Olše kavkazská (Alnus subcordata) je statný opadavý strom pocházející z oblasti Kavkazu a jihozápadní Asie. Vyznačuje se rychlým růstem, široce vejčitými až podlouhlými listy a typickými dřevnatými šišticovitými plodenstvími, která na větvích často přetrvávají i po opadu listů. Nejlépe roste na vlhčích, hlubších a živinami bohatých půdách, dobře však snáší i dočasně podmáčená stanoviště. Díky mohutnému vzrůstu a husté koruně je vhodná jako parkový, krajinářský i břehový strom.
Druhově se pozná podle velkých, nápadně dlouze zašpičatělých listů se srdčitou až zaoblenou bází, které jsou na rubu světlejší a v mládí často jemně chlupaté. Pupeny bývají zřetelně stopkaté, což je pro olše typické. Samčí jehnědy jsou dlouhé a převislé, samičí květenství se po opylení mění v drobné dřevnaté šištice. Ve srovnání s olší lepkavou má zpravidla větší listy, méně okrouhlý tvar čepele a výrazněji zašpičatělý vrchol.
Alnus subcordata je opadavý listnatý strom dorůstající obvykle 20–30 m výšky, výjimečně i více. Koruna je široká, vejčitá až nepravidelně rozložitá. Kmen bývá přímý, borka v mládí hladká, později šedohnědá až tmavší, mělce rozpukaná. Letorosty jsou olivově hnědé až hnědavé, pupeny střídavé, stopkaté. Listy jsou střídavé, jednoduché, široce vejčité až eliptické, přibližně 8–20 cm dlouhé, s pilovitým okrajem, vrcholem špičatým až dlouze zašpičatělým a bází srdčitou, zaoblenou nebo mělce vykrojenou. Rostlina je jednodomá. Samčí květy jsou uspořádány v převislých jehnědách, samičí květy v malých vzpřímených květenstvích. Plodem je drobná nažka, uzavřená v přetrvávajícím dřevnatém šišticovitém souplodí.
Alnus subcordata C.A.Mey. náleží do čeledi Betulaceae. Jde o jednodomý, větrosnubný taxon stromového habitu, přirozeně rozšířený zejména v hykánských a kavkazských lesních oblastech. Diagnosticky významná je kombinace robustního vzrůstu, relativně velkých listových čepelí se zřetelně akuminátním vrcholem a často subkordátní bází, dále přítomnost stopkatých pupenů a fertilních samičích šištic přetrvávajících po vysemenění. Listy mají zpravidla 8–15 párů postranních žilek, rub čepele může být v mládí pýřitý zejména na žilnatině. Květenství se zakládají v předchozí vegetační sezoně; samčí jehnědy přezimují a rozvíjejí se časně zjara před plným olistěním nebo současně s ním. Samičí květenství po oplození dřevnatí a vytvářejí kompaktní šišticovitá infruktescence. Druh je ekologicky vázán především na vlhčí, úživná stanoviště a podobně jako jiné olše vstupuje do symbiózy s aktinomycetami rodu Frankia, čímž se podílí na biologické fixaci dusíku.
Alnus subcordata, commonly known as Caucasian alder, is a large deciduous tree native to the Caucasus region and southwestern Asia. It is valued for its vigorous growth, broad crown, relatively large pointed leaves, and persistent woody cone-like fruiting structures that remain on the branches after leaf fall. It grows best in moist, deep, nutrient-rich soils and tolerates seasonally wet conditions. Because of its strong growth and dense canopy, it is used as a park, landscape, and riparian tree.
This species can be identified by its comparatively large leaves with a distinctly pointed to long-acuminate apex and a rounded to somewhat heart-shaped leaf base. The lower leaf surface is usually paler and may be softly hairy when young. The buds are clearly stalked, a characteristic feature of alders. Male catkins are long and pendulous, while the female inflorescences mature into small persistent woody cone-like structures. Compared with black alder, it generally has larger, less rounded leaves and a more distinctly tapered leaf tip.
Alnus subcordata is a deciduous broadleaved tree usually reaching 20–30 m in height, occasionally more. The crown is broad, ovate to irregularly spreading. The trunk is typically straight; the bark is smooth when young, later becoming gray-brown to darker and shallowly fissured. Twigs are olive-brown to brownish, and the buds are alternate and stalked. Leaves are alternate, simple, broadly ovate to elliptic, about 8–20 cm long, with a serrate margin, an acute to long-acuminate apex, and a cordate, rounded, or slightly notched base. The species is monoecious. Male flowers are borne in pendulous catkins, while female flowers are arranged in small erect inflorescences. The fruit is a small nutlet borne in a persistent woody cone-like infructescence.
Alnus subcordata C.A.Mey. is a member of the family Betulaceae. It is a monoecious, wind-pollinated tree species naturally distributed mainly in the Hyrcanian and Caucasian forest regions. Diagnostic characters include its robust arboreal habit, relatively large leaf blades with a distinctly acuminate apex and often subcordate base, stalked buds, and persistent woody female infructescences remaining after seed dispersal. Leaves typically bear 8–15 pairs of lateral veins, and the abaxial surface may be pubescent when young, especially along the venation. Inflorescences are initiated during the previous growing season; the male catkins overwinter and expand in early spring before or with leaf emergence. After fertilization, the female inflorescences become woody and develop into compact cone-like infructescences. Ecologically, the species is associated primarily with moist, fertile habitats and, like other alders, forms symbiotic associations with actinomycetes of the genus Frankia, contributing to biological nitrogen fixation.