Ořechovec lysý (Carya glabra) je statný opadavý strom z čeledi ořešákovitých, původem ze Severní Ameriky. V přírodě dorůstá obvykle 20–30 metrů, výjimečně i více, a vytváří přímý kmen s poměrně úzkou až vejčitou korunou. Je ceněn pro své tvrdé a pevné dřevo i jako součást přirozených listnatých lesů. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, složené nejčastěji z 5, méně často 7 lístků. Plodem je kulovitý až mírně hruškovitý ořech se silnou slupkou, který dozrává na podzim.

Druh se pozná podle lichozpeřených listů s obvykle 5 lesklejšími, na okraji jemně pilovitými lístky, z nichž koncový bývá největší. Na rozdíl od některých jiných ořechovců má pupeny menší, bez nápadného hustého ochlupení, větévky bývají spíše lysé a plody mají poměrně tenčí zelený obal, který se při dozrávání štěpí. Ořech je hladší až slabě rýhovaný. Borka starších stromů je šedá až šedočerná, rozpukaná v podélných brázdách, nikoli se odlupující v dlouhých pruzích jako u některých příbuzných druhů.

Carya glabra je jednodomý, větrosnubný, opadavý strom. Letorosty jsou štíhlé, většinou lysé nebo jen krátce pýřité v mládí. Pupeny jsou vejcovité až kuželovité, hnědé, se šupinami přitisklými, obvykle bez výrazného ochlupení. Listy jsou 20–30 cm dlouhé, lichozpeřené, nejčastěji s 5 lístky; lístky jsou kopinaté až vejčitě kopinaté, 7–17 cm dlouhé, na bázi klínovité až zaokrouhlené, na vrcholu zašpičatělé, na okraji jemně až zřetelně pilovité. Samčí květy jsou sdruženy v převislých jehnědách, samičí květy jsou drobné, v krátkých koncových klasech. Plodem je peckovicovitý ořech 2–4 cm dlouhý, obalený zeleným oplodím, které puká ve 4 chlopně; skořápka je poměrně silná, semeno jedlé, často však nahořklé.

Carya glabra (Mill.) Sweet náleží do čeledi Juglandaceae. Jde o variabilní severoamerický taxon typický pro sušší až čerstvé listnaté lesy, kyselé i kamenité půdy a nižší až střední polohy. Habitem je to středně velký až velký strom s dominantním terminálním růstem a hlubším kořenovým systémem. Větévky jsou v zásadě glabrescentní, což se odráží i v druhovém epitetu. Listy jsou imparipinnátní, s redukovaným počtem jařem uspořádaných lístků oproti některým jiným druhům rodu Carya. Terminální lístek bývá nápadně větší než postranní. Květenství jsou jednopohlavná, rostlina jednodomá; samčí květy v trojčetných jehnědách vyrůstají z loňského dřeva, samičí květy terminálně na letošních výhonech. Plod je technicky vzato pseudodrupa s exokarpem a mesokarpem vytvářejícím pukavý obal a s tvrdým endokarpem. Diagnosticky je významná kombinace lysých pupenů, obvykle pětičetných listů, nerozpraskané neodstávající borky a relativně tenkostěnného oplodí. Druh může být zaměňován zejména s Carya ovalis, Carya texana a dalšími zástupci okruhu pignut hickory, proto je při determinaci vhodné hodnotit současně pupeny, plody, počet lístků i charakter stanoviště.

Pignut Hickory

Carya glabra, commonly known as pignut hickory, is a large deciduous tree of the walnut family native to eastern North America. It typically grows 20–30 meters tall, sometimes more, and develops a straight trunk with a narrow to oval crown. The species is valued for its very hard, strong wood and as a characteristic component of deciduous forests. Its leaves are alternate and pinnately compound, usually with 5 leaflets, less often 7. The fruit is a globose to slightly pear-shaped nut enclosed in a green husk that matures in autumn.

This species is recognized by its pinnately compound leaves with usually 5 relatively glossy, finely serrated leaflets, the terminal leaflet being the largest. In contrast to some other hickories, the buds are relatively small and lack dense conspicuous pubescence, the twigs are mostly glabrous, and the fruit has a comparatively thinner husk that splits at maturity. The nut is smoother or only slightly ridged. The bark of older trees is gray to dark gray and furrowed, but does not peel away in long shaggy strips as in some related species.

Carya glabra is a monoecious, wind-pollinated, deciduous tree. The young shoots are slender and mostly glabrous, or only briefly pubescent when very young. Buds are ovoid to conical, brown, with appressed scales and usually without marked hairiness. Leaves are 20–30 cm long, odd-pinnate, most often with 5 leaflets; the leaflets are lanceolate to ovate-lanceolate, 7–17 cm long, cuneate to rounded at the base, acuminate at the apex, and finely to distinctly serrate along the margins. Male flowers are borne in pendulous catkins, while female flowers are small and occur in short terminal spikes. The fruit is a nut-like drupe 2–4 cm long, enclosed in a green husk that splits into 4 valves; the shell is relatively thick, and the seed is edible but often somewhat bitter.

Carya glabra (Mill.) Sweet is a member of the Juglandaceae and represents a variable North American taxon characteristic of dry to mesic deciduous forests, often on acidic, rocky, or well-drained substrates. It is a medium-sized to large tree with strong apical dominance and a relatively deep root system. The branchlets are essentially glabrescent, a feature reflected in the specific epithet. Leaves are imparipinnate and typically bear fewer leaflets than in several other species of Carya; the terminal leaflet is usually conspicuously larger than the lateral ones. The inflorescences are unisexual on a monoecious plant; staminate flowers are produced in usually three catkins from the previous season’s wood, whereas pistillate flowers are terminal on current-year shoots. The fruit is technically a pseudodrupe, with the exocarp and mesocarp forming a dehiscent husk surrounding a hard endocarp. Diagnostic characters include glabrous buds, usually 5-foliolate leaves, non-shaggy furrowed bark, and a relatively thin husk. The species may be confused with Carya ovalis, Carya texana, and other members of the pignut hickory complex, so reliable identification should consider buds, fruits, leaflet number, and site ecology together.