Jilm holandský (Ulmus × hollandica) je statný opadavý strom vzniklý křížením jilmu horského (Ulmus glabra) a jilmu habrolistého neboli polního (Ulmus minor). Vyznačuje se široce vejčitou až klenutou korunou, rychlejším růstem a typickými drsnými listy s nápadně pilovitým okrajem. V minulosti byl často vysazován v parcích, alejích i městské zeleni pro svůj elegantní vzhled a dobrou schopnost snášet řez. Stejně jako jiné evropské jilmy je však náchylný k grafióze jilmů.
Důležitým rozlišovacím znakem je hybridní původ, který se projevuje znaky mezi oběma rodičovskými druhy. Listy jsou střídavé, obvejčité až eliptické, na bázi nápadně nestejné, na vrcholu zašpičatělé, s dvojitě pilovitým okrajem; svrchní strana bývá drsná. Čepel je obvykle větší než u jilmu habrolistého, ale tvarově proměnlivější než u jilmu horského. Křídlaté nažky jsou okrouhlé až široce eliptické, semeno leží zpravidla blízko středu nebo mírně nad středem. Letorosty mohou být jemně chlupaté až olysalé. Koruna bývá širší a pravidelnější než u jilmu horského.
Opadavý strom dorůstající zpravidla 20–35 m výšky, s kmenem přímým a korunou široce vejčitou až rozložitou. Borka je v mládí hladší, později podélně rozbrázděná a rozpukaná do nepravidelných šupinovitých polí. Pupeny jsou střídavé, vejcovité, tmavohnědé. Listy jsou jednoduché, střídavé, krátce řapíkaté, 6–15 cm dlouhé, s nápadně asymetrickou bází, dvojitě pilovitým okrajem a výraznou žilnatinou. Květy jsou drobné, oboupohlavné, bez korunních lístků, svazečkovitě uspořádané, rozkvétají časně na jaře před olistěním. Plodem je zploštělá křídlatá nažka dozrávající na jaře.
Ulmus × hollandica Mill. představuje hybridogenní taxon vznikající křížením U. glabra Huds. a U. minor Mill., přičemž vykazuje značnou morfologickou variabilitu v závislosti na konkrétní rodičovské kombinaci i následném vegetativním množení kultivarů. Diagnosticky je významná intermediární morfologie listů, zejména poměr délky čepele, míra asymetrie listové báze, charakter drsnosti adaxiální strany a stupeň vyvinutí dvojité serratury. Samary jsou obvykle relativně široké, s perikarpem křídlatě rozšířeným po obvodu a semenem umístěným centrálně až subcentrálně. Květenství se zakládají na zkrácených brachyblastech a antéza probíhá prefoliačně. Taxon byl historicky široce uplatněn v sadovnické a krajinářské praxi, avšak jeho pěstování je zásadně limitováno vysokou citlivostí k patogenům asociovaným s grafiózou jilmů, zejména houbám rodu Ophiostoma.
Dutch elm (Ulmus × hollandica) is a large deciduous hybrid tree originating from a cross between wych elm (Ulmus glabra) and field elm (Ulmus minor). It typically forms a broad, arching crown and is valued for its vigorous growth, elegant habit, and rough-textured leaves with sharply serrated margins. Historically, it was widely planted in parks, avenues, and urban landscapes, but like other European elms it is highly susceptible to Dutch elm disease.
A key diagnostic feature is its hybrid origin, expressed by a combination of traits intermediate between the parent species. The leaves are alternate, obovate to elliptic, distinctly uneven at the base, acute at the apex, and doubly serrate; the upper surface is often rough to the touch. Leaves are generally larger than those of field elm but more variable in form than those of wych elm. The samaras are round to broadly elliptic, with the seed usually positioned near the center or slightly above it. Young shoots may be slightly hairy or glabrescent. The crown is often broader and more regular than in wych elm.
A deciduous tree usually reaching 20–35 m in height, with a straight trunk and a broadly ovate to spreading crown. Bark is smoother when young, later becoming longitudinally fissured and breaking into irregular scaly plates. Buds are alternate, ovoid, and dark brown. Leaves are simple, alternate, shortly petiolate, 6–15 cm long, with a markedly asymmetrical base, doubly serrate margin, and prominent venation. Flowers are small, bisexual, lacking petals, and borne in dense clusters; they appear in early spring before the leaves. The fruit is a flattened winged samara maturing in spring.
Ulmus × hollandica Mill. is a hybridogenous taxon derived from crosses between U. glabra Huds. and U. minor Mill., showing considerable morphological variation depending on parental combinations and the clonal propagation of cultivated forms. Diagnostic characters include the intermediate morphology of the leaves, especially blade proportions, degree of basal asymmetry, roughness of the adaxial surface, and the development of double serration. The samaras are typically relatively broad, with the pericarp extended into a membranous wing around the margin and the seed positioned centrally to subcentrally. Inflorescences are borne on short shoots, and anthesis occurs before leaf emergence. The taxon was historically of major importance in horticulture and landscape planting, but its use has been severely limited by high susceptibility to pathogens associated with Dutch elm disease, especially fungi of the genus Ophiostoma.