Lípa srdčitá (Tilia cordata) je statný listnatý strom, který patří k nejvýznamnějším původním dřevinám evropské krajiny. Dorůstá obvykle výšky 20–30 metrů a vytváří pravidelnou, hustou korunu. Je ceněna pro svůj dlouhověký růst, příjemný stín i silně vonné květy, které se objevují v létě a jsou významným zdrojem nektaru pro včely a další opylovače. Listy jsou drobnější, srdčité, na líci tmavě zelené a na rubu světlejší. Lípa srdčitá je častá v lesích, parcích, alejích i ve volné krajině a má také výrazný kulturní význam.
Druh se pozná podle menších, nápadně srdčitých listů s dlouze zašpičatělým vrcholem a jemně pilovitým okrajem. Na rubu listů jsou v paždí žilek typické rezavé až načervenalé chomáčky chlupů, které jsou důležitým určovacím znakem. Květenství je převislé, vyrůstá spolu s úzkým, blanitým listenem. Plody jsou malé, kulovité, tenkostěnné a poměrně snadno rozmačknutelné. Oproti lípě velkolisté má lípa srdčitá menší listy, méně chlupatý rub a výrazné rezavé chomáčky chlupů v žilní vidličce.
Opadavý strom středních až velkých rozměrů, obvykle 20–30 m vysoký, s kmenem přímým a korunou vejčitou až široce kulovitou. Borka je v mládí hladká, šedá, později podélně brázditá. Letorosty jsou lysé nebo jen slabě ochlupené, pupeny vejcovité, střídavé, červenohnědé. Listy jsou střídavé, řapíkaté, čepel okrouhle vejčitá až široce srdčitá, 3–8 cm dlouhá, na bázi srdčitá, na vrcholu zašpičatělá, okraj jemně pilovitý. Líc listu je tmavě zelený a lysý, rub sivější až světle zelený, v paždí žilek s nápadnými rezavými chomáčky chlupů. Květy jsou oboupohlavné, pětičetné, žlutobílé, vonné, uspořádané v 5–11květých vrcholících. Květenství je přirostlé k úzkému, kopinatému listenovému útvaru. Kvete zpravidla v červnu až červenci. Plodem je kulovitý až vejcovitý oříšek s tenkou stěnou, obvykle bez výrazných žeber.
Tilia cordata Mill. je evropský druh rodu Tilia, charakteristický jako mezofilní až submezofilní opadavá dřevina širokolistých lesů, lužních stanovišť i suťových lesů. V přirozených porostech se uplatňuje zejména v nižších a středních polohách, kde snáší zastínění v mládí, zatímco v dospělosti dobře reaguje na uvolnění korunového prostoru. Diagnosticky významná je kombinace relativně malých listových čepelí, lysého nebo téměř lysého rubu a přítomnosti rezavých trichomových chomáčků v paždí žilek na spodní straně listu. Květenství je vrcholičnaté, s blanitým listenem srostlým se stopkou květenství, což usnadňuje šíření plodenství větrem. Plodem je tenkostěnný, nevýrazně žebernatý oříšek. Druh je entomogamní, nektarodárný a významný z hlediska melitofilie. V podmínkách střední Evropy často vytváří dlouhověké jedince s vysokou schopností regenerace, včetně pařezové výmladnosti.
Small-leaved lime (Tilia cordata) is a large deciduous tree and one of the most important native broadleaved trees of the European landscape. It usually reaches 20–30 metres in height and forms a regular, dense crown. It is valued for its longevity, deep shade, and strongly fragrant flowers, which appear in summer and provide an important nectar source for bees and other pollinators. The leaves are relatively small, heart-shaped, dark green above and paler beneath. Small-leaved lime is common in forests, parks, avenues, and open countryside, and it also has strong cultural significance.
This species is recognized by its relatively small, distinctly heart-shaped leaves with a long pointed tip and finely serrated margins. On the underside of the leaves, there are characteristic rusty to reddish tufts of hairs in the axils of the veins, which are an important identifying feature. The inflorescences are drooping and attached to a narrow, papery bract. The fruits are small, spherical, thin-walled, and fairly easy to crush. Compared with large-leaved lime, Tilia cordata has smaller leaves, a less hairy leaf underside, and conspicuous rusty hair tufts in the vein axils.
A deciduous tree of medium to large size, usually 20–30 m tall, with a straight trunk and an ovate to broadly rounded crown. Bark is smooth and grey when young, later becoming longitudinally fissured. Young shoots are glabrous or only slightly hairy; buds are ovoid, alternate, and reddish brown. Leaves are alternate and petiolate; the blade is broadly ovate to cordate, 3–8 cm long, with a cordate base, an acuminate apex, and a finely serrate margin. The upper surface is dark green and glabrous, while the lower surface is paler and bears conspicuous rusty hair tufts in the vein axils. Flowers are bisexual, pentamerous, yellowish-white, fragrant, and arranged in drooping cymes of 5–11 flowers. The inflorescence is adnate to a narrow, lanceolate bract. Flowering usually occurs from June to July. The fruit is a globose to ovoid nutlet with a thin wall and usually without prominent ribs.
Tilia cordata Mill. is a European species of the genus Tilia, characterized as a mesophilous to submesophilous deciduous tree of broadleaved woodlands, alluvial forests, and scree forests. In natural stands it is most prominent at low to միջ-altitudes, where it tolerates shade in youth but responds well to canopy release at maturity. A diagnostically important combination of characters includes the relatively small leaf blades, the nearly glabrous abaxial leaf surface, and the presence of rusty trichome tufts in the axils of the secondary veins. The inflorescence is cymose, with a membranous bract adnate to the peduncle, facilitating wind-assisted dispersal of the infructescence. The fruit is a thin-walled, weakly ribbed nutlet. The species is entomophilous, highly nectariferous, and of major importance for melittophily. Under Central European conditions it commonly forms long-lived individuals with strong regenerative capacity, including vigorous coppicing.