Olše holandská (Alnus holandica) je statný opadavý listnatý strom pěstovaný především v parcích, alejích a na vlhčích stanovištích. Vyniká poměrně rychlým růstem, pravidelnou korunou a dobrou přizpůsobivostí k půdám s vyšší vlhkostí. Podobně jako jiné olše zlepšuje půdu díky symbióze s bakteriemi v kořenových hlízkách, které vážou vzdušný dusík. Je ceněna jako okrasná i krajinářská dřevina, vhodná zejména pro výsadby v nížinách a podmáčenějších místech.
Od ostatních druhů olší se olše holandská odlišuje především vzrůstným habitem, pravidelnější korunou a listy, které bývají širší, pevnější a na líci tmavě zelené. Typické jsou vejčité až široce eliptické listy s jemně pilovitým okrajem. Samčí jehnědy jsou prodloužené a převislé, samičí květenství po dozrání vytváří drobné dřevnaté šišticovité útvary. Důležitým rozlišovacím znakem je také dobrá tolerance k vlhkým a periodicky zamokřeným půdám.
Alnus holandica je opadavý strom středního až většího vzrůstu, obvykle dorůstající výšky 15–25 m. Kmen je přímý, borka v mládí hladká, později mělce rozpukaná a tmavší. Letorosty jsou pevné, pupeny střídavé, stopkaté. Listy jsou jednoduché, střídavé, řapíkaté, vejčité až široce eliptické, na vrcholu tupé až krátce zašpičatělé, s pilovitým okrajem. Květy jsou jednopohlavné, rostlina jednodomá. Samčí květenství tvoří dlouhé převislé jehnědy, samičí květenství jsou menší, po opylení dřevnatějí a vytvářejí drobné šišticovité plodenství. Plodem jsou drobné křídlaté nažky.
Alnus holandica představuje taxon pěstovaný v evropské dendrologické praxi jako vitální a stanovištně poměrně tolerantní olše, morfologicky blízký okruhu Alnus glutinosa. Vyznačuje se rychlým juvenilním růstem, dobrou regenerací a schopností osidlovat hydromorfní, humózní i periodicky zaplavované substráty. Kořenový systém bývá adaptován na sníženou aeraci půdy a vytváří symbiotické hlízky s aktinomycetami rodu Frankia, čímž dochází k biologické fixaci dusíku. Listová čepel je relativně široká, na adaxiální straně tmavozelená, s výraznou žilnatinou; reprodukční orgány jsou uspořádány v typických jehnědovitých květenstvích. Po fertilizaci dochází k přeměně samičích květenství v persistující, lignifikované infrutescence šišticovitého charakteru, které na dřevině často přetrvávají i po opadu listů.
Dutch alder (Alnus holandica) is a robust deciduous broadleaved tree cultivated mainly in parks, avenues, and on moist sites. It is valued for its relatively fast growth, regular crown shape, and good adaptability to soils with higher moisture content. Like other alders, it improves soil conditions through symbiosis with nitrogen-fixing bacteria in root nodules. It is appreciated as both an ornamental and landscape tree, especially suitable for lowland plantings and wetter habitats.
Dutch alder can be distinguished from other alder species by its vigorous habit, more regular crown, and leaves that are often broader, firmer, and dark green above. The leaves are typically ovate to broadly elliptic with a finely serrate margin. The male catkins are elongated and pendulous, while the female inflorescences mature into small woody cone-like structures. Another important diagnostic feature is its strong tolerance of moist to periodically waterlogged soils.
Alnus holandica is a deciduous tree of medium to large size, usually reaching 15–25 m in height. The trunk is straight; the bark is smooth when young, later becoming darker and shallowly fissured. Shoots are sturdy, and the buds are alternate and stalked. Leaves are simple, alternate, petiolate, ovate to broadly elliptic, with an obtuse to shortly acuminate apex and a serrate margin. Flowers are unisexual, and the plant is monoecious. Male inflorescences form long pendulous catkins, while female inflorescences are smaller and become woody after pollination, forming small cone-like fruiting structures. The fruits are small winged nutlets.
Alnus holandica represents a taxon used in European dendrological practice as a vigorous and ecologically adaptable alder, morphologically close to the Alnus glutinosa complex. It is characterized by rapid juvenile growth, good regenerative capacity, and an ability to colonize hydromorphic, humose, and periodically flooded substrates. The root system is adapted to reduced soil aeration and forms symbiotic nodules with actinomycetes of the genus Frankia, enabling biological nitrogen fixation. The leaf blade is relatively broad, dark green on the adaxial surface, with conspicuous venation; the reproductive structures are arranged in characteristic catkin-like inflorescences. After fertilization, the female inflorescences develop into persistent, lignified, cone-like infructescences that often remain on the tree after leaf fall.