Křehovětvec žlutý (Cladrastis lutea) je menší až středně velký opadavý strom s elegantní, vzdušnou korunou a nápadně svěže zeleným olistěním. Vyniká zejména bohatými převislými hrozny bílých, jemně vonných květů, které se objevují koncem jara až začátkem léta. Díky hladké šedé borke, dekorativnímu habitu a atraktivnímu podzimnímu zbarvení do žlutých tónů patří k velmi působivým solitérním dřevinám vhodným do parků a větších zahrad.
Druh lze rozpoznat podle střídavých, lichozpeřených listů s většími celokrajnými lístky, hladké šedošedé borky a především podle dlouhých, převislých lat až hroznů bílých motýlovitých květů. Typické jsou také hladké větévky, nápadně žluté zbarvení dřeva a podzimní žluté vybarvení listů. Od příbuzných okrasných dřevin z čeledi bobovitých se liší kombinací široce rozkladité koruny, křehčích větví a bohatého květenství s čistě bílými květy.
Cladrastis lutea je opadavý listnatý strom dorůstající obvykle 8–15 m výšky, výjimečně více. Koruna je široká, zaoblená až nepravidelně rozkladitá. Borka je v mládí hladká, šedá, ve vyšším věku jen mělce rozpraskaná. Letorosty jsou poměrně silné, lysé, světle hnědavé až šedavé. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, dlouhé zpravidla 20–35 cm, složené z 7–11 vejčitých až eliptických, celokrajných lístků. Květy jsou bílé, motýlovité, vonné, uspořádané v převislých koncových latách nebo hroznovitých květenstvích. Kvete obvykle v květnu až červnu. Plodem je zploštělý lusk obsahující několik semen.
Cladrastis lutea (Michx. f.) K. Koch náleží do čeledi Fabaceae. Jde o opadavý strom s terminálním typem květenství a se střídavými imparipinátními listy. Jednotlivé lístky jsou krátce řapíčkaté až téměř přisedlé, vejčitě eliptické, na vrcholu zašpičatělé až krátce hrotité, na bázi klínovité až široce zaokrouhlené, s celokrajným okrajem a lysou čepelí. Květenství jsou mnohokvěté, převislé, nejčastěji latnaté, nesoucí typické papilionátní květy bílé barvy. Kalich je zvonkovitý, koruna pětičetná, s výraznou pavézou, křídly a člunkem. Tyčinek je deset, obvykle diadelfních. Gyneceum je svrchní, jednoplodolistové, vyvíjející se v suchý, zploštělý, nepukavý až později pukající lusk. Druh je ceněn i dendrologicky pro nápadně hladkou borku, omezenou schopnost obrůstání po řezu a pro relativně křehké větve, což je významný znak i z hlediska pěstování.
Cladrastis lutea, commonly known as Yellowwood, is a small to medium-sized deciduous tree with an elegant, airy crown and fresh green foliage. It is especially valued for its abundant hanging clusters of white, lightly fragrant flowers that appear in late spring to early summer. With its smooth gray bark, refined habit, and attractive yellow autumn color, it is considered an outstanding ornamental specimen tree for parks and larger gardens.
This species can be identified by its alternate, odd-pinnate leaves with relatively large entire leaflets, smooth gray bark, and especially by its long, pendulous panicles or racemes of white papilionaceous flowers. Smooth twigs, distinctly yellow heartwood, and yellow fall foliage are also characteristic. It differs from related ornamental members of the pea family by the combination of a broad spreading crown, somewhat brittle branches, and abundant pure white inflorescences.
Cladrastis lutea is a deciduous broadleaf tree usually reaching 8–15 m in height, occasionally more. The crown is broad, rounded to irregularly spreading. Bark is smooth and gray when young, becoming only shallowly fissured with age. Young shoots are fairly stout, glabrous, and light brown to grayish. Leaves are alternate, odd-pinnate, typically 20–35 cm long, composed of 7–11 ovate to elliptic leaflets with entire margins. The flowers are white, fragrant, papilionaceous, and arranged in pendulous terminal panicles or raceme-like inflorescences. Flowering usually occurs from May to June. The fruit is a flattened legume containing several seeds.
Cladrastis lutea (Michx. f.) K. Koch belongs to the family Fabaceae. It is a deciduous tree bearing terminal inflorescences and alternate imparipinnate leaves. The individual leaflets are short-petiolulate to nearly sessile, ovate-elliptic, acute to shortly acuminate at the apex, cuneate to broadly rounded at the base, with entire margins and a glabrous lamina. The inflorescences are many-flowered, pendulous, most commonly paniculate, and bear characteristic white papilionaceous flowers. The calyx is campanulate; the corolla is pentamerous, differentiated into a standard, wings, and keel. There are ten stamens, usually diadelphous. The gynoecium is superior and monocarpellate, developing into a dry, flattened legume that may be indehiscent or tardily dehiscent. The species is also dendrologically notable for its conspicuously smooth bark, limited regenerative response after pruning, and relatively brittle branches, all of which are important in cultivation.