Maklura jablkovitá (Maclura pomifera) je opadavý listnatý strom nebo větší keř pocházející ze Severní Ameriky. Vyznačuje se hustou korunou, často trnitými větvemi a nápadnými kulovitými plody zelenožluté barvy, které svým vzhledem připomínají zvrásněný pomeranč nebo mozek. Přestože jsou plody dekorativní, nejsou běžně považovány za jedlé. Druh je ceněn pro vysokou odolnost vůči suchu, větru i znečištění a bývá vysazován jako solitéra, do ochranných pásů nebo dříve i do neprostupných živých plotů.
Hlavními rozlišovacími znaky jsou střídavé, jednoduché, vejčité až eliptické listy s celokrajným okrajem, přítomnost tuhých trnů v paždí větví a velmi nápadná, velká, kulovitá, hrbolatá souplodí zelené až žlutozelené barvy. Po poranění rostlina roní bílé mléko. Kůra je oranžovohnědá až šedohnědá, rozpraskaná. Druh je dvoudomý, takže samčí a samičí květy vyrůstají na oddělených jedincích.
Maclura pomifera je opadavý strom dorůstající obvykle 8–15 m výšky, někdy i více, s široce rozloženou korunou. Letorosty jsou zprvu zelené až olivové, později hnědnou; často nesou silné trny dlouhé až několik centimetrů. Listy jsou střídavé, řapíkaté, čepel je vejčitá až široce eliptická, 5–12 cm dlouhá, na vrcholu zašpičatělá, na bázi klínovitá až zaokrouhlená, na líci tmavozelená a lesklá, na rubu světlejší. Květy jsou drobné, nenápadné, jednopohlavné; samčí květenství bývají hroznovitá až kulovitá, samičí hlávkovitá. Plodem je složené souplodí vzniklé srůstem mnoha drobných plodů, kulovité, 8–15 cm v průměru, zpočátku zelené, později žlutozelené, s výrazně zvrásněným povrchem. Semena jsou malá, ponořená v dužnaté ose souplodí.
Maclura pomifera (Raf.) C.K.Schneid. náleží do čeledi Moraceae. Jde o dvoudomou dřevinu s výraznou produkcí mléčnicového latexu ve vegetativních i generativních orgánech. Borka starších jedinců je hluboce brázditá, v podélných pruzích rozpadavá. Krátké brachyblasty často přecházejí v úžlabní trny, které představují významný diagnostický znak zejména u juvenilních a silně osluněných jedinců. Listy jsou jednoduché, střídavé, celokrajné, s pinnátní žilnatinou; palisty jsou drobné a časně opadavé. Samčí květy jsou uspořádány v krátce stopkatých kulovitých až válcovitých květenstvích, samičí květy v hustých hlávkách. Synkarpní plodenství vzniká srůstem květní osy, okvětí a jednotlivých plodů; výsledkem je mnohonásobný útvar kulovitého tvaru s mozkovitě členěným povrchem. Druh je anemofilní až částečně entomofilní, v kultuře velmi tolerantní k suchu, vysokým teplotám i městskému prostředí. Dřevo je mimořádně těžké, tvrdé, trvanlivé a obsahuje výrazná žlutá barviva; historicky bylo ceněno například pro výrobu luků a sloupků.
Maclura pomifera, commonly known as Osage orange, is a deciduous tree or large shrub native to North America. It is characterized by a dense crown, often thorny branches, and striking spherical green-yellow fruits with a deeply wrinkled surface resembling a brain or rough orange. Although the fruits are highly ornamental, they are not generally regarded as edible. The species is valued for its exceptional tolerance of drought, wind, heat, and urban conditions, and it has been used as a specimen tree, in shelterbelts, and historically in impenetrable hedges.
Key diagnostic features include alternate, simple, ovate to elliptic leaves with entire margins, stout axillary thorns, and large globose, rough multiple fruits that are green to yellow-green at maturity. The plant exudes white milky latex when injured. The bark is orange-brown to gray-brown and fissured with age. The species is dioecious, with male and female flowers borne on separate individuals.
Maclura pomifera is a deciduous tree usually reaching 8–15 m in height, sometimes taller, with a broad, spreading crown. Young shoots are green to olive and later turn brown; they often bear strong thorns several centimeters long. Leaves are alternate and petiolate; the blade is ovate to broadly elliptic, 5–12 cm long, acute at the apex, cuneate to rounded at the base, dark green and glossy above, and paler beneath. Flowers are small, inconspicuous, and unisexual; male inflorescences are racemose to globose, while female inflorescences are capitate. The fruit is a large multiple syncarp formed by the fusion of many small fruits, globose, 8–15 cm in diameter, green at first and later yellow-green, with a strongly wrinkled surface. Seeds are small and embedded in the fleshy axis of the fruiting structure.
Maclura pomifera (Raf.) C.K.Schneid. belongs to the Moraceae. It is a dioecious woody species with abundant laticifers producing milky latex throughout both vegetative and reproductive tissues. The bark of older stems becomes deeply furrowed and breaks into longitudinal ridges. Short shoots frequently terminate in or develop into axillary thorns, an important diagnostic trait, particularly in juvenile or strongly exposed growth. Leaves are simple, alternate, entire, and pinnately veined; stipules are small and early deciduous. Staminate flowers are arranged in shortly pedunculate globose to cylindric inflorescences, whereas pistillate flowers are borne in dense heads. The compound syncarp develops through fusion of the floral axis, perianth, and individual fruits, producing a globose multiple infructescence with a distinctly convoluted, cerebriform surface. The species is mainly wind-pollinated, though partial insect involvement may occur, and is highly tolerant of drought, heat, and urban stress. Its wood is extremely dense, hard, durable, and rich in yellow pigments, historically prized for bow making and durable fence posts.