Olše zelená (Alnus viridis) je opadavá dřevina z čeledi břízovitých (Betulaceae), která se přirozeně vyskytuje především v horských a podhorských oblastech. Nejčastěji roste jako hustě větvený keř, vzácněji jako nízký strom. Je ceněna pro schopnost osidlovat kamenité svahy, laviniště, sutě a narušená stanoviště, kde pomáhá zpevňovat půdu. Listy jsou svěže zelené, vejčité až široce eliptické, s výrazně pilovitým okrajem. Na rozdíl od olše lepkavé netvoří tmavé, dřevnaté šišticovité plodenství na dlouhou dobu v tak nápadné míře, i když plodenství je rovněž přítomné. Druh je významný i ekologicky, protože díky symbióze s bakteriemi rodu Frankia obohacuje půdu o dusík.
Nejvýraznějšími rozlišovacími znaky olše zelené jsou keřovitý až nízce stromovitý vzrůst, svěže zelené, poměrně tenké listy s ostře dvojitě pilovitým okrajem a špičatým vrcholem a výskyt především v horských polohách. Letorosty nejsou lepkavé, což ji odlišuje od olše lepkavé (Alnus glutinosa). Listy bývají na rubu světlejší, často s jemným ochlupením v paždí žilek. Samičí jehnědy po dozrání vytvářejí drobná šišticovitá plodenství. Typická je také schopnost vytvářet husté porosty na svazích, sutích a lavinových drahách.
Alnus viridis je opadavý keř nebo nízký strom dorůstající obvykle výšky 1–4 m, výjimečně více. Borka je šedohnědá až hnědá, na mladých větvích hladká. Pupeny jsou střídavé, stopkaté. Listy jsou střídavé, řapíkaté, vejčité až eliptické, 3–8 cm dlouhé, na bázi klínovité až zaokrouhlené, na vrcholu zašpičatělé, na okraji ostře až dvojitě pilovité. Horní strana listu je zelená, spodní světlejší. Květy jsou jednopohlavné, rostlina jednodomá. Samčí jehnědy jsou převislé, vytvářejí se již v předchozí sezoně, samičí jsou menší, vzpřímené. Plodem je drobná nažka, uzavřená v dřevnatějícím šišticovitém souplodí.
Alnus viridis (Chaix) DC. je zástupcem čeledi Betulaceae, adaptovaným na chladnější a vlhčí stanoviště montánního až subalpínského stupně. Taxon je charakteristický vícekmenným, často klonálním růstem a vysokou regenerační schopností po mechanickém narušení. Kořenový systém vstupuje do aktinorhizní symbiózy s bakteriemi rodu Frankia, čímž dochází k biologické fixaci atmosférického dusíku a k postupnému zlepšování trofických poměrů substrátu. Listy jsou tenké, na líci matně až slabě leskle zelené, na rubu světlejší, se zřetelnou žilnatinou; determinančně významná je nepřítomnost lepivosti letorostů a pupenů. Květenství jsou uspořádána v jehnědách, samčí preformované a přezimující, samičí po oplození přecházejí v persistující dřevnatá plodenství. Druh se uplatňuje jako pionýrská dřevina na sutích, lavinových drahách, erozně narušených svazích a dalších nestabilních stanovištích, kde významně přispívá k sukcesním procesům i stabilizaci půdy.
Green alder (Alnus viridis) is a deciduous woody plant in the birch family (Betulaceae), naturally occurring mainly in mountainous and subalpine regions. It usually grows as a densely branched shrub, more rarely as a small tree. It is valued for its ability to colonize rocky slopes, avalanche tracks, screes, and disturbed habitats, where it helps stabilize the soil. The leaves are bright green, ovate to broadly elliptic, with a distinctly serrated margin. Unlike black alder, it does not have sticky shoots or buds. The species is also ecologically important because, through symbiosis with Frankia bacteria, it enriches the soil with nitrogen.
The main diagnostic features of green alder are its shrubby to low tree habit, bright green relatively thin leaves with sharply to doubly serrated margins and an acute tip, and its preference for montane habitats. The young shoots are not sticky, which distinguishes it from black alder (Alnus glutinosa). The lower leaf surface is paler and may have slight hair tufts in the vein axils. The female catkins mature into small cone-like infructescences. The species often forms dense stands on screes, steep slopes, and avalanche paths.
Alnus viridis is a deciduous shrub or small tree, usually reaching 1–4 m in height, occasionally more. The bark is grey-brown to brown, smooth on young branches. Buds are alternate and stalked. Leaves are alternate, petiolate, ovate to elliptic, 3–8 cm long, with a cuneate to rounded base, an acute apex, and sharply to doubly serrated margins. The upper leaf surface is green, the underside paler. Flowers are unisexual, and the plant is monoecious. Male catkins are pendulous and formed during the previous growing season, while female catkins are smaller and erect. The fruit is a small nutlet enclosed in a woody cone-like infructescence.
Alnus viridis (Chaix) DC., a member of the Betulaceae, is a montane to subalpine taxon adapted to cool and moist habitats. It is characterized by a multistemmed, often clonal growth form and strong regenerative ability following mechanical disturbance. Its root system forms actinorhizal symbioses with nitrogen-fixing bacteria of the genus Frankia, contributing to nitrogen enrichment and progressive improvement of substrate fertility. Leaves are relatively thin, dull to slightly lustrous green adaxially and paler abaxially, with conspicuous venation; the absence of sticky buds and shoots is an important diagnostic character. The inflorescences are catkins, with male catkins preformed and overwintering, while fertilized female catkins develop into persistent woody infructescences. The species functions as a pioneer woody plant on screes, avalanche tracks, erosion-prone slopes, and other unstable sites, where it plays a significant role in succession and soil stabilization.