Dub zimní (Quercus petraea) je mohutný, dlouhověký listnatý strom z čeledi bukovitých, typický pro pahorkatiny a vrchoviny střední Evropy. Dorůstá obvykle výšky 20–40 metrů a vytváří širokou, nepravidelně klenutou korunu. Je ceněn pro své tvrdé, trvanlivé dřevo i vysokou ekologickou hodnotu. Roste zejména na sušších, kyselejších a kamenitých stanovištích, často ve smíšených lesích. Patří mezi významné lesní dřeviny a poskytuje útočiště i potravu mnoha druhům organismů.
Dub zimní se od podobného dubu letního (Quercus robur) odlišuje především žaludy vyrůstajícími téměř přisedle nebo na velmi krátkých stopkách, zatímco dub letní má žaludy na dlouhých stopkách. Listy dubu zimního mají zpravidla delší řapík a jejich báze je klínovitá až zaoblená, nikoli výrazně ouškatá. Laloky listů bývají pravidelnější a méně hluboce členěné. Strom často roste na sušších stanovištích než dub letní.
Quercus petraea je opadavý strom s přímým kmenem a v mládí hladkou, později podélně rozbrázděnou šedohnědou borkou. Pupeny jsou vejcovité, hnědé, nahloučené na koncích letorostů. Listy jsou střídavé, obvejčité až podlouhle obvejčité, 7–14 cm dlouhé, laločnaté, s 5–8 páry zaoblených laloků, na bázi klínovité nebo zaoblené, s řapíkem obvykle 1–2,5 cm dlouhým. Květy jsou jednopohlavné, samčí v převislých jehnědách, samičí nenápadné. Plodem je žalud, jednotlivý nebo po 2–3, téměř přisedlý, zčásti ponořený v číšce. Kvete obvykle v dubnu až květnu, plody dozrávají na podzim téhož roku.
Quercus petraea (Matt.) Liebl. je evropský druh rodu Quercus sect. Quercus. Jedná se o hemikryptofanerofyt až megafanerofyt vyznačující se značnou ekologickou amplitudou, avšak optimum výskytu má na dobře odvodněných, oligotrofních až mezotrofních, často kyselých substrátech. Ve srovnání s Q. robur vykazuje nižší vazbu na zamokřené a nivní polohy. Morfologicky je diagnostický zejména delším listovým řapíkem, čepelí bez nápadně ouškaté báze a plody nesenými na velmi krátkých stopkách. Druh je významnou složkou acidofilních a hercynských doubrav, dubohabřin i smíšených listnatých lesů. Vykazuje vysokou hospodářskou hodnotu dřeva a významný podíl na biodiverzitě lesních ekosystémů, včetně vazby na specializované fytofágní bezobratlé, mykobiotu a dutinové organismy.
Sessile oak (Quercus petraea) is a large, long-lived deciduous tree in the beech family, characteristic of upland and hilly regions of central Europe. It typically reaches 20–40 metres in height and forms a broad, irregularly domed crown. It is valued for its hard, durable timber and its high ecological importance. It usually grows on drier, more acidic, and stony soils, often in mixed forests. It is an important forest tree species providing habitat and food for many organisms.
Sessile oak can be distinguished from the closely related pedunculate oak (Quercus robur) mainly by its acorns, which are almost stalkless or borne on very short stalks, whereas Q. robur has acorns on long peduncles. The leaves of sessile oak usually have a longer petiole, and the leaf base is wedge-shaped to rounded rather than distinctly auriculate. The lobes are often more regular and less deeply cut. The species also tends to occur on drier sites than pedunculate oak.
Quercus petraea is a deciduous tree with a straight trunk and bark that is smooth when young, later becoming grey-brown and longitudinally fissured. Buds are ovoid, brown, and clustered at the ends of shoots. Leaves are alternate, obovate to oblong-obovate, 7–14 cm long, lobed, with 5–8 pairs of rounded lobes, with a cuneate or rounded base and a petiole usually 1–2.5 cm long. Flowers are unisexual; male flowers are in pendulous catkins, while female flowers are inconspicuous. The fruit is an acorn, solitary or in groups of 2–3, nearly sessile, partly enclosed by the cupule. It flowers usually in April to May, and the acorns ripen in autumn of the same year.
Quercus petraea (Matt.) Liebl. is a European species of Quercus sect. Quercus. It is a hemi-phanerophyte to mega-phanerophyte with a relatively broad ecological amplitude, but with an optimum on well-drained, oligotrophic to mesotrophic, often acidic substrates. Compared with Q. robur, it is less closely associated with waterlogged soils and alluvial habitats. Morphologically, it is diagnosed primarily by its longer leaf petiole, lamina lacking a markedly auriculate base, and fruits borne on very short stalks. The species is an important component of acidophilous oak forests, Hercynian oak woods, oak-hornbeam forests, and mixed deciduous stands. It has high silvicultural value and plays a major role in forest biodiversity, including associations with specialized phytophagous invertebrates, fungi, and cavity-dependent organisms.