Mandloň obecná (Amygdalus communis) je teplomilný opadavý strom nebo vyšší keř známý především svými chutnými semeny ukrytými v peckovicích. Patří k časně kvetoucím dřevinám a na jaře zaujme množstvím bílorůžových až růžových květů, které se často objevují ještě před plným olistěním. Pěstuje se zejména v teplejších oblastech jako ovocná i okrasná dřevina.
Typickými rozlišovacími znaky jsou velmi časné jarní kvetení, jednotlivé pětičetné bílé až narůžovělé květy vyrůstající na krátkých stopkách, kopinaté jemně pilovité listy a plody typu suchá, plstnatá peckovice, která po dozrání puká. Uvnitř pecky se nachází známé semeno – mandle. Ve srovnání s broskvoní má mandloň obvykle užší listy a sušší, nepukavě dužnatý až kožovitý oplodí.
Mandloň obecná je opadavá dřevina dorůstající nejčastěji výšky 3–8 m. Koruna bývá nepravidelně vejčitá až široce rozložitá. Borka je v mládí hladká, šedohnědá, později podélně rozpukaná. Letorosty jsou lysé nebo slabě olysalé. Listy jsou střídavé, řapíkaté, čepel je úzce eliptická až kopinatá, 6–12 cm dlouhá, na okraji jemně pilovitá. Květy vyrůstají jednotlivě nebo po dvou, jsou pětičetné, s bělavými až růžovými korunními plátky a mnoha tyčinkami. Kvete velmi časně na jaře, často ještě před rašením listů. Plodem je vejcovitá, zploštělá, hustě plstnatá peckovice se zeleným oplodím, které po dozrání zasychá a puká; pecka je tvrdá, děrovaná nebo brázditá a obsahuje jedno, vzácně dvě semena.
Amygdalus communis L. je zástupce čeledi Rosaceae. V moderních taxonomických pojetích bývá často uváděna jako Prunus dulcis (Mill.) D.A.Webb. Druh je charakteristický časnou antesí, entomogamními, oboupohlavnými květy a tvorbou xeromorfního, suchého až kožovitého mezokarpu. Generativní pupeny se zakládají na krátkých plodonosných obrostových výhonech. Gyneceum je monocarpellární, semeník svrchní, po oplození se vyvíjí peckovice s výrazně sklerifikovaným endokarpem. Semena obsahují zásobní oleje, bílkoviny a podle kultivaru i různý obsah amygdalinu; u hořkých mandlí je jeho koncentrace významně vyšší. Druh je adaptován na stanoviště s vyšší sumou tepla, citlivý k pozdním jarním mrazům zejména v období kvetení. Významný je jak v ovocnářství, tak jako krajinářsky a sadovnicky ceněná dřevina.
The almond (Amygdalus communis) is a heat-loving deciduous tree or large shrub best known for its edible seeds enclosed within a stone fruit. It is one of the earliest flowering woody plants in spring, producing abundant white to pale pink blossoms, often before the leaves fully emerge. It is cultivated mainly in warm regions as both a fruit and ornamental tree.
Key diagnostic features include very early spring flowering, solitary five-petaled white to pink flowers borne on short stalks, narrow lanceolate finely serrated leaves, and a dry, velvety drupe that splits open at maturity. Inside the stone is the well-known almond seed. Compared with peach, almond typically has narrower leaves and a drier, leathery outer fruit layer rather than fleshy pulp.
Almond is a deciduous tree or large shrub usually reaching 3–8 m in height. The crown is irregularly ovate to broadly spreading. The bark is smooth and grey-brown when young, later becoming longitudinally fissured. Young shoots are glabrous or only slightly pubescent. Leaves are alternate, petiolate, narrowly elliptic to lanceolate, 6–12 cm long, and finely serrated along the margins. Flowers are borne singly or in pairs, with five petals, white to pinkish, and numerous stamens. It flowers very early in spring, often before leaf emergence. The fruit is an ovoid, somewhat flattened, densely velvety drupe with a green outer layer that dries and splits at maturity; the stone is hard, pitted or furrowed, containing one, rarely two seeds.
Amygdalus communis L., commonly treated in current taxonomy as Prunus dulcis (Mill.) D.A.Webb, belongs to the family Rosaceae. The species is characterized by precocious anthesis, entomophilous bisexual flowers, and development of a xeromorphic, dry to leathery mesocarp. Floral buds are formed on short fruiting spurs. The gynoecium is monocarpellary with a superior ovary; after fertilization it develops into a drupe with a strongly sclerenchymatous endocarp. Seeds are rich in storage lipids and proteins and may contain varying amounts of amygdalin depending on the cultivar; bitter almonds contain substantially higher concentrations. The species is adapted to habitats with high heat accumulation but is sensitive to late spring frosts, especially during flowering. It is important both as a fruit crop and as an ornamental landscape tree.