Jilm červený (Ulmus rubra) je statný opadavý listnatý strom pocházející ze severovýchodní části Severní Ameriky. Dorůstá obvykle středních až větších rozměrů a je ceněn pro svou odolnost, hustou korunu a charakteristickou vnitřní borku s načervenalým odstínem. Listy jsou nápadně drsné, široce vejčité až eliptické, s výrazně pilovitým okrajem a nestejnou bází čepele. Na jaře vytváří drobné nenápadné květy ještě před plným olistěním, po nichž se vyvíjejí okrouhlé křídlaté nažky. Druh je významný jak ekologicky, tak historicky, mimo jiné i pro využití borky v tradičním léčitelství.
Jilm červený se odlišuje především tmavší, červenohnědě zbarvenou vnitřní borkou, která je slizovitá po navlhčení. Letorosty a pupeny bývají hustěji chlupaté než u jilmu amerického. Listy jsou většinou silnější, tužší, výrazně drsné na líci i rubu, s nápadně asymetrickou bází. Květy jsou přisedlé nebo krátce stopkaté v hustých svazečcích a plody dozrávají časně na jaře. V terénu je důležitým znakem kombinace drsných listů, chlupatých pupenů a načervenalé vnitřní borky.
Ulmus rubra je opadavý strom dorůstající přibližně 12–25 m, výjimečně i více. Koruna je široce klenutá, kmen přímý až nepravidelný. Borka je v mládí hladší, později tmavošedá až šedohnědá, rozbrázděná v podélných deskách; vnitřní borka je rezavě až červenohnědá. Pupeny jsou vejcovité, kaštanově hnědé, hustě pýřité. Listy jsou střídavé, 10–18 cm dlouhé, obvejčité až eliptické, s dvojitě pilovitým okrajem, na vrcholu zašpičatělé, na bázi výrazně nestejné. Květy jsou oboupohlavné, drobné, bez korunních plátků, uspořádané ve svazečcích před rašením listů. Plodem je okrouhlá až vejčitá křídlatá nažka se semenem uloženým přibližně ve středu.
Ulmus rubra Muhl. náleží do čeledi Ulmaceae. Druh je charakteristický přítomností silně vyvinuté slizové vrstvy ve vnitřní borce, která obsahuje vysoký podíl polysacharidových slizů. Morfologicky se vyznačuje robustními, často pýřitými jednoletými výhony, hustě chlupatými pupeny a nápadně skabrozní listovou čepelí. Listy jsou krátce řapíkaté, se silně nesouměrnou bází, dvakrát pilovitým až ostře pilovitým okrajem a výraznou žilnatinou s četnými postranními žilkami směřujícími k zubům listového okraje. Květy jsou anemogamní, objevují se časně na jaře před olistěním; okvětí je redukované, tyčinky i semeník jsou plně vyvinuté v rámci oboupohlavných květů. Plodem je samara s blanitým lemem, adaptovaná k šíření větrem. Druh přirozeně osidluje hlubší, živinami bohaté a dostatečně vlhké půdy niv, svahových lesů a smíšených opadavých porostů. Stejně jako další severoamerické jilmy může být náchylný k grafióze jilmů, ačkoli míra citlivosti se může lokálně lišit.
Ulmus rubra, commonly known as Slippery Elm, is a medium to large deciduous tree native to eastern North America. It is valued for its broad crown, ecological importance, and its distinctive reddish inner bark, which becomes mucilaginous when moistened. The leaves are coarse, rough-textured, and usually strongly asymmetrical at the base. In early spring, the tree produces small inconspicuous flowers before the leaves fully emerge, followed by round winged samaras. The species has long been recognized for both woodland value and traditional medicinal uses of its inner bark.
Slippery Elm is distinguished by its reddish-brown inner bark, which is slippery and mucilaginous when wet. Twigs and buds are typically more pubescent than those of American Elm. The leaves are thicker, stiffer, and markedly rough on both surfaces, with a distinctly uneven base. Flowers appear in dense clusters on short stalks or nearly sessile, and the fruits mature early in spring. A useful field combination is the presence of very rough leaves, hairy buds, and red-tinged inner bark.
Ulmus rubra is a deciduous tree typically reaching 12–25 m in height, sometimes more. The crown is broad and arching, and the trunk may be straight or somewhat irregular. The bark is gray to dark gray-brown, becoming deeply furrowed with age; the inner bark is rusty to reddish-brown. Buds are ovoid, chestnut-brown, and densely pubescent. Leaves are alternate, 10–18 cm long, obovate to elliptic, sharply to doubly serrate, acuminate at the apex, and strongly inequilateral at the base. Flowers are bisexual, small, apetalous, and borne in clusters before leaf emergence. The fruit is a round to ovate samara with the seed positioned near the center.
Ulmus rubra Muhl. is a member of the family Ulmaceae. The species is notable for its well-developed mucilaginous inner bark, rich in polysaccharide-containing mucilage. Morphologically, it is characterized by stout often pubescent first-year shoots, densely hairy buds, and conspicuously scabrous leaf blades. Leaves are short-petiolate, with markedly inequilateral bases, doubly serrate to sharply serrate margins, and prominent venation, with numerous lateral veins terminating in marginal teeth. The flowers are anemophilous and appear early in spring before leaf flush; the perianth is reduced, while both stamens and ovary are fully developed within bisexual flowers. The fruit is a samara with a membranous wing adapted for wind dispersal. The species naturally occurs on deep, nutrient-rich, moist soils of floodplains, lower slopes, and mixed deciduous forests. Like other North American elms, it may be susceptible to Dutch elm disease, although local responses can vary.