Olše srdčitá (Alnus cordata) je středně velký až větší listnatý strom pocházející z jižní Itálie a Korsiky. Vyznačuje se poměrně rychlým růstem, pravidelnou korunou a nápadně lesklými, srdčitě vejčitými listy. Často se vysazuje jako okrasná i krajinářská dřevina, protože dobře snáší městské prostředí, vítr i chudší půdy. Stejně jako jiné olše žije v symbióze s mikroorganismy v kořenových hlízkách a dokáže obohacovat půdu o dusík.
Druh se dobře pozná podle lesklých, tmavě zelených listů se srdčitou až mělce vykrojenou bází, které jsou delší dobu vytrvávající na stromě než u většiny jiných olší. Listy jsou obvykle široce vejčité, na vrcholu špičaté, s jemně pilovitým okrajem. Mladé větévky nebývají výrazně lepkavé jako u olše lepkavé (Alnus glutinosa). Samičí šišticovité plodenství je drobné, dřevnatějící a na větvích často vytrvává i po opadu listů. Kůra je v mládí šedavá, později tmavne a mělce rozpukává. Charakteristická je také poměrně pravidelná, kuželovitá až vejčitá koruna.
Alnus cordata je opadavý listnatý strom dorůstající zpravidla 15–25 m výšky, výjimečně i více. Koruna bývá zpočátku kuželovitá, později širší, pravidelně větvená. Kmen je přímý, kůra šedá až tmavošedá, ve vyšším věku podélně rozpraskaná. Listy jsou střídavé, jednoduché, široce vejčité až okrouhle vejčité, 5–12 cm dlouhé, s nápadně srdčitou bází, lesklým lícem a jemně pilovitým okrajem. Vrchol listu je zašpičatělý. Samčí květenství tvoří převislé jehnědy, samičí květy jsou drobné a po opylení se vyvíjejí v malé dřevnaté šištice. Plodem je drobná, křídlatá nažka. Kvete časně na jaře, často před plným olistěním nebo současně s rašením.
Alnus cordata (Loisel.) Duby náleží do čeledi Betulaceae. Jde o jednodomý, větrosnubný taxon s funkčně jednopohlavnými květy uspořádanými v jehnědách. Samčí jehnědy se zakládají již v předchozí vegetační sezóně a při anthesi jsou prodloužené a převislé; samičí květenství je zprvu krátké, vzpřímené, po fertilizaci dřevnatí v přetrvávající infruktescenci šišticovitého vzhledu. Listové čepele jsou typicky cordátní při bázi, na adaxiální straně tmavozelené a lesklé, abaxiálně světlejší, s peřenou žilnatinou a jemně až dvojitě pilovitým okrajem. Druh je ceněn pro toleranci k suchu i antropogenně ovlivněným stanovištím, přesto preferuje hlubší, propustné půdy. Prostřednictvím symbiózy s aktinomycetami rodu Frankia vytváří kořenové hlízky schopné fixace atmosférického dusíku. V dendrologické praxi je významný jako pionýrská i meliorační dřevina, vhodná pro stabilizaci svahů, rekultivace a městské výsadby.
Italian alder (Alnus cordata) is a medium-sized to large deciduous tree native to southern Italy and Corsica. It is valued for its relatively fast growth, neat crown, and glossy, heart-shaped leaves. It is widely planted as an ornamental and landscape tree because it tolerates urban conditions, wind, and relatively poor soils. Like other alders, it forms symbiotic root nodules that enable nitrogen fixation, helping to improve soil fertility.
This species is distinguished by its glossy, dark green leaves with a heart-shaped to shallowly notched base, a feature unusual among alders. The leaves are typically broadly ovate with an acute tip and a finely serrated margin, and they often remain on the tree later into the season than in many other alder species. Young shoots are usually less sticky than those of black alder (Alnus glutinosa). The small female cone-like infructescences become woody and often persist on the branches after leaf fall. The bark is grey when young, becoming darker and shallowly fissured with age. The crown is often regular, conical to broadly ovate in outline.
Alnus cordata is a deciduous broadleaved tree usually reaching 15–25 m in height, occasionally more. The crown is initially conical, later broader and regularly branched. The trunk is straight, with grey to dark grey bark that becomes longitudinally fissured with age. Leaves are alternate, simple, broadly ovate to rounded-ovate, 5–12 cm long, with a distinctly cordate base, glossy upper surface, and finely serrated margin. The leaf apex is acute. Male inflorescences are pendulous catkins, while female flowers are small and develop after pollination into woody cone-like structures. The fruit is a small winged nutlet. Flowering occurs in early spring, often before full leaf emergence or at the same time as bud break.
Alnus cordata (Loisel.) Duby, a member of the family Betulaceae, is a monoecious, anemophilous tree with functionally unisexual flowers arranged in catkins. Male catkins are initiated during the previous growing season and become elongated and pendulous at anthesis; female inflorescences are initially short and erect, later maturing into persistent woody cone-like infructescences. The lamina is characteristically cordate at the base, dark green and lustrous adaxially, paler abaxially, with pinnate venation and a finely to sometimes doubly serrate margin. The species is notable for its tolerance of drought and anthropogenically disturbed habitats, although it performs best on deep, well-drained soils. Through symbiosis with nitrogen-fixing actinomycetes of the genus Frankia, it develops root nodules that contribute to soil enrichment. In dendrological and silvicultural practice, it is used as a pioneer and ameliorative species for slope stabilization, reclamation plantings, and urban landscapes.