Javor Miyabeův (Acer miyabei) je středně velký až velký opadavý strom pocházející z Japonska. Vyznačuje se široce vejčitou až zaoblenou korunou, pevnými větvemi a nápadně korkovitě rozbrázděnou borkou u starších jedinců. Listy jsou jednoduché, vstřícné, nejčastěji pětilaločné, tmavě zelené, na podzim se zbarvují do žlutých odstínů. Druh je ceněn jako okrasný i krajinářský strom pro svou odolnost, pravidelný habitus a zajímavou texturu kmene.
Mezi hlavní rozlišovací znaky patří šedohnědá až šedá, podélně brázditá a často korkovitě lištovitá borka, vstřícné jednoduché listy s obvykle 5 krátce zašpičatělými laloky a převážně klínovitou až uťatou bází čepele. Listy bývají na líci tmavě zelené, na rubu světlejší, s nápadnou žilnatinou. Květy jsou drobné, žlutozelené, uspořádané v přímých až krátce převislých chocholících. Plodem je dvounažka s křídly svírajícími obvykle širší až téměř přímý úhel. Od podobných javorů se odlišuje především kombinací korkovitě rozpraskané borky, menších až středně velkých listů a celkově robustního, pravidelného habitu.
Acer miyabei je opadavý listnatý strom dorůstající přibližně 10–20 m výšky, výjimečně více. Koruna je široce vejčitá až kulovitá. Letorosty jsou poměrně silné, lysé nebo téměř lysé, pupeny vstřícné. Listy jsou vstřícné, jednoduché, řapíkaté, čepele 6–12 cm dlouhé i široké, obvykle 5laločné, se široce trojúhelníkovitými laloky a nepravidelně pilovitým okrajem. Květy se objevují na jaře spolu s rašením listů nebo krátce po něm, jsou drobné, žlutozelené, funkčně jednopohlavné nebo mnohomanželné podle populace. Plod je rozpadavá dvounažka; jednotlivé nažky jsou zploštělé, opatřené křídlem. Borka starších stromů je tmavší, hluboce podélně rozbrázděná a často nápadně korkovitá.
Acer miyabei Maxim. je druh rodu Acer z čeledi Sapindaceae. Taxon náleží do okruhu javorů s dlanitě laločnatými listy a je ceněn mimo jiné pro morfologicky výraznou borku a dobrou adaptační schopnost v kultuře. Jedná se o strom s vstřícným větvením, s pupeny krytými několika páry šupin. Listová čepel je dlanitě žilnatá, nejčastěji 5laločná, s laloky krátce zakončenými a s nestejnoměrně pilovitým okrajem; báze čepele bývá klínovitá až široce zaoblená. Květenství je vrcholové nebo postranní, chocholičnaté, nesoucí drobné žlutozelené květy. Andreceum a gyneceum mohou vykazovat variabilitu v závislosti na pohlavním typu květu. Plodem je schizokarp rozpadající se na dvě křídlaté merikarpia. V dendrologické praxi je druh významný jako perspektivní taxon pro městskou zeleň, a to díky toleranci k chladu, relativně dobré vitalitě a dekorativnímu habitu. V kultuře je znám i blízce příbuzný a často pěstovaný taxon Acer miyabei subsp. miaotaiense, případně uváděný v širším zahradnickém sortimentu.
Acer miyabei, commonly known as Miyabe maple, is a medium-sized to large deciduous tree native to Japan. It is characterized by a broad oval to rounded crown, strong branching, and notably furrowed, often corky bark on older trunks. The leaves are simple, opposite, usually five-lobed, dark green above, and turn yellow in autumn. This species is valued as an ornamental and landscape tree because of its durability, symmetrical habit, and distinctive bark texture.
Key diagnostic features include gray to gray-brown bark that becomes longitudinally furrowed and often corky-ridged with age, opposite simple leaves usually with 5 short-pointed lobes, and a blade base that is typically cuneate to truncate. The upper leaf surface is dark green, while the underside is paler with evident venation. Flowers are small, yellowish-green, arranged in erect to slightly drooping corymbose clusters. The fruit is a samara pair with wings spreading at a broad to nearly straight angle. It differs from similar maples mainly by the combination of corky fissured bark, relatively modest leaf size, and a sturdy, regular crown form.
Acer miyabei is a deciduous broadleaved tree reaching about 10–20 m in height, occasionally more. The crown is broadly ovate to rounded. Young shoots are fairly stout, glabrous or nearly so, with opposite buds. Leaves are opposite, simple, petiolate, with blades about 6–12 cm long and wide, usually 5-lobed, the lobes broadly triangular and irregularly serrate along the margins. Flowers appear in spring with or shortly after leaf emergence; they are small, yellowish-green, and may be functionally unisexual or polygamous depending on the population. The fruit is a disarticulating double samara; each mericarp is flattened and winged. Older bark becomes darker, deeply longitudinally furrowed, and often conspicuously corky.
Acer miyabei Maxim. is a species of the genus Acer in the family Sapindaceae. The taxon belongs to the group of maples with palmately lobed leaves and is notable for its strongly developed bark texture and good adaptive performance in cultivation. It is a tree with opposite branching and buds covered by several pairs of scales. The leaf blade is palmately veined, most commonly 5-lobed, with shortly acuminate lobes and unevenly serrate margins; the blade base is typically cuneate to broadly rounded. Inflorescences are terminal or lateral, corymbose, bearing small yellowish-green flowers. The androecium and gynoecium may vary according to flower sexual expression. The fruit is a schizocarp splitting into two winged mericarps. In dendrological practice, the species is regarded as a promising taxon for urban plantings due to its cold hardiness, relatively good vigor, and ornamental habit. A closely related and often cultivated taxon, Acer miyabei subsp. miaotaiense, is also encountered in horticultural and botanical contexts.