Hrušeň hlošinolistá (Pyrus elaeagrifolia) je menší až středně velký opadavý strom nebo vyšší keř pocházející z jihovýchodní Evropy a Malé Asie. Je ceněna pro svůj nápadný šedostříbřitý vzhled, který jí dodávají úzké, plstnaté listy připomínající listy hlošiny. Na jaře rozkvétá bílými pětičetnými květy, které jsou uspořádány v chocholících a jsou atraktivní pro opylující hmyz. Na podzim vytváří drobné hruškovité plody. Druh je odolný vůči suchu, dobře snáší chudší půdy a bývá využíván jako okrasná i sbírková dřevina.
Typickým rozlišovacím znakem jsou úzce vejčité až kopinaté, celokrajné nebo jen slabě zubaté listy s hustým šedobílým až stříbřitým plstnatým oděním, zejména na rubu, často však i na líci. Ve srovnání s běžnými hrušněmi působí olistění nápadně světlejším, téměř stříbřitým dojmem. Květy jsou bílé, poměrně velké, vyrůstají v chocholících před plným olistěním nebo současně s ním. Plody jsou menší, kulovité až krátce hruškovité, žlutohnědé až zelenavé. Větévky mohou být trnité, koruna bývá nepravidelná a řidší.
Pyrus elaeagrifolia je opadavá dřevina dorůstající nejčastěji výšky 5–10 m, vzácně více, s široce vejčitou až nepravidelnou korunou. Borka je v mládí hladká, šedá, později mělce rozpukaná. Letorosty jsou šedoplstnaté, někdy zakončené trnem. Listy jsou střídavé, řapíkaté, čepel úzce eliptická, vejčitě kopinatá až kopinatá, přibližně 3–9 cm dlouhá, na bázi klínovitá až zaokrouhlená, na vrcholu tupá nebo krátce zašpičatělá, celokrajná nebo jemně pilovitá. Líc bývá šedozelený, rub hustě běloplstnatý. Květy jsou oboupohlavné, pětičetné, bílé, asi 2–3 cm v průměru, uspořádané v okolících až chocholících. Kalich i květní stopky jsou plstnaté. Kvete na jaře, obvykle v dubnu až květnu. Plodem je malvice, kulovitá až hruškovitá, menší, zpravidla 2–3 cm velká.
Pyrus elaeagrifolia Pall. náleží do čeledi Rosaceae, podčeledi Amygdaloideae. Jde o xerotolerantní druh přirozeně rozšířený v jihovýchodní Evropě, Anatolii a přilehlých oblastech, kde osídluje suché svahy, křovinaté formace a světlé lesní okraje, často na skeletnatých, dobře propustných substrátech. Morfologicky je charakteristický výrazným indumentem tvořeným hvězdovitými až plstnatými trichomy na letorostech, listech, květních stopkách i kalichu, což podmiňuje jeho šedostříbřité zbarvení. Listová čepel je relativně úzká, v porovnání s většinou ostatních druhů rodu Pyrus méně nápadně pilovitá, často téměř celokrajná. Generativní orgány odpovídají typickému uspořádání rodu: květy jsou uspořádány v chocholičnatých květenstvích, semeník je spodní, plodem je malvice obsahující několik semen. Druh je významný také v ovocnářství a dendrologii jako genetický zdroj odolnosti vůči suchu a jako podnož nebo rodičovský taxon při šlechtění, zejména pro stanoviště s vyšším tepelným a vodním stresem.
Pyrus elaeagrifolia, commonly known as the oleaster-leaved pear, is a small to medium-sized deciduous tree or large shrub native to southeastern Europe and Asia Minor. It is especially valued for its distinctive silvery-gray appearance caused by its narrow, felted leaves resembling those of oleaster. In spring, it produces white five-petaled flowers arranged in corymbs, which attract pollinating insects. In autumn, it bears small pear-shaped pomes. The species is notably drought tolerant, adapts well to poor soils, and is cultivated as an ornamental and botanical collection tree.
The most distinctive feature is its narrow ovate to lanceolate leaves, entire or only slightly serrate, densely covered with gray-white to silvery tomentum, especially on the underside and often also on the upper surface. Compared with common pear species, the foliage appears much paler and more silvery overall. The flowers are white, relatively large, and borne in corymbs before or with leaf emergence. The fruits are small, globose to short-pyriform, yellow-brown to greenish. Twigs may be thorn-tipped, and the crown is often irregular and somewhat open.
Pyrus elaeagrifolia is a deciduous woody plant, usually 5–10 m tall, occasionally more, with a broadly ovate to irregular crown. The bark is smooth and gray when young, later becoming shallowly fissured. Young shoots are gray-tomentose and may end in a thorn. Leaves are alternate and petiolate; the blade is narrowly elliptic, ovate-lanceolate to lanceolate, about 3–9 cm long, with a cuneate to rounded base and an obtuse to shortly acuminate apex; margins are entire or finely serrulate. The upper surface is gray-green, while the lower surface is densely white-felted. Flowers are bisexual, pentamerous, white, about 2–3 cm across, arranged in umbels to corymbs. The calyx and pedicels are tomentose. Flowering occurs in spring, usually from April to May. The fruit is a small pome, globose to pyriform, usually 2–3 cm in size.
Pyrus elaeagrifolia Pall. belongs to the family Rosaceae, subfamily Amygdaloideae. It is a xerotolerant species native to southeastern Europe, Anatolia, and adjacent regions, where it inhabits dry slopes, scrub communities, and open woodland margins, often on skeletal, well-drained substrates. Morphologically, it is characterized by a conspicuous indumentum of stellate to felt-like trichomes on current-year shoots, leaves, pedicels, and calyx, producing its characteristic gray-silvery aspect. The leaf blade is relatively narrow and, in comparison with many other species of Pyrus, less distinctly serrate and often nearly entire. Reproductive structures conform to the typical pattern of the genus: flowers are borne in corymbose inflorescences, the ovary is inferior, and the fruit is a pome containing several seeds. The species is also of interest in pomology and dendrology as a genetic resource for drought tolerance and as a rootstock or parental taxon in breeding programs for environments exposed to elevated heat and water stress.