Jilm habrolistý (Ulmus carpinifolia) je listnatý strom střední až větší velikosti, který je ceněn pro svou elegantní korunu, husté olistění a ekologický význam v krajině. Přirozeně se vyskytuje v nížinách a pahorkatinách, kde roste v lužních lesích, remízech, podél vodních toků i v kulturní krajině. Má široce vejčitou až nepravidelnou korunu a kmen s podélně rozpukanou borkou. Listy jsou střídavé, krátce řapíkaté, na bázi nápadně nestejné a tvarem připomínají listy habru, což se odráží i v českém jméně. Na jaře kvete nenápadnými květy ještě před rašením listů a plodem je okrouhlá křídlatá nažka. Druh je významný jako součást původních lesních společenstev, i když jeho populace byly v mnoha oblastech silně zasaženy grafiózou jilmů.

Mezi hlavní rozlišovací znaky jilmu habrolistého patří menší až středně velké, drsné listy s výrazně dvojitě pilovitým okrajem a nápadně asymetrickou bází čepele. Listy bývají eliptické až obvejčité, s krátkým řapíkem a na líci jsou tmavě zelené, na rubu světlejší. Větévky jsou jemnější, pupeny střídavé, špičaté a přitisklé. Borka starších stromů je tmavošedá až šedohnědá, podélně rozpraskaná. Od jiných jilmů se odlišuje především velikostí a tvarem listů, kratšími řapíky a celkově habrovitým dojmem olistění. Charakteristické jsou také okrouhlé křídlaté plody se semenem uloženým přibližně uprostřed.

Opadavý strom dorůstající zpravidla výšky 20–30 m, vzácně i více. Koruna je široce vejčitá až nepravidelně rozložitá. Kmen bývá přímý, borka v mládí hladší, později hluboce brázditá a podélně rozpukaná. Letorosty jsou štíhlé, hnědavé až šedohnědé. Listy jsou střídavé, jednoduché, krátce řapíkaté, čepel eliptická až obvejčitá, 4–10 cm dlouhá, s nestejnou bází, na vrcholu krátce zašpičatělá, po okraji dvojitě pilovitá. Květy jsou oboupohlavné, drobné, nenápadné, uspořádané ve svazečcích, rozkvétají časně na jaře před olistěním. Plodem je zploštělá, okrouhlá až široce obvejčitá křídlatá nažka.

Ulmus carpinifolia Gled. je taxon tradičně řazený do okruhu evropských polních jilmů, v současné literatuře často ztotožňovaný s Ulmus minor Mill. Jedná se o morfologicky značně proměnlivý opadavý strom s výraznou variabilitou habitu, velikosti listů i stupně korkovatění větví. Listové čepele jsou zpravidla menší než u U. glabra, s kratším řapíkem, nápadně asymetrickou bází a převážně dvojitě pilovitým okrajem. Květy jsou anemogamní, objevují se před rašením listů, mají 4–5 okvětí a 4–5 tyčinek; semeník je svrchní a přechází v blanitě lemovanou samaru. Druh osidluje teplejší stanoviště, aluviální lesy, křovinaté lemy i sekundární antropogenní biotopy, přednostně na hlubších, živinami bohatých půdách. Významným fytopatologickým faktorem je grafióza jilmů způsobovaná houbami rodu Ophiostoma, která vedla k výraznému ústupu dospělých jedinců v evropské krajině.

Smooth-leaved Elm

Ulmus carpinifolia, commonly known as the smooth-leaved elm, is a deciduous tree of medium to large size valued for its elegant crown, dense foliage, and ecological importance in the landscape. It naturally occurs in lowlands and foothills, where it grows in floodplain forests, hedgerows, woodland margins, along rivers, and in cultivated landscapes. It has a broadly oval to irregular crown and a trunk with longitudinally fissured bark. The leaves are alternate, shortly petiolate, distinctly asymmetrical at the base, and resemble hornbeam leaves, which is reflected in its scientific and traditional naming. In spring it flowers inconspicuously before leaf emergence, and its fruit is a rounded winged samara. The species is an important component of native forest communities, although its populations have been severely affected in many regions by Dutch elm disease.

The main diagnostic features of Ulmus carpinifolia include small to medium-sized rough leaves with a distinctly double-serrate margin and a markedly asymmetrical leaf base. The leaves are usually elliptic to obovate, with short petioles, dark green above and paler beneath. Twigs are relatively slender, and the buds are alternate, pointed, and appressed. The bark of older trees is dark grey to grey-brown and longitudinally fissured. It differs from other elms mainly by the size and shape of its leaves, the short petioles, and the hornbeam-like appearance of the foliage. The rounded winged samaras, with the seed positioned approximately in the center, are also characteristic.

A deciduous tree usually reaching 20–30 m in height, occasionally more. The crown is broadly ovate to irregularly spreading. The trunk is generally straight; bark is smoother when young, later becoming deeply furrowed and longitudinally fissured. Young shoots are slender, brownish to grey-brown. Leaves are alternate, simple, shortly petiolate; the blade is elliptic to obovate, 4–10 cm long, with an unequal base, shortly acuminate apex, and doubly serrate margin. Flowers are bisexual, small, inconspicuous, arranged in clusters, and appear in early spring before leaf flush. The fruit is a flattened, rounded to broadly obovate winged samara.

Ulmus carpinifolia Gled. is a taxon traditionally placed within the complex of European field elms and is often treated in modern literature as conspecific with Ulmus minor Mill. It is a morphologically variable deciduous tree showing considerable diversity in habit, leaf size, and the degree of cork development on branchlets. Leaf blades are typically smaller than those of U. glabra, with shorter petioles, a strongly asymmetric base, and usually a doubly serrate margin. The flowers are anemophilous, appearing before leaf emergence, with 4–5 perianth lobes and 4–5 stamens; the superior ovary develops into a membranous samara. The species inhabits warmer sites, alluvial forests, shrub margins, and secondary anthropogenic habitats, usually on deeper, nutrient-rich soils. A major phytopathological factor is Dutch elm disease caused by fungi of the genus Ophiostoma, which has led to a marked decline of mature individuals across the European landscape.