Olše japonská (Alnus japonica) je opadavý listnatý strom původem z východní Asie, ceněný pro rychlý růst, pravidelnou korunu a schopnost prospívat i na vlhčích stanovištích. Vytváří přímý kmen a vejčitou až široce kuželovitou korunu. Listy jsou střídavé, eliptické až podlouhle vejčité, na okraji jemně pilovité, s výraznou žilnatinou. Na jaře kvete jehnědami, přičemž samčí jehnědy jsou dlouhé a převislé, samičí kratší a po opylení dozrávají v drobné dřevnaté šišticovité plodenství. Druh je vhodný pro parkové výsadby, břehové porosty i rekultivace, protože dobře snáší zamokření a zlepšuje půdu vazbou dusíku.
Od ostatních druhů olší se olše japonská odlišuje zejména úhlednou, často pravidelnou korunou, listy s protaženým tvarem a špičatým vrcholem a nápadně uspořádanou žilnatinou. Letorosty bývají zpočátku jemně chlupaté, později olysávají. Pupeny jsou stopkaté, což je pro rod Alnus typické. Samičí šišticovité plodenství je menší, vytrvávající přes zimu. Ve srovnání s olší lepkavou mívá užší listy, obvykle bez vykrojeného vrcholu, a působí celkově jemnějším dojmem.
Alnus japonica je opadavý strom dorůstající obvykle 10–20 m, výjimečně více. Kmen je přímý, borka v mládí hladká, šedohnědá, ve stáří mělce rozbrázděná. Listy jsou střídavé, řapíkaté, čepel eliptická až podlouhle vejčitá, přibližně 6–12 cm dlouhá, na bázi klínovitá až zaokrouhlená, na vrcholu špičatá, okraj jemně až dvojitě pilovitý. Žilnatina je zpeřená, s výraznými postranními žilkami. Květy jsou jednopohlavné, rostlina jednodomá. Samčí květenství tvoří převislé jehnědy, samičí květy jsou uspořádány v drobných vzpřímených jehnědách. Plodem je drobná křídlatá nažka, uzavřená v dřevnatém šišticovitém souplodí.
Alnus japonica (Thunb.) Steud. náleží do čeledi Betulaceae. Jde o jednodomý, anemofilní dřevinný taxon, charakteristický symbiotickou vazbou s aktinomycetami rodu Frankia v kořenových hlízkách, což umožňuje fixaci vzdušného dusíku a osídlení i živinově chudších či periodicky zamokřených substrátů. Listy jsou střídavé, s výraznou zpeřenou nervaturou a pilovitým okrajem; od některých příbuzných druhů se liší absencí typicky vykrojeného vrcholu listové čepele. Generativní orgány jsou diferencovány do samčích a samičích jehněd, přičemž po oplození dochází k lignifikaci samičího infruktescence v charakteristické pseudostrobily. Semena jsou drobné zploštělé nažky, často s úzkým lemem napomáhajícím šíření vodou i větrem. Druh je ekologicky významný jako pionýrská dřevina lužních, říčních a narušených stanovišť.
Japanese alder (Alnus japonica) is a deciduous broadleaved tree native to East Asia, valued for its rapid growth, neat crown, and tolerance of moist soils. It typically forms a straight trunk and an oval to broadly conical crown. The leaves are alternate, elliptic to oblong-ovate, finely serrated, and marked by prominent venation. In spring, it flowers in catkins: the male catkins are long and pendulous, while the female catkins are shorter and later develop into small woody cone-like fruiting structures. This species is well suited to parks, riparian plantings, and restoration sites because it tolerates waterlogged conditions and improves soil through nitrogen fixation.
Japanese alder can be distinguished from other alders by its neat, often regular crown, relatively narrow leaves with an acute tip, and clearly visible lateral veins. Young shoots are often slightly pubescent at first and become glabrescent with age. The buds are stalked, a typical feature of the genus Alnus. The female cone-like infructescences are small and persistent through winter. Compared with black alder, it usually has narrower leaves and lacks the characteristically notched leaf apex, giving the tree a more refined overall appearance.
Alnus japonica is a deciduous tree usually reaching 10–20 m in height, occasionally more. The trunk is straight; the bark is smooth and grey-brown when young, becoming shallowly fissured with age. Leaves are alternate and petiolate; the blade is elliptic to oblong-ovate, about 6–12 cm long, with a cuneate to rounded base, an acute apex, and a finely to doubly serrate margin. Venation is pinnate, with conspicuous lateral veins. Flowers are unisexual and the species is monoecious. Male inflorescences are pendulous catkins, while female flowers are grouped in small erect catkins. The fruit is a small winged nutlet borne in a woody cone-like infructescence.
Alnus japonica (Thunb.) Steud. is a member of the family Betulaceae. It is a monoecious, wind-pollinated woody taxon characterized by symbiotic association with actinomycetes of the genus Frankia in root nodules, enabling atmospheric nitrogen fixation and successful establishment on nutrient-poor or periodically waterlogged substrates. The leaves are alternate, pinnately veined, and serrate, differing from some related species by the absence of a distinctly emarginate leaf apex. The reproductive structures are differentiated into staminate and pistillate catkins; following fertilization, the female infructescence becomes lignified, forming the characteristic persistent pseudo-strobili. The seeds are small, flattened nutlets, often with a narrow membranous margin facilitating dispersal by wind and water. Ecologically, the species functions as a pioneer tree of riparian, alluvial, and otherwise disturbed habitats.