the base cuneate to weakly auriculate; petiole usually of intermediate length. Leaf blade dark green above, paler beneath, glabrous or sparsely hairy. Flowers unisexual; plant monoecious; male flowers in pendulous catkins, female flowers inconspicuous. Fruit an acorn, solitary or in small groups, seated in a cupule, borne on a stalk of variable length or nearly sessile. Flowering occurs in spring, and fruits ripen in the autumn of the first year.
Quercus × rosacea Bechst. is a hybridogenous taxon within the white oak complex, traditionally interpreted as the product of hybridization between Quercus petraea (Matt.) Liebl. and Quercus robur L. Morphologically, it represents a highly variable entity characterized by a set of intermediate features, the stability of which may be further obscured by backcrossing with either parental taxon. The most informative diagnostic characters are found in leaf and fruit morphology, especially petiole length, lamina base configuration, depth and regularity of lobation, presence or reduction of basal auricles, and peduncle length of the acorn. From both an anatomical and taxonomic perspective, identification is difficult without evaluating a broader suite of characters across multiple organs and considering the ecological context. The taxon is most often encountered in contact zones of the parental species, frequently within populations affected by ongoing introgression. In dendrological practice, it is therefore best treated as part of a hybrid complex rather than as a sharply delimited and morphologically uniform entity.