Dub zubatý (Quercus dentata) je nápadný opadavý strom pocházející z východní Asie. Vyznačuje se mimořádně velkými listy s hrubě zubatým okrajem, které patří k největším mezi duby. Má malebný, široce rozložený habitus a působí velmi dekorativně zejména v parcích a sbírkových výsadbách. Na podzim se jeho listy zbarvují do žlutohnědých až hnědavých odstínů. Druh je ceněn pro svůj exotický vzhled, robustní olistění a výrazné plody s velkou číškou.

Hlavním rozlišovacím znakem jsou velmi velké, obvejčité až podlouhle obvejčité listy, často 15–40 cm dlouhé, s nápadně hrubě zubatým až laločnatě zubatým okrajem. Rub listů bývá hustě plstnatý, zejména v mládí, líc je tmavě zelený. Žaludy jsou poměrně velké a jsou zčásti obklopeny výraznou, širokou číškou s dlouhými, odstálými šupinami. Letorosty jsou silné, pupeny poměrně velké a nahloučené na koncích větví. Od podobných dubů se odlišuje především velikostí listů, hrubou zubatostí a nápadně mohutnou číškou žaludu.

Quercus dentata je opadavý strom dorůstající obvykle 10–20 m, výjimečně i více. Koruna je široká, nepravidelně rozložená, kmen bývá kratší, borka v dospělosti šedá až šedohnědá, podélně rozbrázděná. Letorosty jsou robustní, žlutohnědé až šedohnědé, zprvu pýřité. Pupeny jsou vejcovité, větší, často soustředěné při vrcholu letorostů. Listy jsou střídavé, krátce řapíkaté, čepel obvejčitá až podlouhle obvejčitá, 15–40 cm dlouhá a 10–20 cm široká, při bázi klínovitá až zaokrouhlená, na okraji hrubě zubatá; líc je zelený, rub světlejší, často plstnatý. Samčí květy jsou v převislých jehnědách, samičí nenápadné, jednotlivé nebo po několika. Plodem je žalud, vejcovitý až široce vejcovitý, uložený do mohutné číšky, dozrávající v prvním roce.

Quercus dentata Thunb. náleží do čeledi Fagaceae. Jde o východoasijský druh dubu s areálem rozšíření zahrnujícím zejména Čínu, Korejský poloostrov, Japonsko a části ruského Dálného východu. Morfologicky je charakteristický robustními jednoletými výhony, terminálně nahloučenými pupeny a nápadně velkými, tenkokožovitými až slabě kožovitými listy s výrazně pilovitě až zubatě členěným okrajem. Indument na abaxiální straně čepele je tvořen přetrvávajícím plstnatým oděním, které je důležitým diagnostickým znakem, zejména u mladých listů. Cupula je široce miskovitá až polokulovitá, pokrytá prodlouženými, často čárkovitě kopinatými, odstálými šupinami. Žaludy jsou relativně velké, dozrávají v první vegetační sezóně. Ekologicky jde o druh světlomilný, preferující hlubší, propustné, živinami zásobené půdy; v kultuře je ceněn jako dendrologicky významná dřevina se solitérním uplatněním.

Daimyo oak

Quercus dentata, commonly known as daimyo oak, is a striking deciduous tree native to East Asia. It is especially notable for its exceptionally large leaves with coarse toothed margins, among the largest found in oaks. The tree develops a broad, picturesque crown and is highly ornamental in parks, arboreta, and botanical collections. In autumn, the foliage turns yellow-brown to brown. It is valued for its exotic appearance, bold foliage, and conspicuous acorns with large cups.

The most distinctive features are its very large obovate to elongate-obovate leaves, often 15–40 cm long, with a prominently coarse toothed to shallowly lobed-toothed margin. The lower leaf surface is often densely felted, especially when young, while the upper surface is dark green. The acorns are relatively large and partly enclosed by a conspicuous broad cup with long, spreading scales. Twigs are stout, and the buds are comparatively large and clustered near the ends of shoots. It differs from similar oaks mainly by the size of its leaves, the coarse dentition, and the massive acorn cup.

Quercus dentata is a deciduous tree usually reaching 10–20 m in height, occasionally more. The crown is broad and irregularly spreading; the trunk is often relatively short, with gray to gray-brown bark becoming longitudinally fissured with age. Young shoots are stout, yellow-brown to gray-brown, and initially pubescent. Buds are ovoid, rather large, and often clustered at the tips of shoots. Leaves are alternate and short-petiolate; the blade is obovate to elongate-obovate, 15–40 cm long and 10–20 cm wide, with a cuneate to rounded base and a coarsely toothed margin. The upper surface is green, the lower paler and often tomentose. Male flowers are borne in pendulous catkins, while female flowers are inconspicuous, solitary or in small groups. The fruit is an ovoid to broadly ovoid acorn seated in a large cup, maturing in the first year.

Quercus dentata Thunb., a member of the family Fagaceae, is an East Asian oak distributed in China, Korea, Japan, and parts of the Russian Far East. It is morphologically distinguished by robust annual shoots, terminally clustered buds, and remarkably large, thinly coriaceous to subcoriaceous leaves with a strongly serrate to dentate margin. The indumentum on the abaxial leaf surface consists of persistent tomentose pubescence, an important diagnostic character, particularly in juvenile foliage. The cupule is broadly cup-shaped to hemispheric and covered with elongated, often linear-lanceolate, spreading scales. Acorns are relatively large and mature within a single growing season. Ecologically, it is a light-demanding species preferring deep, well-drained, nutrient-rich soils; in cultivation it is valued as a dendrologically significant ornamental tree, especially suitable for specimen planting.