Moruše bílá 'Spirata' je nápadný kultivar moruše ceněný především pro svůj nepravidelně zkroucený až spirálovitě pokroucený růst. Vytváří menší až středně velký strom s malebnou, výrazně tvarovanou korunou, která působí dekorativně i v zimním období po opadu listů. Listy jsou střídavé, široce vejčité až srdčité, na okraji pilovité, svěže zelené a na rubu světlejší. Na starších jedincích může být tvar listů proměnlivý. Květy jsou drobné, nenápadné, jehnědovitě uspořádané a objevují se na jaře. Plody jsou souplodí podobná ostružině, při dozrávání bělavá, růžová až tmavší, jedlá a sladká. Kultivar je vhodný jako solitér do menších zahrad, kde vynikne svou netradiční siluetou.

Hlavním rozlišovacím znakem kultivaru 'Spirata' jsou výrazně zkroucené, pokroucené a místy spirálovitě rostoucí větve i letorosty. Oproti běžným formám moruše bílé má nepravidelnější habitus a silně ornamentální zimní aspekt. Listy jsou variabilní, většinou široce vejčité až srdčité, s pilovitým okrajem, na líci hladší a na rubu světlejší. Borka je v mládí šedohnědá a hladší, později podélně rozbrázděná. Plody jsou podobné ostatním kultivarům Morus alba, avšak u této odrůdy bývá hlavní okrasná hodnota soustředěna do architektury koruny a deformovaného větvení.

Morus alba 'Spirata' je opadavý listnatý strom menšího až středního vzrůstu. Koruna je nepravidelná, volnější, s charakteristicky zkroucenými větvemi. Letorosty jsou štíhlé, často obloukovitě zahnuté až spirálovitě deformované. Listy jsou střídavé, řapíkaté, čepele široce vejčité, vejčitě srdčité až nepravidelně laločnaté, 5–15 cm dlouhé, s pilovitým okrajem a zašpičatělým vrcholem. Květy jsou jednopohlavné, rostlina může být jednodomá i dvoudomá v závislosti na původu jedince; květenství mají podobu krátkých jehněd. Plodem je dužnaté souplodí vzniklé srůstem jednotlivých květů, v době zralosti sladké a jedlé. Kořenový systém je dobře vyvinutý, druh snáší řez a dobře prosperuje na slunných stanovištích v propustných půdách.

Kultivar Morus alba 'Spirata' představuje dendrologicky cennou selekci charakterizovanou výraznou poruchou pravidelného axiálního růstu, jež se projevuje torsí a nepravidelnou spirální orientací jednoletých i víceletých os. Taxon náleží do čeledi Moraceae. Habitus je zpravidla nižší než u základního druhu a koruna mívá nepravidelně rozložitý až malebně deformovaný charakter. Listová čepel je morfologicky variabilní, celokrajná až laločnatá, s pilovitým okrajem, báze bývá široce klínovitá až srdčitá; žilnatina je zpeřená, výrazná zejména na abaxiální straně. Květenství jsou jednopohlavná, klasovitě až jehnědovitě stažená, opylování probíhá převážně anemogamicky. Plodenství je složené, vznikající z květní osy a zdužnatělých částí jednotlivých květů. Z hlediska pěstební hodnoty je významná dobrá regenerační schopnost po řezu, relativní tolerance k městskému prostředí i k letnímu suchu po zakořenění. Největší determinační význam má však habituální znak – korkovitě a spirálně pokřivené větvení, které je nejlépe patrné v bezlistém stavu.

White Mulberry 'Spirata'

White Mulberry 'Spirata' is a distinctive ornamental cultivar valued mainly for its irregularly twisted, spiral-like branching pattern. It forms a small to medium-sized deciduous tree with a picturesque, sculptural crown that remains highly attractive even in winter after leaf fall. The leaves are alternate, broadly ovate to cordate, serrated at the margins, fresh green above and paler beneath. Leaf shape may vary, especially on vigorous shoots. The flowers are small and inconspicuous, arranged in catkin-like inflorescences in spring. The fruits are multiple, blackberry-like syncarps, ripening from whitish or pinkish tones to darker shades; they are edible and sweet. This cultivar is especially suitable as a specimen tree in smaller gardens, where its unusual silhouette can be fully appreciated.

The principal diagnostic feature of 'Spirata' is its strongly twisted, contorted, and sometimes spirally arranged branches and young shoots. Compared with standard forms of white mulberry, it shows a much more irregular habit and markedly ornamental winter architecture. Leaves are variable, usually broadly ovate to cordate, with serrate margins, smoother above and lighter beneath. The bark is grey-brown and relatively smooth when young, later becoming longitudinally fissured. The fruits resemble those of other Morus alba cultivars, but the main ornamental value of this selection lies in the crown structure and distorted branching system.

Morus alba 'Spirata' is a deciduous broadleaved tree of small to medium stature. The crown is irregular and somewhat open, with characteristically twisted branches. Young shoots are slender, often arcuate to spirally deformed. Leaves are alternate and petiolate; the blades are broadly ovate, ovate-cordate, or sometimes irregularly lobed, 5–15 cm long, with serrate margins and an acuminate apex. Flowers are unisexual, and the plant may be monoecious or dioecious depending on the clone or propagated individual; the inflorescences are short catkin-like spikes. The fruit is a fleshy multiple fruit formed by the fusion of the floral parts, sweet and edible when mature. The root system is well developed; the plant tolerates pruning and performs best in sunny sites with well-drained soils.

Morus alba 'Spirata' is a dendrologically valuable cultivar distinguished by a pronounced disruption of regular axial growth, expressed as torsion and irregular spiral orientation of annual and older shoots. The taxon belongs to the family Moraceae. Its stature is generally smaller than that of the typical species, and the crown tends to be irregularly spreading to picturesquely deformed. Leaf blades are morphologically variable, entire to lobed, with serrate margins; the base is broadly cuneate to cordate, and venation is pinnate and especially prominent on the abaxial surface. The inflorescences are unisexual, condensed into spike-like to catkin-like structures, with pollination occurring predominantly by wind. The infructescence is compound, developing from the floral axis together with the enlarged fleshy floral parts. From a horticultural standpoint, the cultivar is notable for good regenerative capacity after pruning, relative tolerance of urban conditions, and moderate drought resistance once established. Its greatest diagnostic value, however, lies in the habit: corkscrew-like and spirally contorted branching, most evident during the leafless season.