Mandloň obecná (Prunus dulcis) je opadavý ovocný strom nebo větší keř z čeledi růžovitých. Pěstuje se především pro jedlá semena známá jako mandle, která jsou ukryta v peckovici se suchým, plstnatým oplodím. Strom zaujme velmi časným jarním kvetením, kdy se ještě před olistěním objevují nápadné bílé až světle růžové květy. Mandloň pochází pravděpodobně z oblasti jihozápadní a střední Asie, dnes je však široce pěstována v teplých a sušších oblastech mírného a subtropického pásma.
Mandloň obecnou lze rozpoznat podle velmi časného kvetení před rašením listů, podle jednotlivých nebo po dvou vyrůstajících pětičetných bílorůžových květů a podle úzkých, kopinatých, jemně pilovitých listů. Typickým znakem jsou plody – peckovice s kožovitým až suchým, jemně plstnatým zeleným oplodím, které po dozrání puká. Uvnitř se nachází tvrdá, děrovaná pecka se semenem známým jako mandle. Od broskvoně se liší především sušším oplodím plodu a užším, tužším habitem listů i větví.
Prunus dulcis je opadavý strom nebo keř dorůstající obvykle výšky 3–8 m. Koruna bývá vejčitá až rozložitá, větve jsou zprvu zelené, později šedohnědé. Listy jsou střídavé, řapíkaté, čepele kopinaté až úzce eliptické, 6–12 cm dlouhé, na okraji jemně pilovité. Květy vyrůstají jednotlivě nebo po dvou na zkrácených postranních větévkách, rozkvétají časně na jaře, často ještě před vyrašením listů. Jsou oboupohlavné, pravidelné, pětičetné, s pěti kališními a pěti korunními lístky bílé až růžové barvy, s četnými tyčinkami a jedním pestíkem. Plodem je peckovice s kožovitým, zeleným, jemně plstnatým exokarpem a mezokarpem, které při dozrání zasychají a pukají. Endokarp tvoří tvrdou pecku obsahující jedno, vzácně dvě semena.
Prunus dulcis (Mill.) D.A.Webb je zástupce rodu Prunus, podrodu Amygdalus, v rámci čeledi Rosaceae. Jedná se o dřevinu přizpůsobenou teplým, výslunným stanovištím s dobře propustnými, často vápenitými půdami. Letorosty mohou být dlouhé i zkrácené, generativní pupeny se zakládají na krátkých plodonosných větévkách. Listy jsou jednoduché, střídavé, s palisty opadavými, čepel je úzce kopinatá až elipticko-kopinatá, na vrcholu zašpičatělá, při bázi klínovitá až široce klínovitá. Květy jsou stopkaté, hypogyinní, se zvonkovitým češulovitým květním lůžkem; androceum je složeno z četných volných tyčinek, gyneceum je monokarpické. Ovar je svrchní, hustě plstnatý. Plodem je suchomázdře pukající peckovice, jejíž mezokarp není dužnatý, což je důležitý diferenciační znak vůči broskvoni. Endokarp je tvrdý, jamkatý až brázditý. Semena mohou obsahovat amygdalin; u sladkých kultivarů je jeho obsah nízký, zatímco u hořkých forem výrazně vyšší. Druh je entomofilní, často cizosprašný, a vzhledem k velmi ranému kvetení je citlivý na pozdní jarní mrazy.
Almond (Prunus dulcis) is a deciduous fruit tree or large shrub in the rose family. It is cultivated mainly for its edible seeds, commonly known as almonds, which are enclosed within a drupe with a dry, velvety outer covering. The tree is especially notable for its very early spring flowering, when conspicuous white to pale pink blossoms appear before the leaves emerge. Almond is thought to have originated in southwestern and central Asia, but it is now widely cultivated in warm, relatively dry temperate and subtropical regions.
Prunus dulcis can be identified by its very early flowering before leaf emergence, its solitary or paired five-petaled white to pale pink flowers, and its narrow, lanceolate, finely serrated leaves. A key feature is the fruit: a drupe with a leathery to dry, finely pubescent green outer layer that splits open at maturity. Inside is a hard, pitted stone containing the seed known as the almond. It differs from peach most notably in its dry, non-fleshy fruit mesocarp and generally narrower, firmer leaves and shoots.
Prunus dulcis is a deciduous tree or shrub usually reaching 3–8 m in height. The crown is ovate to spreading, and the branches are initially green, later becoming gray-brown. Leaves are alternate, petiolate, with lanceolate to narrowly elliptic blades 6–12 cm long and finely serrated margins. Flowers are borne singly or in pairs on short lateral shoots and open in early spring, often before leaf emergence. They are bisexual, actinomorphic, and pentamerous, with five sepals, five white to pink petals, numerous stamens, and a single pistil. The fruit is a drupe with a leathery, green, finely pubescent exocarp and mesocarp that dry and split at maturity. The endocarp forms a hard stone containing one, rarely two, seeds.
Prunus dulcis (Mill.) D.A.Webb belongs to the genus Prunus, subgenus Amygdalus, within the family Rosaceae. It is a woody species adapted to warm, sunny habitats with well-drained, often calcareous soils. Shoots may be long or abbreviated, with floral buds developing on short fruiting spurs. Leaves are simple, alternate, with deciduous stipules; the blade is narrowly lanceolate to elliptic-lanceolate, acuminate at the apex and cuneate to broadly cuneate at the base. Flowers are pedicellate and perigynous to hypanthium-bearing, with a campanulate floral cup; the androecium consists of numerous free stamens, and the gynoecium is monocarpellate. The ovary is superior and densely pubescent. The fruit is a dehiscent dry drupe in which the mesocarp is not fleshy, an important character distinguishing almond from peach. The endocarp is hard, pitted to furrowed. Seeds may contain amygdalin; its concentration is low in sweet cultivars and much higher in bitter forms. The species is entomophilous, often self-incompatible or partially self-incompatible depending on cultivar, and its very early flowering makes it vulnerable to late spring frosts.