Lípa stříbrná (Tilia tomentosa, syn. Tilia argentea) je statný opadavý strom ceněný pro pravidelnou korunu, dekorativní listy se stříbřitě bělavou spodní stranou a dobrou odolnost vůči suchu i městskému prostředí. Dorůstá obvykle 20–30 m, ve vhodných podmínkách i více. V létě vytváří vonné, žlutavě bílé květy uspořádané ve svazečcích, které jsou atraktivní pro opylovače. Při větru se listy otáčejí a koruna získává nápadný stříbřitý efekt, podle něhož je druh snadno rozpoznatelný. Často se vysazuje v parcích, alejích a větších zahradách jako okrasný i stínící strom.
Nejvýraznějším rozlišovacím znakem je kontrast mezi tmavě zelenou lícní stranou listu a hustě plstnatou, stříbřitě bílou rubovou stranou. Listy jsou srdčité až široce vejčité, na okraji pilovité, s delší špičkou. Mladé letorosty a rub listů jsou pokryté hvězdovitými chlupy. Květenství je převislé, s úzkým, světle zeleným až nažloutlým listenem. Oproti jiným pěstovaným lípám snáší lépe sucho, teplo a znečištěné ovzduší. V době větru nebo pohybu koruny je velmi nápadný stříbřitý vzhled olistění.
Opadavý strom s široce kuželovitou až vejčitou, později rozložitou korunou. Kmen je přímý, borka v mládí hladká a šedá, ve stáří tmavne a podélně brázdí. Pupeny jsou střídavé, vejcovité. Listy jsou střídavé, jednoduché, dlouze řapíkaté, 6–12 cm dlouhé, čepel je šikmo srdčitá až okrouhle srdčitá, na vrcholu zašpičatělá, okraj ostře pilovitý. Líc listu je tmavozelený, rub hustě běloplstnatý až stříbřitý. Květy jsou oboupohlavné, pětičetné, žlutobílé, vonné, v 3–10květých vrcholících přirostlých k podlouhlému listenovému křídlu. Kvete obvykle v červenci. Plodem je kulovitá až vejcovitá, slabě žebernatá, jemně plstnatá tvrdka.
Tilia tomentosa Moench je druh z čeledi Malvaceae, podčeleď Tilioideae. Jedná se o mezofytický až subxerotolerantní listnatý strom původem z jihovýchodní Evropy a přilehlých oblastí jihozápadní Asie. Charakteristickým anatomicko-morfologickým znakem je přítomnost hustého indumentu tvořeného hvězdovitými trichomy na abaxiální straně listové čepele, což podmiňuje výrazný stříbřitý aspekt koruny. Listy jsou asymetrické, báze čepele je srdčitá, okraj jednoduše až dvojitě pilovitý. Květenství je vrcholičnaté, adnátě připojené k blanitému listenovému útvaru, který usnadňuje šíření plodenství větrem. Gyneceum je synkarpní, semeník svrchní. Plodem je suchá, nepukavá tvrdka. Druh je ceněn v dendrologii a krajinářské tvorbě pro vysokou toleranci k urbanizovanému prostředí, relativní odolnost k přísuškům a dobrou regenerační schopnost. V kultuře je využíván jako alejový a parkový taxon; významné jsou i kultivary s odlišnou architekturou koruny.
Silver linden (Tilia tomentosa, syn. Tilia argentea) is a large deciduous tree valued for its regular crown, ornamental foliage with a striking silvery-white underside, and good tolerance of drought and urban conditions. It typically grows 20–30 m tall, sometimes more in favorable sites. In summer it bears fragrant yellowish-white flowers in small clusters that attract pollinators. When the wind turns the leaves, the canopy shows a distinctive shimmering silver effect, making the species easy to recognize. It is widely planted in parks, avenues, and large gardens as an ornamental shade tree.
The most distinctive feature is the strong contrast between the dark green upper leaf surface and the densely felted silvery-white lower surface. Leaves are cordate to broadly ovate, serrated at the margin, and drawn to a pointed tip. Young shoots and leaf undersides are covered with stellate hairs. The inflorescences are drooping and attached to a narrow pale green to yellowish bract. Compared with other commonly planted lindens, this species is more tolerant of heat, drought, and polluted urban air. The foliage gives the whole crown a conspicuous silvery appearance in wind.
A deciduous tree with a broadly conical to ovoid crown, becoming more spreading with age. The trunk is straight; bark is smooth and gray when young, later darker and longitudinally fissured. Buds are alternate and ovoid. Leaves are alternate, simple, long-petiolate, 6–12 cm long; the blade is obliquely cordate to rounded-cordate, acute at the apex, with a sharply serrate margin. The adaxial surface is dark green, while the abaxial surface is densely white-tomentose and silvery. Flowers are bisexual, pentamerous, yellowish-white, fragrant, borne in cymose clusters of 3–10 flowers adnate to an elongated bract. Flowering usually occurs in July. The fruit is a globose to ovoid, slightly ribbed, finely pubescent nutlet.
Tilia tomentosa Moench is a species of Malvaceae, subfamily Tilioideae. It is a mesophytic to moderately xerotolerant deciduous tree native to southeastern Europe and adjacent parts of southwestern Asia. A key anatomical and morphological character is the dense indumentum of stellate trichomes on the abaxial leaf surface, producing the characteristic silvery aspect of the crown. Leaves are asymmetrical, with a cordate base and a simply to doubly serrate margin. The inflorescence is cymose and adnate to a membranous bract that facilitates wind dispersal of the fruiting structure. The gynoecium is syncarpous with a superior ovary. The fruit is a dry, indehiscent nutlet. In dendrology and landscape use, the species is valued for its high tolerance of urban environments, relative resistance to summer drought, and good regenerative capacity. In cultivation it is widely used as an avenue and park tree, and several cultivars differing in crown architecture are also known.