Mákie amurská (Maackia amurensis) je menší až středně velký opadavý strom pocházející z východní Asie. Vyniká pravidelnou korunou, jemně členěnými lichozpeřenými listy a nápadnými vzpřímenými latami bílých květů, které se objevují v létě. Je ceněna jako okrasná dřevina pro svůj elegantní habitus, dekorativní borku a dobrou odolnost vůči městskému prostředí i zimním mrazům. Po odkvětu vytváří úzké lusky, které na stromě mohou nějakou dobu vytrvávat.
Druh se pozná podle lichozpeřených listů se 7–11 vejčitými až eliptickými lístky, které mají na rubu často nasivělý až stříbřitý odstín. Charakteristické jsou vzpřímené, husté laty drobných bělavých až krémově bílých květů rozkvétajících obvykle v létě, tedy později než u mnoha jiných okrasných stromů. Nápadná je také borka, která se s věkem odlupuje v tenčích plátech a vytváří dekorativní texturu. Plodem je zploštělý lusk.
Opadavý strom nebo vyšší keř dorůstající nejčastěji 6–12 m, výjimečně i více. Koruna bývá široce vejčitá až zaoblená. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, složené z 7–11(–13) lístků; lístky jsou krátce řapíčkaté, vejčité až eliptické, celokrajné, na vrcholu zašpičatělé. Květenstvím jsou koncové, vzpřímené laty. Květy jsou oboupohlavné, motýlovité, bělavé až nažloutle bílé. Plodem je podlouhlý, zploštělý lusk obsahující několik semen. Borka je šedohnědá až hnědá, u starších jedinců mělce rozpukaná nebo odlupčivá.
Maackia amurensis Rupr. et Maxim. je zástupce čeledi Fabaceae. Jde o opadavou dřevinu stromovitého až vícekmenného habitu. Letorosty mohou být v mládí jemně ochlupené. Listy jsou sudo- až častěji lichozpeřené, s lístky vstřícnými až téměř vstřícnými, na rubové straně často sivými v důsledku přítomnosti jemného odění. Květenství jsou terminální, přímé až přímě vzpřímené laty složené z většího počtu papilionátních květů. Kalich je zvonkovitý, koruna bělavá; tyčinky diadelfní, semeník svrchní, typický pro Fabaceae. Plodem je vícesemenný lusk, při dozrávání tmavnoucí. Druh je ceněn také z dendrologického hlediska pro relativně vysokou toleranci k chladu, přiměřenou odolnost vůči suchu po zakořenění a schopnost růstu i na méně příznivých stanovištích. Jako bobovitá dřevina je spojena se symbiotickou fixací dusíku, což může přispívat k její adaptabilitě.
Amur maackia (Maackia amurensis) is a small to medium-sized deciduous tree native to East Asia. It is valued for its neat crown, finely textured pinnate foliage, and showy upright clusters of white flowers that appear in summer. The species is widely planted as an ornamental because of its refined habit, attractive bark, and good tolerance of urban conditions and winter cold. After flowering, it produces narrow flattened pods that may persist for some time.
This species is recognized by its pinnate leaves with usually 7–11 ovate to elliptic leaflets, often pale grayish or silvery beneath. It bears dense, upright terminal panicles of small whitish to creamy-white flowers, typically blooming in summer later than many ornamental trees. The bark becomes attractively exfoliating with age, adding ornamental interest. The fruit is a flattened legume.
A deciduous tree or large shrub, most commonly 6–12 m tall, occasionally taller. Crown broadly ovate to rounded. Leaves alternate, imparipinnate, composed of 7–11(–13) leaflets; leaflets short-stalked, ovate to elliptic, entire, and acute to acuminate at the apex. Inflorescences are terminal, erect panicles. Flowers bisexual, papilionaceous, whitish to yellowish white. Fruit a narrowly oblong, flattened pod containing several seeds. Bark gray-brown to brown, becoming shallowly fissured or exfoliating in older individuals.
Maackia amurensis Rupr. & Maxim. belongs to the family Fabaceae. It is a deciduous woody species with a tree-like or sometimes multi-stemmed habit. Young shoots may be finely pubescent. Leaves are commonly imparipinnate, with opposite to subopposite leaflets, often glaucous or grayish beneath due to fine indumentum. The inflorescences are terminal, erect to suberect panicles composed of numerous papilionaceous flowers. The calyx is campanulate, the corolla whitish, the stamens diadelphous, and the ovary superior, as typical of Fabaceae. The fruit is a many-seeded legume, darkening at maturity. From a dendrological perspective, the species is notable for its substantial cold hardiness, moderate drought tolerance once established, and ability to perform on relatively difficult sites. As a leguminous tree, it is associated with symbiotic nitrogen fixation, which may contribute to its ecological adaptability.