Meruňka mandžuská (Prunus mandshurica) je opadavý strom nebo mohutný keř pocházející ze severovýchodní Asie, zejména z oblasti Mandžuska, severní Číny, Koreje a přilehlých částí východního Ruska. Je ceněna pro svou vysokou odolnost vůči mrazu, časné a nápadné kvetení a dekorativní vzhled. Na jaře rozkvétá množstvím světle růžových až bělavých květů ještě před plným olistěním nebo současně s rašením. V létě vytváří drobnější peckovice podobné meruňkám, které mohou mít žluté až oranžové zbarvení, často s načervenalým líčkem. Druh je významný jako genetický zdroj odolnosti pro šlechtění meruněk a jako okrasná i krajinářská dřevina do chladnějších oblastí.
Od běžné meruňky se meruňka mandžuská odlišuje především vyšší mrazuvzdorností, časným kvetením a celkově větší přizpůsobivostí kontinentálním podmínkám. Mívá spíše menší plody, často s výraznějším ochmýřením, a listy jsou vejčité až široce vejčité, na okraji pilovité, s nápadně zašpičatělým vrcholem. Květy vyrůstají jednotlivě nebo po dvou na krátkých postranních větévkách a rozkvétají velmi brzy na jaře. Charakteristická je také odolnost vůči nízkým zimním teplotám a schopnost růst i v oblastech s drsnějším klimatem.
Prunus mandshurica je opadavá dřevina dorůstající nejčastěji výšky 3 až 10 m, výjimečně více, s rozložitou až vejčitou korunou. Kmen a starší větve mají šedohnědou až tmavší borku, mladé letorosty bývají načervenalé až hnědavé a lysé. Listy jsou střídavé, řapíkaté, vejčité až široce eliptické, 5 až 12 cm dlouhé, na bázi klínovité až zaokrouhlené, na vrcholu protažené v špičku, okraj je jemně až výrazně pilovitý. Květy jsou oboupohlavné, pětičetné, jednotlivé nebo ve svazečcích, růžové až bělavé, o průměru přibližně 2 až 4 cm. Plodem je kulovitá až vejcovitá peckovice se sametově pýřitým povrchem, dozrávající v létě.
Prunus mandshurica (Maxim.) Koehne náleží do čeledi Rosaceae, podčeledi Amygdaloideae, tribu Amygdaleae. Jde o východoasijský taxon příbuzný kulturní meruňce, s níž bývá v literatuře srovnáván i z hlediska možné introgrese a využití v hybridizaci. Druh je adaptován na kontinentální klima s velmi chladnými zimami, čemuž odpovídá jeho mimořádná mrazuvzdornost a význam v genofondu rodu Prunus. Generativní orgány se zakládají na krátkých plodonosných větévkách; květy se objevují časně před plným rozvinutím listů. Gyneceum je monokarpické, semeník svrchní, plod vzniká jako jednosemenná peckovice s dužnatým mezokarpem a sklerifikovaným endokarpem. Morfologická variabilita se projevuje zejména ve velikosti listů, intenzitě ochmýření plodů a habitu rostlin v závislosti na stanovištních podmínkách. Taxon je cenný jak z dendrologického hlediska, tak pro šlechtění podnoží a odrůd se zvýšenou tolerancí k abiotickému stresu.
Manchurian apricot (Prunus mandshurica) is a deciduous tree or large shrub native to northeastern Asia, especially Manchuria, northern China, Korea, and adjacent parts of eastern Russia. It is valued for its exceptional cold hardiness, early and showy flowering, and ornamental appearance. In spring, it produces numerous pale pink to whitish flowers before the leaves fully emerge or as they begin to unfold. During summer, it bears relatively small apricot-like drupes that are yellow to orange, often with a reddish blush. The species is important as a genetic source of hardiness in apricot breeding and is also used as an ornamental and landscape tree in colder regions.
Compared with the common apricot, Manchurian apricot is distinguished mainly by its greater frost resistance, very early flowering, and better adaptation to continental climates. It typically bears somewhat smaller fruits, often with more conspicuous pubescence, and has ovate to broadly ovate leaves with serrate margins and a distinctly acuminate tip. The flowers are borne singly or in pairs on short lateral shoots and open very early in spring. Its strong tolerance of severe winter temperatures is one of its most characteristic features.
Prunus mandshurica is a deciduous woody plant, usually growing 3 to 10 m tall, occasionally more, with a spreading to broadly ovate crown. The trunk and older branches have gray-brown to darker bark, while the young shoots are often reddish to brownish and glabrous. Leaves are alternate, petiolate, ovate to broadly elliptic, 5 to 12 cm long, with a cuneate to rounded base, an elongated acuminate apex, and finely to distinctly serrate margins. The flowers are bisexual, pentamerous, solitary or clustered, pink to whitish, and approximately 2 to 4 cm in diameter. The fruit is a globose to ovoid drupe with a velvety pubescent surface, ripening in summer.
Prunus mandshurica (Maxim.) Koehne belongs to the family Rosaceae, subfamily Amygdaloideae, tribe Amygdaleae. It is an East Asian taxon closely related to the cultivated apricot and is frequently discussed in relation to hybridization, introgression, and its use in breeding programs. The species is adapted to continental climates with very cold winters, which explains its notable frost hardiness and its importance within the germplasm resources of Prunus. Reproductive structures are formed on short fruiting spurs, and anthesis occurs early, before full leaf expansion. The gynoecium is monocarpellate, the ovary superior, and the fruit develops as a one-seeded drupe with a fleshy mesocarp and a sclerenchymatous endocarp. Morphological variability is expressed particularly in leaf size, degree of fruit pubescence, and overall habit depending on site conditions. The species is valuable both dendrologically and as a source of rootstock and cultivar traits associated with improved tolerance to abiotic stress.