Nahovětvec dvoudomý (Gymnocladus dioicus) je statný opadavý strom pocházející ze Severní Ameriky. Vyniká nápadně hrubou, šupinatou borkou, mohutnou korunou a zejména velmi velkými, dvakrát zpeřenými listy, které patří k největším mezi severoamerickými dřevinami. Na jaře raší poměrně pozdě a na podzim opadává časně, takže po značnou část roku působí svými silnými větvemi a robustní stavbou koruny nápadně „nahým“ dojmem, což se odráží i v českém rodovém jménu. Plody jsou velké, tvrdé, tmavohnědé lusky přetrvávající často dlouho na stromě. Druh je ceněn jako parkový a sbírkový strom pro výrazný habitus, odolnost a exotický vzhled.
Druh lze snadno poznat podle kombinace několika znaků: velmi velké, vstřícně nepůsobící, ale střídavě vyrůstající dvakrát zpeřené listy; silné, poměrně hrubé větve s malými, často nevýraznými pupeny ponořenými v jizvě po řapíku; tmavošedá až šedohnědá borka rozpadavá do tuhých šupinovitých desek; velké, dřevnaté, tmavé lusky se silnou stěnou a několika velkými semeny. V zimním stavu je nápadný robustní, řídký habitus koruny a silné větévky. Od podobně působících zpeřenolistých dřevin, například trnovníku akátu nebo dřezovce trojtrnného, se liší zejména mimořádnou velikostí listů, absencí trnů a masivními lusky.
Opadavý, dvoudomý strom dorůstající obvykle 15–25 m, vzácně více. Koruna široce rozložitá až nepravidelná, kmen přímý, větve silné. Borka šedá až tmavošedá, ve stáří hluboce brázditá a odlupující se v tuhých šupinách. Letorosty robustní, lysé až slabě ojíněné; pupeny malé, často skryté. Listy střídavé, velmi velké, 30–90 cm dlouhé, jedno- až častěji dvakrát sudozpeřené; lístky vejčité až eliptické, celokrajné, na vrcholu zašpičatělé, na líci tmavozelené, na rubu světlejší. Květy drobné, bělavě zelené, jednopohlavné, v koncových latách; samčí květenství bývají delší, samičí kratší a řidší. Kvete koncem jara až počátkem léta po olistění. Plodem je velký, zploštělý až vejčitě podlouhlý, tlustostěnný lusk tmavohnědé barvy, 15–25 cm dlouhý, obsahující několik velkých, tvrdých semen.
Gymnocladus dioicus (L.) K.Koch náleží do čeledi Fabaceae. Jde o reliktně působící, morfologicky velmi výrazný taxon s nápadně robustní architekturou a výrazně dimorfními pohlavními květenstvími, protože druh je převážně funkčně dvoudomý. Listy jsou mimořádně velké, jedno- až nejčastěji dvakrát sudozpeřené, s poměrně malým počtem větších, celokrajných lístků. Pupeny jsou silně redukované a často ponořené v listové jizvě, což je důležitý diagnostický znak v bezlistém období. Květy jsou pravidelné, pětičetné, zelenobílé až bělavé, uspořádané v terminálních latách; samčí květy nesou vyvinuté tyčinky, samičí svrchní semeník. Plod je indehiscentní nebo později nepravidelně pukající, silnostěnný lusk s dužnatou až lepkavou vnitřní vrstvou a tvrdosemennými semeny. Druh preferuje hlubší, živné půdy a v kultuře je cenný pro vysokou toleranci k městskému prostředí, suchu i zimním mrazům. Fenologicky je charakteristické velmi pozdní rašení a poměrně časný opad listů.
Gymnocladus dioicus, commonly known as the Kentucky coffeetree, is a large deciduous tree native to North America. It is notable for its coarse, scaly bark, stout branches, and exceptionally large bipinnate leaves, among the largest of temperate trees in North America. The tree leafs out relatively late in spring and sheds its leaves early in autumn, giving it a bare, architectural appearance for much of the year. Its large, thick, dark brown seed pods often persist on the tree and add to its distinctive winter character. It is widely valued as an ornamental park and specimen tree because of its bold habit, durability, and unusual appearance.
This species is recognized by its combination of very large, usually bipinnate leaves, stout twigs with tiny or inconspicuous buds embedded in the leaf scar, dark gray to brownish-gray bark broken into hard scaly plates, and large, thick-walled dark pods containing several large seeds. In winter, the tree is distinctive for its coarse branching pattern, sparse crown structure, and heavy twigs. It differs from superficially similar pinnate-leaved trees such as black locust or honey locust by its much larger leaves, lack of thorns, and massive woody pods.
Large deciduous dioecious tree, usually 15–25 m tall, occasionally taller. Crown broad, irregular to spreading; trunk straight; branches stout. Bark gray to dark gray, becoming deeply fissured and scaly with age. Twigs robust, glabrous or slightly glaucous; buds very small, often hidden within the leaf scar. Leaves alternate, very large, 30–90 cm long, once- or more often twice-even-pinnate; leaflets ovate to elliptic, entire, acuminate, dark green above and paler beneath. Flowers small, greenish white, unisexual, arranged in terminal panicles; male inflorescences usually longer, female ones shorter and looser. Flowering occurs in late spring to early summer after leaf emergence. Fruit a large, flattened to oblong, thick-walled, dark brown pod, 15–25 cm long, containing several large, hard seeds.
Gymnocladus dioicus (L.) K.Koch is a distinctive member of the Fabaceae characterized by a coarse architectural habit, markedly reduced buds, and very large bi- to occasionally once-pinnate leaves. The species is functionally dioecious, bearing staminate and pistillate flowers on separate individuals. Leaves are among the largest in the temperate dendroflora, with relatively few, broad, entire leaflets. Winter identification is facilitated by the stout twigs and the nearly concealed buds set within the large leaf scars. Inflorescences are terminal panicles; flowers are actinomorphic, pentamerous, greenish white, with sexual differentiation expressed in the development of stamens or ovary. The fruit is a thick, leathery to woody legume, indehiscent or only tardily dehiscent, with a viscid inner pulp surrounding large, hard-coated seeds. Ecologically, the species favors deep, fertile alluvial or mesic soils but shows considerable adaptability in cultivation, including tolerance of urban conditions, drought, and cold. Its phenology is notable for very late leaf flush and relatively early leaf fall.