Líska turecká (Corylus colurna) je statný opadavý strom pocházející z jihovýchodní Evropy a západní Asie. Na rozdíl od běžné lísky roste jako výrazný strom s pravidelnou, široce kuželovitou až vejčitou korunou a v dospělosti může dosahovat značných rozměrů. Je ceněna jako okrasná i parková dřevina pro svůj pravidelný habitus, dobrou odolnost vůči městskému prostředí a dlouhověkost. Listy jsou široce vejčité až okrouhlé, na bázi srdčité, na okraji dvojitě pilovité a na podzim se zbarvují do žlutých odstínů. Plody jsou jedlé lískové oříšky, uspořádané ve shlucích a obklopené nápadným třásnitým zákrovem.
Od ostatních lísek se líska turecká odlišuje především stromovitým vzrůstem s jediným kmenem, zatímco většina ostatních druhů lísek vytváří vícekmenné keře. Typická je pravidelná kuželovitá koruna, korkovitě rozpukaná borka u starších stromů a plody v hustých svazečcích s nápadně hluboce členěným, třásnitým až ostnitě působícím zákrovem, který výrazně přesahuje samotný oříšek. Rozlišovacím znakem jsou také poměrně velké, srdčité listy a dobrá tolerance k suchu i městským podmínkám.
Opadavý listnatý strom dorůstající obvykle 15–25 m, výjimečně i více. Kmen je přímý, koruna v mládí úzce kuželovitá, později širší, pravidelná. Borka je šedohnědá až šedá, u starších jedinců podélně rozpukaná a korkovitá. Letorosty jsou v mládí pýřité. Pupeny jsou vejcovité, tupé, přitisklé. Listy jsou střídavé, řapíkaté, čepel široce vejčitá až téměř okrouhlá, 6–15 cm dlouhá, na bázi srdčitá, na vrcholu zašpičatělá, okraj dvojitě pilovitý. Samčí květy jsou v převislých jehnědách, samičí nenápadné, s vyčnívajícími červenými bliznami. Kvete velmi časně na jaře před olistěním. Plodem je oříšek, obvykle sdružený po několika kusech, uzavřený v hluboce členěném zákrovu.
Corylus colurna L. je zástupcem čeledi Betulaceae. Jde o jednodomou, větrosnubnou dřevinu stromového habitu, která se od většiny ostatních druhů rodu Corylus odlišuje výrazně monopodiálním růstem a tvorbou souvislého kmene. Taxon je charakteristický hlubším kořenovým systémem a relativně vysokou stanovištní plasticitou, zejména ve vztahu k městskému prostředí, zasolení a přísuškům. Listy jsou jednoduché, střídavé, se zpeřenou žilnatinou, čepel je bázně kordátní až široce zaokrouhlená. Samčí květenství tvoří jednopohlavné preformované jehnědy zakládané již v předchozí vegetační sezóně; samičí květy jsou silně redukované a během anthese se manifestují především exsertními karmínově červenými bliznami. Infruktescence nese několik oříšků, jejichž involucrum je nápadně prodloužené, hluboce laločnaté až roztřepené, což představuje významný diagnostický znak druhu. Plodem je botanicky jednosemenná, nepukavá nažka ořechového typu se zdřevnatělým oplodím.
Turkish hazel (Corylus colurna) is a large deciduous tree native to southeastern Europe and western Asia. Unlike the common hazel, it grows as a single-trunked tree with a regular, broadly conical to oval crown and can reach impressive dimensions at maturity. It is valued as an ornamental and park tree because of its symmetrical form, longevity, and good tolerance of urban conditions. The leaves are broadly ovate to rounded, with a cordate base and doubly serrate margins, turning yellow in autumn. The edible nuts are borne in clusters and surrounded by a conspicuous fringed husk.
Turkish hazel differs from most other hazels by its tree-like habit with a single main trunk, whereas many other Corylus species are multi-stemmed shrubs. It is distinguished by its regular conical crown, corky and fissured bark on older trees, and clustered nuts enclosed in a long, deeply divided, fringed to bristly involucre that extends well beyond the nut. Other notable features include relatively large cordate leaves and strong tolerance of drought and urban environments.
Deciduous broadleaved tree usually reaching 15–25 m, occasionally more. Trunk straight; crown narrow-conical when young, later broader and regular. Bark grey to grey-brown, becoming longitudinally fissured and corky with age. Young shoots pubescent. Buds ovoid, blunt, appressed. Leaves alternate, petiolate; blade broadly ovate to nearly orbicular, 6–15 cm long, cordate at the base, acute at the apex, margin doubly serrate. Male flowers in pendulous catkins; female flowers inconspicuous, with protruding red stigmas. Flowering occurs very early in spring before leaf emergence. Fruit a nut, usually borne in clusters, enclosed by a deeply dissected involucre.
Corylus colurna L. belongs to the family Betulaceae. It is a monoecious, anemophilous woody species with an arborescent habit, differing from most other members of the genus Corylus by its strongly monopodial growth and the formation of a distinct trunk. The species is characterized by a comparatively deep root system and notable ecological plasticity, particularly with respect to urban habitats, periodic drought, and environmental stress. Leaves are simple, alternate, and pinnately veined, with the lamina broadly rounded to cordate at the base. The staminate inflorescences are preformed catkins initiated during the previous growing season; pistillate flowers are highly reduced and at anthesis are chiefly recognizable by their exserted crimson stigmas. The infructescence bears several nuts, each surrounded by a markedly elongated, deeply laciniate involucre, a key diagnostic character of the species. The fruit is botanically a one-seeded, indehiscent nut with a hard woody pericarp.