Ořechovec dřípatý (Carya laciniosa) je mohutný opadavý strom pocházející ze Severní Ameriky, ceněný pro svůj vzrůst, dekorativní listy a velké jedlé ořechy. V příznivých podmínkách dorůstá značných rozměrů a vytváří širokou, vysokou korunu. Listy jsou lichozpeřené, složené z několika velkých lístků, které na podzim získávají žluté odstíny. Plody jsou kulovité až vejcovité ořechy uzavřené v silné zelené slupce, která po dozrání puká. Druh je typický pro vlhké a úživné půdy říčních niv a patří mezi nápadné dlouhověké stromy.
Druh se pozná podle velmi velkých plodů s tlustou zelenou oplodní, která se ve zralosti rozpadá na čtyři části, a podle mimořádně robustních zimních pupenů. Letorosty i pupeny bývají silné, listy jsou dlouhé, nejčastěji s 7–9 lístky, přičemž koncový lístek je nápadně velký. Borka starších stromů je šedá až šedo-hnědá a odlupuje se v dlouhých, úzkých, částečně odstávajících pruzích. Od podobných druhů ořechovců se odlišuje zejména kombinací velkých ořechů, silných větévek, velkých pupenů a výrazně třásnité borky.
Opadavý jednodomý strom dorůstající obvykle 25–40 m výšky. Kmen je přímý, koruna v mládí kuželovitá, později široce vejčitá až rozložitá. Borka je u mladých jedinců hladší, později se podélně rozpraskává a odlupuje v šupinovitých až páskovitých pruzích. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, 30–60 cm dlouhé, složené nejčastěji z 7–9, vzácněji 5–11 lístků. Lístky jsou kopinaté až obvejčitě kopinaté, pilovité, na vrcholu zašpičatělé. Květy jsou jednopohlavné; samčí v převislých jehnědách, samičí v krátkých koncových klasech. Plodem je peckovicovitý ořech se silnou čtyřdílně pukající oplodní; skořápka je silná, semeno jedlé.
Carya laciniosa (Michx. f.) G. Don je zástupce čeledi Juglandaceae. Přirozený areál druhu zahrnuje především aluviální a periodicky zaplavovaná stanoviště východní a střední části Severní Ameriky, kde roste na hlubokých, vlhkých, živinami bohatých půdách. Druh je charakteristický výraznou borkou exfoliující v podlouhlých, úzkých, často srpovitě prohnutých pásech, robustními letorosty a velkými terminálními pupeny. Listy jsou imparipinnátní, s relativně velkými, ostře pilovitými lístky, jejichž rub může být jemně pýřitý zejména podél žilek. Samčí květenství tvoří svazečky převislých jehněd, samičí květy se objevují terminálně v několikakvětých květenstvích. Plod je velký, téměř kulovitý až elipsoidní, s mohutným exokarpem a mezokarpem, které se ve zralosti dělí na čtyři chlopně. Druh je dendrologicky významný pro kombinaci velkých plodů, hrubé textury vegetativních orgánů a ekologické vazby na lužní a nivní lesy.
Shellbark hickory (Carya laciniosa) is a large deciduous tree native to North America, valued for its stately habit, attractive foliage, and large edible nuts. Under favorable conditions it becomes a tall, massive tree with a broad crown. The leaves are pinnately compound, composed of several large leaflets that often turn yellow in autumn. The fruits are round to ovoid nuts enclosed in a thick green husk that splits open at maturity. This species is characteristic of moist, fertile bottomlands and is considered a striking long-lived tree.
This species is recognized by its very large nuts enclosed in a thick green husk that splits into four segments at maturity, and by its exceptionally stout winter buds. Twigs are thick and sturdy, and the leaves are long, usually with 7–9 leaflets, the terminal leaflet being especially large. The bark of older trees is gray to gray-brown and peels in long, narrow, somewhat shaggy strips. It differs from similar hickories by the combination of large fruits, stout twigs, large buds, and conspicuously shaggy bark.
A deciduous monoecious tree usually reaching 25–40 m in height. The trunk is straight; the crown is conical when young, later becoming broadly ovate to spreading. Bark is relatively smooth in young trees, later fissuring lengthwise and separating into scaly to strap-like plates. Leaves are alternate, odd-pinnate, 30–60 cm long, most commonly with 7–9, more rarely 5–11 leaflets. Leaflets are lanceolate to obovate-lanceolate, serrate, and acuminate. Flowers are unisexual; staminate flowers are borne in pendent catkins, pistillate flowers in short terminal spikes. The fruit is a nut-like drupe with a thick husk that splits into four parts; the shell is thick and the seed is edible.
Carya laciniosa (Michx. f.) G. Don is a member of the Juglandaceae. Its native range lies mainly in the eastern and central United States, especially in alluvial bottoms and seasonally flooded habitats with deep, moist, nutrient-rich soils. The species is characterized by bark exfoliating in elongated, narrow, often recurved strips, robust twigs, and large terminal buds. Leaves are imparipinnate with comparatively large, sharply serrate leaflets; the abaxial surface may be finely pubescent, particularly along the veins. Staminate inflorescences are borne in fascicles of pendent catkins, while pistillate flowers occur terminally in few-flowered clusters. The fruit is large, nearly globose to ellipsoid, with a thick outer husk that separates into four valves at maturity. Dendrologically, the species is notable for its large fruits, coarse vegetative morphology, and close ecological association with floodplain and bottomland forests.