Lípa evropská (Tilia × europaea, syn. Tilia × vulgaris) je mohutný, dlouhověký listnatý strom vzniklý křížením lípy velkolisté a lípy srdčité. Často se vysazuje v parcích, alejích a historických zahradách, protože vytváří pravidelnou, široce vejčitou až klenutou korunu a dobře snáší městské prostředí. Je ceněna pro svůj hustý stín, dekorativní srdčité listy a vonné květy, které se objevují v létě a jsou významným zdrojem nektaru pro opylovače.
Od příbuzných druhů se lípa evropská odlišuje především znaky přechodnými mezi lípou velkolistou (Tilia platyphyllos) a lípou srdčitou (Tilia cordata). Mívá listy středně velké až velké, na rubu s chomáčky chlupů v úhlech žilek, které bývají bělavé až rezavé. Listová čepel je obvykle šikmě srdčitá, na okraji pilovitá, na líci tmavozelená. Letorosty mohou být slabě pýřité až olysalé. Květenství bývá zpravidla bohatší než u lípy velkolisté, ale jednotlivé znaky jsou proměnlivé. Typická je mohutná koruna, silný kmen a častý výskyt výmladků u báze. V praxi je určování komplikované značnou variabilitou a častým pěstováním kultivarů.
Opadavý strom dorůstající obvykle 25–35 m, výjimečně i více. Koruna široká, hustá, vejčitá až klenutá. Borka ve stáří tmavošedá, podélně brázditá. Letorosty zelenohnědé až červenohnědé, lysé nebo roztroušeně chlupaté. Pupeny vejcovité, střídavé, zpravidla červenavé. Listy střídavé, řapíkaté, čepel široce vejčitá až okrouhle vejčitá, na bázi srdčitá, 6–12 cm dlouhá, na vrcholu zašpičatělá, okraj ostře pilovitý. Líc listu tmavozelený, rub světlejší, s chlupy v paždí žilek. Květenství je vrcholičnaté, převislé, s blanitým, jazykovitým listenem srostlým se stopkou květenství; nese obvykle 3–7 vonných, žlutobílých květů. Květy oboupohlavné, pětičetné, s mnoha tyčinkami. Plodem je kulovitý až vejcovitý oříšek, slabě až středně žebernatý, s různě silnou stěnou.
Tilia × europaea L. je hybridogenní taxon vzniklý křížením Tilia cordata Mill. × Tilia platyphyllos Scop. Jedná se o morfologicky variabilní strom, který v mnoha znacích zaujímá intermediární postavení mezi rodičovskými druhy, přičemž některé populace či jedinci mohou být posunuty blíže k jednomu z rodičů. Determinace je proto založena na souboru znaků, zejména na velikosti a tvaru listové čepele, charakteru odění rubu listů, přítomnosti a zbarvení chomáčků chlupů v úhlech sekundárních žilek, stupni ochlupení letorostů, počtu květů v květenství a morfologii plodů. Listy jsou obvykle asymetrické, na bázi šikmě srdčité, s výraznou žilnatinou a pilovitým okrajem. Květenství je přirostlé k podlouhlému blanitému listeni, který usnadňuje šíření plodenství větrem. Druh je často sterilní nebo má sníženou plodnost, avšak v kultuře se úspěšně udržuje vegetativním množením. V dendrologické praxi patří k významným alejovým a parkovým dřevinám díky vitalitě, toleranci řezu a relativně dobré odolnosti vůči urbanizovanému prostředí.
Tilia × europaea, commonly known as common lime or European lime, is a large, long-lived deciduous tree of hybrid origin, derived from Tilia cordata and Tilia platyphyllos. It is widely planted in parks, avenues, and historic landscapes because of its symmetrical, broad crown and good tolerance of urban conditions. The tree is valued for its dense shade, heart-shaped leaves, and fragrant summer flowers, which are an important nectar source for pollinators.
This hybrid is distinguished from related lime species by its combination of intermediate characters between large-leaved lime (Tilia platyphyllos) and small-leaved lime (Tilia cordata). Leaves are typically medium-sized to large, with tufts of hairs in the axils of the veins on the lower surface, these being whitish to rusty in colour. The leaf blade is usually obliquely cordate, serrate along the margin, dark green above and paler beneath. Young shoots may be slightly hairy to nearly glabrous. Inflorescences are often more floriferous than in Tilia platyphyllos, but individual characters are variable. A large, domed crown, stout trunk, and frequent basal sprouting are also characteristic. Identification in practice may be difficult because of its variability and the presence of numerous cultivated forms.
Deciduous tree usually reaching 25–35 m in height, sometimes more. Crown broad, dense, ovate to domed. Bark dark grey and longitudinally fissured with age. Young shoots greenish-brown to reddish-brown, glabrous or sparsely hairy. Buds ovoid, alternate, usually reddish. Leaves alternate, petiolate; blade broadly ovate to nearly round-ovate, cordate at the base, 6–12 cm long, acute at the apex, sharply serrate at the margin. Upper leaf surface dark green, lower surface paler, with hair tufts in the vein axils. Inflorescence a pendent cyme attached to a membranous, tongue-shaped bract adnate to the peduncle, usually bearing 3–7 fragrant, yellowish-white flowers. Flowers bisexual, pentamerous, with numerous stamens. Fruit a globose to ovoid nutlet, weakly to moderately ribbed, with a variably thickened wall.
Tilia × europaea L. is a hybridogenous taxon resulting from the cross Tilia cordata Mill. × Tilia platyphyllos Scop. It is a morphologically variable tree showing a wide range of intermediate traits, and some individuals may approach one or the other parental species. Reliable identification therefore depends on the combined assessment of leaf size and shape, indumentum of the abaxial leaf surface, presence and colour of hair tufts in the axils of secondary veins, degree of pubescence on young shoots, number of flowers per inflorescence, and fruit morphology. Leaves are typically asymmetric, obliquely cordate at the base, with conspicuous venation and a serrate margin. The inflorescence is adnate to an elongated membranous bract that facilitates wind-assisted dispersal of the fruiting cluster. The taxon is often sterile or shows reduced fertility, but it is readily maintained in cultivation by vegetative propagation. In dendrological and horticultural practice, it is an important avenue and park tree due to its vigour, tolerance of pruning, and relatively good performance under urban conditions.