Jilm habrolistý (Ulmus minor) je opadavý listnatý strom původní v Evropě, západní Asii a severní Africe. V české přírodě patří mezi tradiční druhy lužních lesů, říčních niv, okrajů polí a teplejších listnatých porostů. Dorůstá nejčastěji středních až větších rozměrů a vytváří širokou, nepravidelnou korunu. Je ceněn pro ekologický význam, protože poskytuje úkryt i potravu řadě organismů. V minulosti byl v krajině mnohem hojnější, avšak jeho populace byly výrazně oslabeny grafiózou jilmů. Listy jsou střídavé, vejčité až eliptické, na bázi nápadně nestejné a na okraji dvojitě pilovité. Květy se objevují časně na jaře ještě před olistěním a plodem je křídlatá nažka.
Jilm habrolistý se pozná podle menších až středně velkých, drsných listů s výrazně nesouměrnou bází čepele, krátkým řapíkem a dvojitě pilovitým okrajem. Listy připomínají habr, odtud české druhové jméno. Typická je také šedohnědá až tmavší borka, ve vyšším věku podélně rozpraskaná. Květy jsou drobné, nenápadné, načervenalé, vyrůstají brzy zjara před rašením listů. Plody jsou okrouhlé až obvejčité křídlaté nažky, přičemž semeno leží blízko středu nebo mírně posunuté. Od jilmu horského se liší zpravidla menšími listy a kratšími řapíky, od jilmu vazu jemnějšími větévkami, menšími pupeny a tvarem plodů i listů.
Opadavý strom, obvykle 10–30 m vysoký, s kmenem přímým nebo krátce křivolakým a s korunou široce vejčitou až nepravidelnou. Borka je zpočátku hladší, později šedohnědá až tmavošedá, podélně brázditá a rozpraskaná. Letorosty jsou tenké, hnědavé, lysé nebo slabě pýřité. Pupeny jsou střídavé, malé, vejcovité, hnědé. Listy jsou střídavé, jednoduché, krátce řapíkaté, čepel 4–10 cm dlouhá, vejčitá až eliptická, na vrcholu zašpičatělá, na bázi nápadně šikmá, s nestejně vyvinutými polovinami. Okraj je dvojitě pilovitý, žilnatina zpeřená, postranní žilky výrazné, téměř rovnoběžné. Květy jsou oboupohlavné, bez koruny, v hustých svazečcích, rozkvétají časně na jaře před olistěním. Plodem je zploštělá křídlatá nažka okrouhlého až obvejčitého tvaru.
Ulmus minor Mill. je taxonomicky proměnlivý druh rodu Ulmus, náležející do čeledi Ulmaceae. V rámci druhu bývá rozlišováno více vnitrodruhových taxonů či morfotypů, jejichž vymezení je komplikováno značnou fenotypovou plasticitou, častým vegetativním zmlazováním a historickou kultivací i hybridizací s dalšími evropskými jilmy. Druh je charakteristický menšími listy se silně asymetrickou bází čepele, krátkým řapíkem a zpravidla výrazně dvojitě pilovitým okrajem. Květenství jsou svazečkovitá, tvořená drobnými větrosprašnými květy s redukovaným okvětím; androceum obvykle zahrnuje 4–5 tyčinek, gyneceum je svrchní. Plodem je samara s blanitým křídlem, přičemž poloha semene v rámci křídla je diagnosticky významná. Ekologicky se druh vyskytuje zejména v teplejších oblastech na živinami bohatších, čerstvě vlhkých až sušších půdách, od lužních stanovišť po křovinaté meze a světlé listnaté lesy. Z hlediska ochrany je významným problémem vysoká citlivost populací ke grafióze jilmů, způsobované houbami rodu Ophiostoma a přenášené převážně lýkožrouty rodu Scolytus.
Field Elm (Ulmus minor) is a deciduous broadleaved tree native to Europe, western Asia, and North Africa. In the landscape it is associated with floodplain forests, river valleys, hedgerows, field margins, and warmer deciduous woodlands. It usually reaches medium to large size and forms a broad, often irregular crown. The species has considerable ecological value, providing shelter and food for many organisms. It was formerly much more common, but many populations declined severely due to Dutch elm disease. The leaves are alternate, ovate to elliptic, distinctly unequal at the base, and doubly serrate along the margin. The flowers appear very early in spring before leaf emergence, and the fruit is a winged samara.
Field Elm can be recognized by its small to medium-sized rough leaves with a strongly asymmetrical leaf base, short petiole, and doubly serrate margin. The leaves somewhat resemble those of hornbeam, which is reflected in the Czech name. The bark is grey-brown to darker grey and becomes longitudinally fissured with age. The flowers are small, inconspicuous, reddish, and produced in early spring before the leaves unfold. The fruits are rounded to obovate winged samaras, with the seed situated near the center or slightly offset. Compared with Wych Elm, it usually has smaller leaves and shorter petioles; compared with European White Elm, it typically has more slender twigs, smaller buds, and differences in fruit and leaf shape.
Deciduous tree, usually 10–30 m tall, with a straight or somewhat crooked trunk and a broadly ovate to irregular crown. Bark initially relatively smooth, later grey-brown to dark grey, longitudinally furrowed and fissured. Twigs slender, brownish, glabrous or slightly pubescent. Buds alternate, small, ovoid, brown. Leaves alternate, simple, shortly petiolate; blade 4–10 cm long, ovate to elliptic, apex acuminate, base conspicuously oblique with unequal sides. Margin doubly serrate; venation pinnate, with prominent, nearly parallel lateral veins. Flowers bisexual, apetalous, borne in dense clusters, opening in early spring before leaf flush. Fruit a flattened winged samara, rounded to obovate in outline.
Ulmus minor Mill. is a taxonomically variable species of the genus Ulmus in the family Ulmaceae. Numerous infraspecific taxa or morphotypes have been described within the species, but their delimitation is complicated by marked phenotypic plasticity, frequent vegetative regeneration, historical cultivation, and hybridization with other European elms. The species is characterized by relatively small leaves with a strongly asymmetrical lamina base, a short petiole, and usually a distinctly double-serrate margin. The inflorescences are fasciculate and composed of small anemophilous flowers with a reduced perianth; the androecium typically consists of 4–5 stamens, and the gynoecium is superior. The fruit is a samara with a membranous wing, and the position of the seed within the wing is of diagnostic importance. Ecologically, the species occurs mainly in warmer regions on nutrient-rich soils ranging from fresh-moist to relatively dry, from alluvial habitats to hedgerows and open deciduous forests. From a conservation perspective, its populations are strongly affected by Dutch elm disease, caused by fungi of the genus Ophiostoma and transmitted mainly by bark beetles of the genus Scolytus.