Javor vějířovitý (Acer flabellatum) je okrasně i botanicky zajímavý druh javoru pocházející z horských oblastí Asie. Vyznačuje se nápadně laločnatými listy, které působí vějířovitým dojmem, jemnou texturou koruny a elegantním habitem. Na jaře raší svěže zeleně, během vegetace si udržuje dekorativní olistění a na podzim se může vybarvovat do žlutých až načervenalých tónů. Uplatňuje se zejména ve sbírkách dřevin, botanických zahradách a v kompozicích zaměřených na jemnou strukturu listu.
Druh Acer flabellatum se rozpoznává podle vstřícných, dlanitě žilnatých, zřetelně laločnatých listů se široce rozloženými laloky, které mohou připomínat vějíř. Charakteristické jsou dlouhé řapíky, jemnější habitus a křídlaté dvounažky typické pro rod Acer. Od příbuzných druhů se odlišuje především tvarem a proporcemi listové čepele, hloubkou vykrojení mezi laloky a celkově lehkým, vzdušným vzhledem koruny.
Acer flabellatum je opadavý listnatý strom nebo vyšší keř z čeledi mýdelníkovité (Sapindaceae). Listy jsou vstřícné, jednoduché, dlanitě žilnaté, zpravidla mělce až středně hluboce laločnaté. Květy jsou drobné, uspořádané v květenstvích, obvykle méně nápadné než olistění. Plodem je dvounažka s křídly rozloženými v typickém úhlu, což usnadňuje šíření větrem. Borka je v mládí hladší, později může mírně rozpukávat. Druh je vázán především na horské a podhorské biotopy.
Acer flabellatum představuje taxon rodu Acer s nápadně dlanitě členěnou listovou čepelí a morfologií odpovídající skupině východoasijských javorů s jemnou listovou architekturou. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, s několika hlavními žilkami paprsčitě vybíhajícími od báze čepele; laloky jsou variabilně široké, na vrcholu zašpičatělé až krátce protažené. Květy jsou převážně pravidelné, 5četné, se svrchním semeníkem přeměňujícím se v typickou schizokarpickou dvounažku. Křídla merikarpů mají významnou diagnostickou hodnotu, podobně jako poměr délky laloků k hloubce sinusů, odění mladých částí a znaky pupenů. V systematickém hodnocení je podstatná kombinace znaků listu, květenství, plodu a areálu rozšíření.
Acer flabellatum, commonly referred to as fan maple, is an ornamental and botanically interesting maple species native to mountainous regions of Asia. It is characterized by conspicuously lobed leaves with a fan-like outline, a refined crown texture, and an elegant overall habit. In spring it emerges with fresh green foliage, remains attractive throughout the growing season, and may develop yellow to reddish autumn color. It is especially valued in arboreta, botanical collections, and plantings emphasizing delicate leaf structure.
Acer flabellatum can be recognized by its opposite, palmately veined, distinctly lobed leaves with broadly spreading lobes that create a fan-like appearance. Long petioles, a relatively delicate habit, and the paired winged samaras typical of maples are characteristic. It differs from related species mainly in the shape and proportions of the leaf blade, the depth of the sinuses between lobes, and the overall light, airy appearance of the crown.
Acer flabellatum is a deciduous tree or large shrub in the family Sapindaceae. Leaves are opposite, simple, palmately veined, and shallowly to moderately deeply lobed. The flowers are small, arranged in inflorescences, and generally less conspicuous than the foliage. The fruit is a paired samara with wings set at a characteristic angle, facilitating wind dispersal. The bark is smoother when young and may become slightly fissured with age. The species is associated mainly with montane and submontane habitats.
Acer flabellatum is a taxon of the genus Acer distinguished by a conspicuously palmately divided lamina and a morphology consistent with East Asian maples having a fine foliar architecture. Leaves are opposite and petiolate, with several primary veins radiating from the base of the blade; the lobes are variably broad and apically acute to shortly acuminate. Flowers are mostly actinomorphic, pentamerous, with a superior ovary developing into the characteristic schizocarpic double samara. The angle and proportions of the mericarp wings have diagnostic value, as do the ratio of lobe length to sinus depth, indumentum of young organs, and bud characters. In systematic treatment, the combined assessment of leaf morphology, inflorescence structure, fruit characters, and geographic distribution is essential.