Javor mono (Acer mono subsp. tricuspis) je opadavý listnatý strom z čeledi mýdelníkovitých (Sapindaceae), ceněný pro svou elegantní korunu, výrazné podzimní zbarvení a dobrou přizpůsobivost různým stanovištím. V příznivých podmínkách dorůstá střední až větší velikosti a vytváří pravidelnou, široce vejčitou až zaoblenou korunu. Listy jsou vstřícné, jednoduché, obvykle trojlaločné až mělce laločnaté, s jemně zašpičatělými cípy. Na podzim se vybarvují do odstínů žluté, zlatožluté až oranžové. Strom je vhodný do parků, větších zahrad i krajinářských výsadeb, kde vyniká jako solitéra i jako součást smíšených dřevinných skupin.
Od jiných javorů se Acer mono subsp. tricuspis odlišuje především tvarem listů, které jsou často nápadně trojlaločné, s poměrně dlouze zašpičatělým středním lalokem a méně výraznými postranními laloky. Na rozdíl od javoru mléče bývají listy menší, jemnější a méně tuhé, obvykle bez nápadně hlubokého dlanitého členění. Od javoru babyky se liší zřetelněji vyvinutými laloky, ostřejším zakončením listových cípů a obvykle nápadnějším podzimním vybarvením. Rozlišovacím znakem jsou také menší dvounažky se svírajícími křídly v širším úhlu a celkově jemnější habitus koruny.
Opadavý strom dorůstající přibližně 10–20 m výšky, výjimečně i více. Koruna je široce vejčitá až rozkladitá. Borka je v mládí hladká, šedavá, ve stáří mělce rozpukaná. Letorosty jsou štíhlé, lysé, hnědavé až olivově hnědé. Pupeny vstřícné, vejcovité, drobnější. Listy jsou vstřícné, jednoduché, řapíkaté, čepele široce vejčité až téměř okrouhlé, nejčastěji trojlaločné, někdy s náznakem dalších laloků, na bázi klínovité až široce zaokrouhlené; okraj je většinou celokrajný nebo jemně zubatý. Květy jsou drobné, žlutozelené, uspořádané v chocholíkovitých až okoličnatých květenstvích, rozkvétají na jaře při rašení nebo krátce po olistění. Plodem je dvounažka, křídla jsou rozložená v tupém až širokém úhlu. Kořenový systém je poměrně dobře vyvinutý, strom preferuje živnější, dostatečně vlhké, ale propustné půdy.
Acer mono subsp. tricuspis představuje v rámci okruhu Acer mono taxon charakteristický variabilitou listové morfologie, přičemž převládajícím znakem jsou 3 výraznější laloky, z nichž terminální lalok bývá prodloužený a laterální laloky méně hluboce oddělené. Listová čepel je lysá nebo téměř lysá, s dlanitou žilnatinou a s 5 hlavními žilkami odstupujícími od vrcholu řapíku. Květenství jsou vrcholová nebo postranní, složená z menšího počtu nenápadných, funkčně oboupohlavných nebo polygamních květů. Kalich i koruna jsou drobné, tyčinek je zpravidla 8. Gyneceum je svrchní, dvouplodolistové; plodem je schizokarp rozpadající se v 2 jednosemenné křídlaté merikarpie. Taxon je řazen do rodu Acer, jehož zástupci se vyznačují vstřícným postavením listů a typickým plodem typu samara. Ekologicky se uplatňuje v listnatých a smíšených lesích mírného pásma, kde roste na hlubších, humózních půdách a vykazuje dobrou toleranci k zimním mrazům. V kultuře je ceněn pro estetickou hodnotu olistění i podzimní aspekt.
Acer mono subsp. tricuspis, commonly referred to as Mono maple, is a deciduous broadleaved tree in the soapberry family (Sapindaceae). It is valued for its elegant crown, attractive autumn colour, and adaptability to a range of temperate growing conditions. Under favourable conditions it develops into a medium-sized to large tree with a broadly ovate to rounded crown. The leaves are opposite, simple, and usually three-lobed to shallowly lobed, with finely pointed lobes. In autumn, the foliage turns shades of yellow, golden yellow, and orange. It is well suited to parks, larger gardens, and landscape plantings, where it performs well as a specimen tree or as part of mixed woody plantings.
Acer mono subsp. tricuspis can be distinguished from other maples chiefly by its often conspicuously three-lobed leaves, typically with an elongated central lobe and less pronounced lateral lobes. Compared with Norway maple, its leaves are usually smaller, finer-textured, and less stiff, lacking the strongly developed palmate dissection typical of that species. It differs from field maple in its more clearly developed lobes, sharper lobe apices, and generally more vivid autumn coloration. Additional diagnostic features include relatively small samaras with wings spreading at a broad angle and an overall more delicate crown structure.
Deciduous tree usually reaching about 10–20 m in height, occasionally more. Crown broadly ovate to spreading. Bark smooth and greyish when young, becoming shallowly fissured with age. Current-year shoots slender, glabrous, brownish to olive-brown. Buds opposite, ovate, relatively small. Leaves opposite, simple, petiolate; blade broadly ovate to nearly orbicular, most often three-lobed, sometimes with traces of additional lobes, base cuneate to broadly rounded; margin entire or finely toothed. Flowers small, yellowish-green, arranged in corymbose to umbellate inflorescences, opening in spring at or shortly after leaf emergence. Fruit a schizocarp of two samaras, the wings diverging at an obtuse to broad angle. The root system is fairly well developed, and the tree prefers fertile, adequately moist yet well-drained soils.
Acer mono subsp. tricuspis represents a taxon within the Acer mono complex characterized by variable leaf morphology, with 3 principal lobes usually predominating; the terminal lobe is often elongated, while the lateral lobes are more shallowly separated. The leaf blade is glabrous or nearly so, palmately veined, with 5 main veins radiating from the petiole apex. Inflorescences are terminal or lateral and composed of a relatively small number of inconspicuous, functionally bisexual or polygamous flowers. Calyx and corolla are small; stamens are typically 8. The gynoecium is superior and bicarpellate; the fruit is a schizocarp splitting into 2 one-seeded winged mericarps. The taxon belongs to the genus Acer, members of which are characterized by opposite leaves and the distinctive samaroid fruit type. Ecologically, it occurs in temperate deciduous and mixed forests, typically on deeper humus-rich soils, and shows good hardiness under winter frost conditions. In cultivation it is valued for the ornamental quality of its foliage and its strong autumn display.