Dub šarlatový (Quercus coccinea) je statný opadavý listnatý strom pocházející ze Severní Ameriky. Je ceněn především pro svůj pravidelný růst, elegantní korunu a nápadně vybarvené podzimní listí, které získává jasně šarlatové až karmínově červené odstíny. V parcích a větších zahradách je vysazován jako výrazná solitéra, protože vyniká jak během vegetační sezóny, tak zejména na podzim. Nejlépe roste na slunných stanovištích a v propustných, spíše kyselých půdách.
Dub šarlatový se pozná podle hluboce vykrajovaných listů s 7–9 laloky zakončenými jemnými osinkami, přičemž zářezy mezi laloky často sahají hluboko téměř ke střední žilce. Charakteristické je velmi výrazné šarlatově červené podzimní zbarvení. Pupeny jsou vejcovité, špičaté, červenohnědě zbarvené. Žaludy jsou poměrně malé, kulovité až široce vejcovité, z jedné třetiny až poloviny kryté miskovitou číškou s přitisklými šupinami. Borka je u starších stromů tmavošedá až šedočerná, s podélnými prasklinami.
Quercus coccinea je opadavý strom dorůstající obvykle 20–30 m výšky, výjimečně i více. Koruna je v mládí kuželovitá, později široce vejčitá až nepravidelně rozložitá. Listy jsou střídavé, 8–17 cm dlouhé, leskle tmavozelené, na rubu světlejší, hluboce laločnaté, nejčastěji se 7–9 laloky. Laloky jsou trojúhelníkovité, špičaté, na konci s osinkou. Květy jsou jednopohlavné, samčí v převislých jehnědách, samičí nenápadné, jednotlivé nebo po několika. Plodem je žalud dozrávající druhým rokem, 1–2 cm dlouhý, uložený v mělké až polokulovité číšce. Kořenový systém je poměrně hluboký, strom proto snáší sušší podmínky lépe než zhutněné nebo zamokřené půdy.
Quercus coccinea Münchh. náleží do čeledi Fagaceae a řadí se do sekce Lobatae, tedy mezi severoamerické červené duby. Druh je charakteristický listy s hlubokými siny, které často zasahují více než polovinu šířky čepele, a úzkými laloky zakončenými aristátními špičkami. Adaxiální strana čepele je tmavozelená a zpravidla lysá, abaxiální strana je světlejší, s nepatrným ochlupením v paždí žilek nebo téměř lysá. Plody dozrávají bienálně, jak je typické pro zástupce sekce Lobatae. Číška žaludu je tvořena těsně přitisklými šupinami a pokrývá přibližně jednu třetinu až polovinu plodu. Druh preferuje kyselé, písčité až hlinitopísčité, dobře odvodněné půdy a špatně snáší alkalické substráty, na nichž může trpět chlorózou. V dendrologické praxi je ceněn pro vysokou okrasnou hodnotu, zejména pro intenzivní podzimní antokyanové zbarvení listů.
Scarlet oak (Quercus coccinea) is a large deciduous hardwood tree native to eastern North America. It is highly valued for its symmetrical habit, elegant crown, and especially for its brilliant scarlet to crimson-red autumn foliage. It is widely planted in parks and spacious landscapes as a striking specimen tree. It performs best in full sun and in well-drained, moderately acidic soils.
Scarlet oak is distinguished by its deeply cut leaves with 7–9 bristle-tipped lobes; the sinuses often extend very close to the midrib. Its most conspicuous feature is the vivid scarlet-red fall color. The buds are ovoid, pointed, and reddish brown. Acorns are relatively small, globose to broadly ovoid, with the cup enclosing about one-third to one-half of the nut and bearing appressed scales. The bark on older trees is dark gray to nearly black, developing longitudinal ridges and fissures.
Quercus coccinea is a deciduous tree typically reaching 20–30 m in height, occasionally more. The crown is conical in youth, later becoming broadly ovate to irregularly spreading. Leaves are alternate, 8–17 cm long, glossy dark green above and paler beneath, deeply lobed, usually with 7–9 lobes. Lobes are triangular, sharply pointed, and terminated by bristles. Flowers are unisexual; staminate flowers are borne in drooping catkins, while pistillate flowers are inconspicuous, solitary or in small clusters. The fruit is an acorn maturing in the second year, 1–2 cm long, set in a shallow to bowl-shaped cup. The root system is relatively deep, allowing the tree to tolerate drier conditions better than compacted or waterlogged soils.
Quercus coccinea Münchh. belongs to the family Fagaceae and is placed in section Lobatae, the North American red oaks. The species is characterized by leaves with deep sinuses often extending beyond half the width of the lamina and by narrow lobes ending in aristate tips. The adaxial leaf surface is dark green and typically glabrous, whereas the abaxial surface is paler, with slight pubescence in vein axils or nearly glabrous throughout. Acorns mature biennially, as is typical for members of section Lobatae. The cupule consists of closely appressed scales and encloses approximately one-third to one-half of the nut. The species prefers acidic, sandy to sandy-loam, well-drained soils and performs poorly on alkaline substrates, where chlorosis may develop. In dendrological and horticultural practice, it is especially valued for the intense anthocyanin-based red coloration of its autumn foliage.