Lípa řapíkatá (Tilia petiolaris) je statný opadavý listnatý strom ceněný pro svůj elegantní vzhled, nápadně převislé větve a dekorativní listy se světlou až stříbřitou spodní stranou. V dospělosti vytváří široce vejčitou až rozložitou korunu a působí velmi ušlechtile zejména při větru, kdy se listy obracejí a ukazují kontrast mezi tmavší svrchní a světlejší spodní plochou. Kvete v létě vonnými žlutobílými květy, které jsou atraktivní pro opylovače. Uplatňuje se jako parkový a alejový strom, dobře snáší městské prostředí a letní přísušky lépe než některé jiné druhy lip.

Od ostatních lip se lípa řapíkatá odlišuje především dlouhými řapíky listů, často výrazně převislým habitem větví a nápadně bělavě plstnatou až stříbřitou spodní stranou listů. Listy jsou srdčité, na líci tmavě zelené, na rubu hustě světle chlupaté. Ve srovnání s lípou srdčitou nebo velkolistou mívá koruna lehčí, vzdušnější a více převislý charakter. Důležitým znakem je také výrazný kontrast mezi lícem a rubem listů a celkově dekorativní vzhled stromu.

Tilia petiolaris je opadavý strom dorůstající obvykle výšky 20 až 30 m. Koruna je široká, nepravidelně vejčitá až rozložitá, často s převisajícími postranními větvemi. Borka je v mládí hladká, šedá, ve stáří podélně rozbrázděná. Letorosty jsou lysé nebo jen slabě pýřité. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, čepel je široce srdčitá až okrouhle vejčitá, na vrcholu zašpičatělá, na okraji pilovitá, na líci tmavě zelená, na rubu bělavá až stříbřitě plstnatá. Květenstvím je vrcholík nesený společně s blanitým podpůrným listenem. Květy jsou oboupohlavné, žlutobílé, vonné. Plodem je kulovitý až vejcovitý oříšek.

Tilia petiolaris DC. představuje druh rodu Tilia z čeledi Malvaceae sensu lato. Jde o vzrůstný listnatý strom charakteristický dlouhými listovými řapíky, široce kordátními čepelemi a výrazně odlišným indumentem na rubové straně listu. Rub listů je hustě kryt bělavými až stříbřitými hvězdovitými chlupy, což podmiňuje nápadný světlý efekt koruny. Asimilační orgány jsou střídavé, jednoduché, s pilovitým okrajem a asymetrickou bází čepele typickou pro lipovité taxony. Květenství je vrcholičnaté, s typickým listenem srostlým v dolní části se stopkou květenství. Květy jsou entomogamní, oboupohlavné, pentamerní, se svrchním semeníkem. Plod je nepukavý, jednosemenný až vícesemenný oříšek. Druh je ceněn pro vyšší toleranci k suchu, teplu a urbánním podmínkám, a proto bývá využíván v sadovnické tvorbě mimo jiné jako solitérní či alejový strom.

Silver linden

Tilia petiolaris, commonly known as silver linden, is a large deciduous tree valued for its elegant appearance, often pendulous branches, and attractive leaves with a pale to silvery underside. When mature, it develops a broad, oval to spreading crown and is especially ornamental in wind, when the leaves turn and reveal the striking contrast between the darker upper surface and the bright lower side. It flowers in summer with fragrant yellowish-white blossoms that are highly attractive to pollinators. It is widely used as a park and avenue tree and is generally more tolerant of urban conditions and summer drought than some other lime species.

Silver linden can be distinguished from other Tilia species by its long leaf petioles, frequently pendulous branch structure, and conspicuously whitish to silvery felted leaf undersides. The leaves are cordate, dark green above, and densely pale-hairy beneath. Compared with small-leaved lime or large-leaved lime, it usually has a lighter, more graceful, and often more weeping crown architecture. A key diagnostic character is the strong contrast between the upper and lower leaf surfaces.

Tilia petiolaris is a deciduous tree usually reaching 20 to 30 m in height. The crown is broad, irregularly ovate to spreading, often with drooping lateral branches. The bark is smooth and grey when young, becoming longitudinally fissured with age. Young shoots are glabrous or slightly pubescent. Leaves are alternate and long-petiolate; the blade is broadly cordate to rounded-ovate, acute at the apex, serrate at the margin, dark green above, and whitish to silvery-tomentose beneath. The inflorescence is a cyme attached to a membranous bract. Flowers are bisexual, yellowish-white, and fragrant. The fruit is a globose to ovoid nutlet.

Tilia petiolaris DC. is a species of the genus Tilia within Malvaceae sensu lato. It is a tall deciduous tree characterized by elongate petioles, broadly cordate leaf blades, and a strongly differentiated abaxial indumentum. The lower leaf surface is densely covered with whitish to silvery stellate trichomes, producing the characteristic shimmering aspect of the crown. Leaves are alternate, simple, serrate, and typically oblique at the base, consistent with the morphology of linden taxa. The inflorescence is cymose and adnate in its lower part to a distinctive bract. Flowers are entomophilous, bisexual, and pentamerous, with a superior ovary. The fruit is an indehiscent nutlet, containing one or more seeds. The species is valued in arboriculture and landscape use for its comparatively good tolerance of drought, heat, and urban stress, making it suitable for avenue planting and specimen use.