Líska lískovitá (Corylus × colurnoides) je okrasný i užitkově zajímavý hybridní strom, který vznikl křížením lísky stromovité (Corylus colurna) a lísky největší (Corylus maxima). Vyznačuje se pravidelnou korunou, pevným vzrůstem a dekorativním olistěním. Oproti keřovitým lískám mívá výraznější stromovitý charakter, často s přímým kmenem a hustou, široce vejčitou až kuželovitou korunou. Listy jsou střídavé, široce vejčité, na bázi srdčité, na okraji dvojitě pilovité a na líci i rubu různě pýřité. Na jaře vykvétá nenápadnými květy, přičemž samčí květenství tvoří převislé jehnědy. Plody jsou lískové oříšky, obvykle částečně nebo zcela uzavřené v nápadném zákrovu. Druh je ceněn pro dobrou odolnost, okrasnou hodnotu a schopnost spojovat vlastnosti obou rodičovských taxonů.
Od běžných keřovitých lísek se Corylus × colurnoides odlišuje především stromovitým habitem a častěji vyvinutým hlavním kmenem. Ve srovnání s lískou stromovitou může mít širší listy a výraznější zákrov plodu, ovlivněný podílem lísky největší. Od lísky největší se liší pevnějším, více stromovým vzrůstem, lepší tvorbou kmene a často také vyšší odolností vůči městskému prostředí. Důležitým rozlišovacím znakem je kombinace znaků obou rodičů: stromovitý habitus, velké srdčité listy, převislé samčí jehnědy a plody obalené prodlouženým nebo rozšířeným zákrovem.
Opadavý listnatý strom střední velikosti, dorůstající obvykle 8–15 m výšky. Koruna je pravidelná, kuželovitá až široce vejčitá, ve stáří rozložitější. Kůra bývá šedohnědá až šedá, mělce rozpukaná nebo jemně korkovitá. Letorosty jsou hnědavé, často jemně pýřité. Pupeny vejcovité, střídavé. Listy jednoduché, střídavé, řapíkaté, čepel široce vejčitá až okrouhle vejčitá, 6–15 cm dlouhá, srdčitá až mělce vykrojená na bázi, na vrcholu zašpičatělá, okraj dvojitě pilovitý. Samčí květy v převislých jehnědách, zakládaných již v předchozím roce; samičí květy nenápadné, s vyčnívajícími červenými bliznami. Plodem je jednosemenný oříšek, jednotlivý nebo v menších svazečcích, obklopený listovitým zákrovem různého tvaru a délky.
Corylus × colurnoides představuje mezidruhový hybrid v rámci čeledi Betulaceae, vzniklý křížením Corylus colurna L. a Corylus maxima Mill. Taxon kombinuje dendromorfologické znaky stromovitého růstu typické pro C. colurna s folární a generativní variabilitou bližší C. maxima. Habitus je obvykle monopodiálně založený, s dobře patrným terminálním osovým růstem a sekundárně větvenou korunou. Listové čepele jsou morfologicky variabilní, převážně široce obvejčité až suborbikulární, s cordátní bází, nepravidelně až dvojitě serrátním okrajem a variabilním indumentem na abaxiální straně. Samčí květenství jsou jehnědovitá, převislá, preformovaná v předchozí vegetační sezóně; samičí květy silně redukované, s exsertními karmínově červenými bliznami. Involukrum plodu je významným diagnostickým znakem a může vykazovat intermediární charakter mezi rodičovskými druhy, od kratšího zvonkovitého obalu až po prodloužený, listovitě členěný zákrov. Hybrid bývá ceněn v arboristické a sadovnické praxi pro vyšší adaptační plasticitu, dobré ukotvení a relativní toleranci vůči urbanizovaným stanovištím.
Corylus × colurnoides is an ornamental and functionally valuable hybrid tree derived from Turkish hazel (Corylus colurna) and giant filbert (Corylus maxima). It is characterized by a regular crown, sturdy growth, and attractive foliage. Unlike the more common shrubby hazels, it usually shows a distinctly tree-like habit, often with a straight trunk and a dense, broadly ovoid to conical crown. The leaves are alternate, broadly ovate, cordate at the base, and doubly serrate, with variable pubescence on both surfaces. In spring, it flowers inconspicuously, with the male flowers borne in pendulous catkins. The fruits are hazelnuts, usually partly or fully enclosed in a conspicuous husk. This hybrid is valued for its hardiness, ornamental appeal, and combination of traits inherited from both parent species.
Corylus × colurnoides differs from common shrubby hazels mainly by its tree-like habit and more clearly developed central trunk. Compared with Turkish hazel, it may have broader leaves and a more conspicuous fruit involucre influenced by giant filbert. From giant filbert, it differs by its firmer tree form, better trunk development, and often greater tolerance of urban conditions. A key diagnostic feature is the combination of parental characters: arboreal habit, large cordate leaves, pendulous male catkins, and nuts enclosed in an elongated or expanded husk.
A deciduous broadleaved tree of medium size, usually reaching 8–15 m in height. The crown is regular, conical to broadly ovate, becoming more spreading with age. Bark is grey-brown to grey, shallowly fissured or slightly corky. Young shoots are brownish and often finely pubescent. Buds are ovate and alternate. Leaves are simple, alternate, petiolate; the blade is broadly ovate to nearly orbicular-ovate, 6–15 cm long, cordate to slightly notched at the base, acute at the apex, with a doubly serrate margin. Male flowers are borne in pendulous catkins formed during the previous growing season; female flowers are inconspicuous, with protruding red stigmas. The fruit is a one-seeded nut, solitary or in small clusters, enclosed by a leafy involucre of variable shape and length.
Corylus × colurnoides is an interspecific hybrid within the family Betulaceae, resulting from a cross between Corylus colurna L. and Corylus maxima Mill. The taxon combines the dendromorphological features of arboreal growth typical of C. colurna with foliar and reproductive variability closer to C. maxima. The habit is typically monopodial, with a distinct terminal axis and a secondarily branched crown architecture. Leaf blades are morphologically variable, mostly broadly obovate to suborbicular, with a cordate base, irregularly to doubly serrate margins, and variable indumentum on the abaxial surface. Staminate inflorescences are pendulous catkins preformed in the preceding season; pistillate flowers are highly reduced, with exserted crimson stigmas. The fruiting involucre is an important diagnostic character and may show an intermediate condition between the parental species, ranging from a shorter campanulate covering to an elongated, foliaceous, divided husk. The hybrid is valued in arboriculture and landscape use for its adaptive plasticity, good anchorage, and relative tolerance of urban habitats.