Dub velkokvětý (Quercus macranthera) je statný opadavý strom z čeledi bukovitých, ceněný pro svůj široce rozložitý habitus, nápadně velké laločnaté listy a dobrou odolnost vůči suchu i chladu. V přirozeném areálu roste především v horských oblastech Kavkazu a přilehlých regionů, kde vytváří světlé lesy nebo se uplatňuje jako výrazná solitéra. V parcích a arboretech je pěstován jako dekorativní dřevina s robustním vzhledem, často zaujme i bělavě plstnatým rubem listů a mohutnou korunou.
Mezi hlavní rozlišovací znaky dubu velkokvětého patří velké, hluboce laločnaté listy s nápadně světlejším až šedoplstnatým rubem, silné letorosty a celkově robustní vzrůst. Ve srovnání s dubem pýřitým nebo dubem zimním mívá širší listy, hustší plstnatost na mladých částech a mohutnější žaludy s číškem nesoucím široce přitisklé šupiny. Typická je také vysoká odolnost vůči kontinentálním podmínkám a horskému klimatu.
Quercus macranthera je opadavý listnatý strom dorůstající obvykle 15–25 m, výjimečně i více. Kmen bývá přímý, koruna široká, vejčitá až rozložitá. Borka je v mládí šedá a poměrně hladká, později tmavne a podélně rozpraskává. Letorosty jsou silné, často hustě plstnaté. Pupeny jsou vejcovité, hnědavé, více či méně pýřité. Listy jsou střídavé, obvejčité až široce eliptické, 8–18 cm dlouhé, s několika zaoblenými až tupými laloky; na líci tmavozelené, na rubu světlejší, často hustě šedě nebo bělavě plstnaté. Květy jsou jednopohlavné, samčí v převislých jehnědách, samičí nenápadné. Plodem je žalud, jednotlivý nebo po několika, vejcovitý až podlouhlý, částečně ponořený v číšce. Dozrává zpravidla v prvním roce.
Quercus macranthera Fisch. & C.A.Mey. náleží do rodu Quercus, sekce Quercus. Jde o xeromezofilní až mezofilní druh horských a podhorských stanovišť jihozápadní Asie a Kavkazu, často vázaný na kamenité svahy, lesní lemy a otevřenější lesní porosty. Morfologicky je charakteristický výrazně vyvinutou indumentací na mladých letorostech, pupenech i abaxiální straně listové čepele. Listy jsou krátce řapíkaté, obvejčité až široce obkopinaté, s hrubými, zaoblenými laloky; adaxiální strana bývá tmavozelená, abaxiální strana šedavě plstnatá v důsledku hvězdovitých trichomů. Plodenství tvoří poměrně velké žaludy, jejichž číšky mají přitisklé až mírně odstálé šupiny. Druh vykazuje dobrou adaptaci na zimní chlad i letní přísušky, což zvyšuje jeho dendrologickou hodnotu v kontinentálně laděných výsadbách. V kultuře je ceněn jako parkový a sbírkový taxon, avšak mimo specializované výsadby zůstává méně rozšířen než běžně pěstované evropské druhy dubů.
Quercus macranthera, commonly known as Persian oak, is a large deciduous tree in the beech family valued for its broad spreading crown, conspicuously large lobed leaves, and notable tolerance of drought and cold. In its native range it occurs mainly in the mountains of the Caucasus and adjacent regions, where it forms open woodland or stands out as a strong solitary tree. In parks and arboreta it is cultivated as an ornamental species with a bold appearance, often recognized by the pale greyish or whitish felted underside of its leaves and its massive crown.
The main diagnostic features of Quercus macranthera include its large, deeply lobed leaves with a distinctly paler to grey-felted underside, stout shoots, and an overall robust habit. Compared with related oaks such as downy oak or sessile oak, it typically has broader leaves, denser pubescence on young parts, and relatively large acorns with cups bearing broadly appressed scales. Its strong adaptation to continental conditions and mountain climates is also characteristic.
Quercus macranthera is a deciduous broadleaved tree usually reaching 15–25 m in height, occasionally more. The trunk is generally straight and the crown broad, oval to spreading. Bark is grey and fairly smooth when young, later becoming darker and longitudinally fissured. Young shoots are stout and often densely pubescent. Buds are ovoid, brownish, and more or less hairy. Leaves are alternate, obovate to broadly elliptic, 8–18 cm long, with several rounded to blunt lobes; the upper surface is dark green, while the lower surface is paler and often densely grey or whitish tomentose. Flowers are unisexual, with male flowers in pendulous catkins and female flowers inconspicuous. The fruit is an acorn, solitary or in small groups, ovoid to elongate, partly enclosed by the cupule, and usually ripening in the first year.
Quercus macranthera Fisch. & C.A.Mey. belongs to Quercus sect. Quercus. It is a xeromesophilous to mesophilous species of montane and submontane habitats in southwestern Asia and the Caucasus, often associated with rocky slopes, woodland margins, and relatively open forest stands. Morphologically, it is distinguished by a well-developed indumentum on young shoots, buds, and the abaxial surface of the leaf blade. Leaves are shortly petiolate, obovate to broadly oblanceolate, with coarse, rounded lobes; the adaxial surface is typically dark green, whereas the abaxial surface is grey-tomentose due to stellate trichomes. Fruiting structures include comparatively large acorns with cupules bearing appressed to slightly spreading scales. The species shows strong adaptation to winter cold and summer drought, increasing its dendrological value in continental plantings. In cultivation it is appreciated as a park and collection tree, although it remains less commonly planted than the more widespread European oak species.