Morušovník bílý (Morus alba) je opadavý strom pocházející z východní Asie, který se v Evropě pěstuje po staletí jako užitková i okrasná dřevina. Dorůstá obvykle výšky 8–15 m a vytváří širokou, nepravidelnou korunu. Listy jsou velmi proměnlivé tvarem, mohou být vejčité, srdčité i laločnaté, na okraji pilovité. Plody jsou souplodí peckoviček, dozrávají v létě a mohou být bílé, narůžovělé, červené až tmavě fialové. Druh je ceněn pro odolnost vůči suchu, schopnost růstu v teplých městských podmínkách a historicky také jako hlavní živná rostlina housenek bource morušového.
Morušovník bílý se pozná především podle značně variabilních listů, které mohou být na jednom stromě celokrajné i hluboce laločnaté. Listy jsou na líci většinou hladké a lesklejší než u morušovníku černého. Báze listu bývá často srdčitá, vrchol zašpičatělý, okraj pilovitý. Plody mívají různou barvu, nejen bílou, což může být matoucí. Ve srovnání s morušovníkem černým má obvykle jemnější texturu listů, méně drsný povrch čepele a delší, štíhlejší letorosty. Borka starších stromů je podélně rozpukaná, šedohnědá. Po poranění rostlina roní mléčnou šťávu.
Opadavý strom, řidčeji keř, vysoký zpravidla 8–15 m. Koruna široce vejčitá až nepravidelně rozložitá. Borka šedá až šedohnědá, ve stáří podélně brázditá. Letorosty lysé nebo jemně pýřité, s mléčnicemi. Listy střídavé, dlouze řapíkaté, čepel 5–20 cm dlouhá, vejčitá až široce vejčitá, často variabilně laločnatá, na bázi klínovitá až srdčitá, na vrcholu zašpičatělá, okraj pilovitý. Květy jednopohlavné, rostliny jednodomé i dvoudomé; samčí květenství jehnědovitá, samičí krátce klasovitá až hlávkovitá. Okvětí nenápadné, čtyřčetné. Plodem je souplodí peckoviček, 1–2,5 cm dlouhé, válcovité až elipsoidní, v době zralosti bílé, růžové, červené až černofialové.
Morus alba L. je druh z čeledi Moraceae, charakteristický přítomností latexu v pletivech a výraznou heterofylií listů, zejména u juvenilních a intenzivně rostoucích jedinců. Taxon vykazuje značnou fenotypovou variabilitu v utváření listové čepele, habitu i zbarvení plodenství, což souvisí s dlouhodobou kultivací a existencí četných kultivarů. Pupeny jsou střídavé, postranní, kryté několika šupinami; palisty jsou opadavé. Květy jsou drobné, redukované, větrosnubné, uspořádané v hustých jednopohlavných květenstvích. Samčí květy nesou čtyři tyčinky, které se při anthesi prudce napřimují a uvolňují pyl. Semeník samičích květů je svrchní, z dvou plodolistů, se dvěma bliznami. Plodenství vzniká srůstem okvětí a jednotlivých plodů v dužnaté souplodí. Druh preferuje teplé polohy, hlubší propustné půdy, avšak je ekologicky poměrně tolerantní a dobře snáší řez, sucho i urbánní stanoviště.
White mulberry (Morus alba) is a deciduous tree native to East Asia and widely cultivated in Europe and elsewhere as both a useful and ornamental species. It typically grows 8–15 m tall and develops a broad, irregular crown. The leaves are highly variable in shape, ranging from ovate and cordate to deeply lobed, with serrated margins. The fruits are multiple drupes that ripen in summer and may be white, pink, red, or dark purple. The species is valued for its drought tolerance, ability to grow in warm urban environments, and historically as the primary food plant of the silkworm.
White mulberry is recognized mainly by its highly variable leaves, which may be entire or deeply lobed even on the same tree. The upper leaf surface is usually smoother and glossier than in black mulberry. The leaf base is often cordate, the apex acuminate, and the margin serrate. Fruits are not always white and may show a wide range of colors, which can be misleading. Compared with black mulberry, it usually has thinner-textured leaves, a less rough blade surface, and longer, more slender young shoots. The bark of older trees becomes gray-brown and longitudinally fissured. The plant exudes milky sap when injured.
Deciduous tree, more rarely a shrub, usually 8–15 m tall. Crown broadly ovate to irregularly spreading. Bark gray to gray-brown, becoming longitudinally fissured with age. Young shoots glabrous or finely pubescent, containing laticifers. Leaves alternate, long-petiolate; blade 5–20 cm long, ovate to broadly ovate, often variably lobed, base cuneate to cordate, apex acuminate, margin serrate. Flowers unisexual; plants monoecious or dioecious. Male inflorescences catkin-like; female inflorescences short-spicate to subglobose. Perianth inconspicuous, 4-parted. Fruit a multiple drupe, 1–2.5 cm long, cylindrical to ellipsoid, white, pink, red, or dark purple at maturity.
Morus alba L. is a species of the family Moraceae, characterized by the presence of latex in its tissues and pronounced heterophylly, especially in juvenile or vigorously growing individuals. The taxon displays substantial phenotypic variability in leaf morphology, habit, and infructescence coloration, reflecting long cultivation history and the existence of numerous cultivars. Buds are alternate and covered by several scales; stipules are caducous. The flowers are small, reduced, and predominantly wind-pollinated, arranged in dense unisexual inflorescences. Staminate flowers bear four stamens, which straighten abruptly at anthesis to release pollen. The ovary in pistillate flowers is superior, bicarpellate, with two stigmas. The infructescence develops through the fusion of the perianth and individual fruits into a fleshy multiple fruit. The species prefers warm sites and deeper well-drained soils, but is ecologically tolerant and performs well under pruning, drought, and urban conditions.